Pokud chce někdo zjistit, co znamená opravdu milovat dostihy, měl by se seznámit s panem Andrewem Gemmellem. 66letý Angličan je od narození nevidomý, a přestože nikdy nespatřil žádného koně, neumí si bez nich svůj život představit.
Od minulého týdne zná jeho příběh celá Anglie. Muž, který kromě dostihů nadšeně fandí i fotbalovému West Hamu, přebíral v Cheltenhamu cenu pro majitele vítěze Sun Racing Stayer’s Hurdle (Gd1). Může za to sedmiletý valach Paisley Park, který zvítězil pod žokejem Aidanem Colemanem jistě o 2 3/4 délky.
"Stále tomu nemůžu uvěřit. Jsem dojatý k slzám. Nemohl jsem vidět dostih, ale ten hukot tribun mě naprosto dostal," řekl Andrew Gemmell stanici BBC Radio 5.
Na svého koně, který se v Cheltenhamu prosadil jako horký favorit v kursu 11:8, si vsadil už v lednu, a to ve výrazně lepším poměru 33:1. Podle svých přátel tak Gemmell znovu potvrdil pověst muže, který má navzdory svému handicapu šestý smysl, pokud jde o plnokrevníky.
Dnes je Paisley Park v pěti letošních startech neporažen a kromě festivalového úspěchu má na kontě triumfy v JLT Hurdle (Gd1) z Ascotu, Cleeve Hurdle (Gd2) nebo Stayers’ Handicap Hurdle.
"Stačí mi komentář, víc nepotřebuji"
Koně zajímali Andrewa Gemmella už v dětství. Dokonce absolvoval kurz ježdění na koni pro nevidomé, ale příliš ho frustrovalo, že nemůže jet rychleji než požadovali instruktoři. Když ve svých dvanácti letech navštívil skotskou Velkou národní a závodiště York, bylo o jeho životní vášni rozhodnuto.
"Doma poslouchám dostihy v rádiu nebo televizi, na závodištích je místní rozhlas - a víc nepotřebuji. Škoda, že dostihový deník Racing Post nevydávají i v Braillově písmu, ale nevadí, občas mi z něj přátelé čtou. Mám dobrou paměť na jména koní i výsledky," prozradil Gemmell stanici ITV.
"Během dostihu je lepší na něj vůbec nemluvit. Chce poslouchat komentář a snadno se rozčílí, když někdo začne něco povídat," řekl jeden z blízkých přátel Tony Hunt listu Guardian.
Svou profesní kariéru strávil Gemmell v různých funkcích jako vládní úředník. Poté, co jeho pozice zanikla kvůli digitalizaci, přijal nabídku na předčasný odchod do důchodu.
O to více teď cestuje, kromě pravidelných návštěv Melbourne Cupu byl svědkem Ceny vítězného oblouku, Dubai World Cupu nebo Kentucky Derby. Navštívil ale také Aidana O’Briena v centrále Ballydoyle, seděl v hledišti při vítězství britského boxera Anthonyho Joshui nad Vladimirem Kličkem a podporoval Mo Faraha při jeho zlatém běhu na olympijských hrách v Londýně.
"Andrew je vzácný člověk a nikdy nepřipustil, aby mu jeho slepota zabránila užívat si života," řekla stanici BBC trenérka Emma Lavelle.
Pocta oblíbené hudbě
Po členství v různých syndikátech se Gemmell před dvanácti lety osmělil, vzal část úspor a rodinného dědictví, a koupil si vlastního koně. První naděje Seymar Lad ho nezklamala a dopřála mu čtyři vítězství.
Když si o pár let později pořídil za 60 tisíc liber hnědého syna plemeníka Oscara, dlouho uvažoval, jak ho pojmenovat. Nakonec si vzpomněl na jednoho ze svých hudebních oblíbenců Prince a kůň dostal jméno po zpěvákově sídle a nahrávacím studiu.
"Víte, chodím na strašnou spoustu koncertů. Na Rolling Stones jsem byl padesátkrát a můj stý koncert byl Elvis Costello, se kterým jsem se pak potkal v zákulisí. Jsem nevidomý, a tak si to kompenzuji ušima, sluch je pro mě extrémně důležitý," řekl Gemmell reportérovi BBC.
Paisley Park se v tréninku Emmy Lavelle od začátku ukazoval jako talent, vyhrál hned svůj druhý start. Pak ale přišla těžká kolika, které málem podlehl. "Byl opravdu hodně nemocný. V první chvíli jsme se radovali, že vůbec přežil. To, co se od té doby stalo, je naprosto neuvěřitelné," dodává trenérka.
Druhý Big Buck’s? Neřešte to
Usměvavý majitel s bílou holí v prostoru pro vítěze se stal jedním z nejsilnějších momentů letošního National Hunt Festivalu.
Paisley Park navíc nestojí v žádné velkostáji. Trenérka Emma Lavelle i žokej Aidan Coleman jsou sice už řadu sezon známými tvářemi britských závodišť, ale ze svého největšího úspěchu se radují právě díky Paisley Parkovi.
"Je mi třicet a zbývá mi deset čárek do 1000. vítězství kariéry, takže tuhle práci už nějaký čas dělám," poznamenal Coleman. "Velká vítězství se mi zatím vyhýbala, ale na druhou stranu vím, jak se jezdí dostihy, a tak jsem fakt neměl strach. Večer a ráno před startem jsem hrál na Xboxu, pak jsem přejel na závodiště a tady už šlo všechno podle plánu…"
Mnozí už v Paisley Parkovi vidí i díky jeho atraktivnímu stylu s velkým závěrečným zrychlením druhého Big Buck’se, ale Andrew Gemmell žádné prognózy neřeší.
"Bylo by krásné, kdybychom se dočkali ještě pár podobných úspěchů. Ale já jsem nadšený už teď. Emma Lavelle, Aidan Coleman a celý tým jsou skvělí lidé, mám radost, že se jim konečně dostalo trochu publicisty," vyznal se Gemmell na improvizované tiskové konferenci před hloučkem novinářů.
A českého pozorovatele zákonitě napadne, zda by nebylo zajímavé pozvat jednou Andrewa Gemmella i do Pardubic. Pokud jsou jeho optimismus a dostihové nadšení nakažlivé, v tomto regionu by se to jen hodilo.
Foto: John James Clark
