Anička Procházková je úspěšnou reprezentantkou české pony drezury, cenná umístění sbírá doma i v zahraničí. Málokdo však ví, že její sportovní začátky byly skokové. 

 

Vzpomenete si, kdy jste se na koně posadila úplně poprvé?

 

Když jsem byla malá, tak jsme s rodiči chodívali na pouť, kde jsem vždy strašně chtěla jezdit na těch ponících. Byla jsem schopná tam být celé odpoledne a mamka mě vždy jen přendala z jednoho poníka na druhého, protože jsem samozřejmě musela jezdit na všech.

 

Co vás vedlo k tomu, že jste se začala jezdectví věnovat jako sportu?

 

Koně jsem milovala a věděla jsem, že chci jezdit, takže mě mamka jednou vzala do jezdeckého oddílu EquiSchool poblíž Brandýsa nad Labem, kde jsem se začala učit jezdit na ponících. Po nějaké době nám byl nabídnut skokový poník z Polska, a protože jsem nejdříve chtěla skákat, tak jsme ho koupili a začala jsem s ním pomalu jezdit na hobby závody. Později jsem si uvědomila, že se mi vlastně mnohem více líbí drezura, a tak jsme museli provézt změny - jak poníka, trenéra, tak i oddílu, což je vždy náročné.

 

Proč jste se nakonec rozhodla změnit disciplínu?

 

V EquiSchool občas pomáhala jezdit a trénovat Kačka Rosická, která jezdí drezuru, a mně se strašně líbilo, jak hezky jezdí a chtěla jsem jezdit tak jako ona.

 

Takže byla takový váš první vzor?

 

Ano přesně tak. Moc se mi líbilo jak jezdí a ráda jsem s ní trénovala.

 

Máte nějaké další jezdecké vzory?

 

Určitě mojí trenérku Šárku Charvátovou a pak Astrid Neumayer, u které občas trénuji v Rakousku.

 

Zpátky ještě k vašim skokovým začátkům - jak se vám dařilo na hobby závodech?

 

Většinou dost špatně. Skákání mi evidentně nebylo souzeno. Začátky jsou ale vždycky těžké.

 

Musela jste někdy bojovat se strachem?

 

Strach byl i jeden z důvodů, proč jsem začala s drezurou. Ale ani jsem se tolik nebála já jako spíš moje mamka, která na skákání nechtěla koukat.

 

Drezurní závody vás bavily hned od začátku?

 

Koupili jsme úžasného učitele poníka Grenadiera, který ze sebe vždy na závodech vydal to nejlepší, co v něm bylo, a tak jsem závody s ním milovala.

 

Foto se svolením Anny Procházkové