Ve vrcholovém sportu je dnes zcela běžné, že se na přípravě sportovce vedle trenéra podílí i řada dalších lidí, jako jsou výživoví poradci, fyzioterapeuti, maséři, ale také psychologové. Zatímco v zahraničí jsou i na jezdeckých závodech v ekipách některých západoevropských států vidět psychologové, zejména pak u dětí a juniorů na významných šampionátech, v Česku se tato stránka přípravy zatím podceňuje.
Co je vlastně psychologie sportu?
Začněme nejprve trochou nezbytné teorie. Zvládnout udržet si pozitivní přístup, ignorovat neúspěchy a zůstat ve výkonnostním sportu stále motivovaný, je velmi náročná. Zejména, když si sportovec uvědomí, jak dlouhou cestu má ještě před sebou. Mentální připravenost je pro kvalitu sportovního výkonu nezbytná podmínka. Každý výkonnostní sport klade na psychiku závodníka vysoké požadavky. Výkonnostní sportovec je vystaven neustálému tlaku, který se liší podle toho, zda se jedná o sport individuální nebo kolektivní a také podle různých specifických typů psychické zátěže, typických pro jednotlivé sportovní disciplíny.
V dnešní době je v rozvinutých zemích obvyklé, aby součástí přípravy profesionálních a špičkových reprezentačních sportovců byla také pomoc psychologa. Sportovní psychologie je poměrně nový obor. Předmětem jeho zkoumání je vliv různých faktorů na psychiku sportovce a následně tedy i na jeho sportovní výkon. Psycholog či mentální kouč pečuje o osobnost sportovce, zaměřuje se na pochopení vnějších i vnitřních vlivů působících na něj a následnou optimalizaci jeho mentálního stavu, který je klíčový pro dosažení vrcholových výkonů. Dopracovat se k vysoké výkonnosti zvládnou jen ti nejlepší jezdci, a to jen za předpokladu zvládnutí mnoha zátěží, jako jsou vysoká únava, nechuť, stereotyp, případné vyhoření.
Bez dobré mentální přípravy nelze uplatnit natrénovaný výkonnostní potenciál a prosadit se dobrým umístěním v závodech. Psychologická příprava by se ovšem neměla omezovat pouze na zlepšování výkonnosti sportovce. Za stejně důležité cíle této přípravy považujeme harmonický a zdravý rozvoj osobnosti, rozvoj osobnostních vlastností jako vytrvalosti, vůle, morálních vlastností a výchovu k samostatnosti a odpovědnosti.
Zamysleme se nad tím, jestli je i v našem jezdeckém sportu dostatečně uplatněná tato součást tréninku. Psychologická příprava jezdce je složkou, která by měla integrovat kondiční, technické a taktické přípravy v jeden celek a zajistit plné využití potenciálu sportovce v soutěžích ve formě maximálního sportovního výkonu. Především u mladých a nejmladších sportovců jde také o rozvoj žádoucích vlastností, které právě podmiňují dosažení sportovního výkonu.
Jezdectví a sportovní psychologie
Vraťme se tedy od teorie konkrétně k jezdectví. K čemu může pomoci psychologická příprava sportovnímu jezdci? Pokud k tomu přistoupíme čistě prakticky, tak by mu měla především pomoci omezit působení negativních vlivů, které jsou součástí života výkonnostního jezdce. Jde o to například regulovat nežádoucí stresové a předsoutěžní stavy, které se mohou projevovat, například třes, trávicí potíže či bolesti hlavy. Může mu pomoci vyrovnat se s tlakem ze strany okolí, třeba trenéra, blízkých lidí nebo sponzorů, a také odbourat problémy způsobené obyčejným strachem, ať už je způsoben špatným terénem, předchozími pády, špatnými zkušenostmi s konkrétním závodištěm nebo s konkrétním koněm.
Na našich kolbištích není přítomnost sportovního psychologa nebo osobnostního kouče prozatím obvyklým jevem. Dalo by se říci, že to ani nelze v dohledné době očekávat. Neznamená to ovšem, že se podpory v tomto směru našim jezdcům nedostává vůbec. Ti nejlepší trenéři totiž zastávají nepochybně i tuto funkci. Jenže se nabízí otázka, zda takových trenérů máme dost. A zda si vůbec členové týmů našich výkonnostních a reprezentačních jezdců dostatečně uvědomují důležitost psychologické přípravy jezdce. Samozřejmě, osobnost trenéra, kouče nebo psychologa není samospasitelná, záleží na osobnostních rysech každého jezdce, a nesmírně důležitou roli zde hraje získávání zkušeností nejen na jezdeckých závodech, ale i při tréninku.
Mentální připravenost je důležitá v každém výkonnostním sportu, ale jezdectví má, kromě jiného, jeden specifický rys, který ji činí nezbytnou. Koně jsou totiž velmi empatická zvířata, proto se na ně snadno přenáší jezdcovo rozpoložení, jako může být například nervozita nebo strach. Pokud je jezdec klidný, může svým přístupem koně stejně dobře uklidnit, jako i rozhodit, když bude jezdec nervózní. Je prokázáno, že zvládnout stresovou situaci a zůstat soustředěný, pozitivně ovlivní úspěšnost výkonu celé dvojce.
Lze tedy na závěrem konstatovat, že schopnost nedopustit, aby se těžkosti v životě a ve sportu odrazily na výsledcích během soutěže, je charakteristický znak těch nejlepších jezdců, kteří se ani v nejhorších chvílích nenechají srazit na lopatky. I těm nejlepším jezdcům se může kdykoliv přihodit zranění, zranit se jejich jezdecký partner, vypovědět sponzor spolupráci, prožívat komplikované situace v osobním životě. A právě nejlepší jezdci se museli naučit vyrovnat se s neúspěchy ve svém životě, aby si mohli vytvořit nezbytné dovednosti, protože v jezdeckém sportu nebude nikdy sportovní kariéra přímočará. Každý jezdec musí na své odolnosti pracovat především sám, ale neměl by v tom být osamocen a bez pomoci. Protože nejtěžší práce je práce na sobě samém.
Ilustrační foto: poskytlo tiskové středisko Global Champions
