První kontakt Martina Vašáka s koňmi proběhl v tak útlém věku, že si na to už ani nevzpomíná. „Mamka nás se sestrou brala ke koním skoro od narození a téměř pořád. Mě to však hned od začátku úplně nechytlo a byl jsem v tomto ohledu takový nerozhodný, chvíli jsem jezdit chtěl, později zase ne,” vzpomíná na úplné jezdecké začátky Martin Vašák.
Kdy nastal ten zlom a začal jste se posouvat blíže k zahájení jezdecké kariéry?
Více jsem se ježdění začal věnovat v mých šesti letech. Měl jsem vypůjčeného prvního sportovního poníka, s nímž jsem začínal získávat zkušenosti ve Zduchovicích, kde v té době moje mamka působila jako manažerka. Takže právě mamka a moje sestra byly ty hlavní osoby, které mě ke koním přivedly a prožívaly se mnou moje jezdecké začátky.
Od začátku jste celou svou přípravu směřoval k parkurovému skákání nebo přicházely v úvahu i jiné jezdecké disciplíny?
Ano, od začátku jsem považoval parkurové skákání za svou hlavní disciplínu, které jsem se chtěl i do budoucna věnovat. Možná jsem párkrát zapřemýšlel i nad všestranností, ale nikdy se neobjevil ten vhodný kůň pro tento sport.
Vybavíte si své první parkurové oficiální závody? S jakým koněm jste je absolvoval?
Svůj první oficiální parkur jsem překonal v sedle klisny Liany. To byla v té době osmnáctiletá a velmi zkušená klisna, které jsem do toho úplně nemusel zasahovat a ona mě přenesla přes všechno. Byly to závody pořádané ve Zduchovicích, kde jsme dříve několik let, vzhledem k pracovní pozici mé mamky, žili a měli ustájené i své koně. Hodně začátečních parkurů jsem také absolvoval ve stáji v Opřeticích, kam byla dobrá dostupnost a už v té době tam byly kvalitní závodní podmínky.
Kdo další vás kromě mamky a vaší sestry ovlivňoval a předával vám nové jezdecké zkušenosti?
Určitě mi toho hodně předal pan Jiří Pecháček, který vedl Sportovní centrum mládeže, jehož jsem byl nějakou dobu součástí. Na to vzpomínám moc rád a za tu krátkou dobu jsem se toho naučil opravdu hodně. Dále jsem měl možnost spolupracovat s panem doktorem Jurajem Hanulayem. Jeho tréninky a soustředění jsem navštěvoval v Herouticích, to byla pro mě také velmi důležitá kapitola.
Na které koně ze své dosavadní kariéry vzpomínáte nejraději?
Nejvíce mi v paměti utkvěli tři koně, s nimiž jsem měl možnost závodit. Své úplně první mistrovství České republiky jsem dokončil společně s valachem Bjerglunds Choping. To byl můj ohromný učitel a s ním jsem se hodně v jezdeckém sportu zdokonalil. Dalším významným koněm pro mě byl Alcas. Toho jsme s nadsázkou přezdívali „kasička”, jelikož byl na závodech schopný vydělat velké obnosy peněz svými výkony. Zaznít zde musí bezpochyby také náš výjimečný Zorm, kterého v tuto dobu jezdí ještě moje sestra a je to pro nás všechny taková srdcová záležitost. Aktuálně mám k dispozici do většího skákání třináctiletého holštýnského valacha Adriana.
Můžete zmínit své nejcennější dosažené sportovní úspěchy?
Velice si vážím čtvrtého místa z mistrovství České republiky v kategorii starších juniorů, to jsem vybojoval se zmiňovaným Alcasem a byl to můj první větší úspěch, když nebudu počítat dobrá umístění s našim družstvem. Další úspěchy přicházely při soutěžích Českého skokového poháru, který jsem také objížděl velmi aktivně a velice spokojený jsem s každým bezchybně dokončeným parkurem na úrovni 140 centimetrů.
Co patří aktuálně mezi vaše sportovní jezdecké ambice a cíle?
Rozhodně bych rád přidal další účasti při Českém skokovém poháru a byl pravidelnou součástí série určené jezdcům do pětadvaceti let. Pokud budeme s mým koněm mít dobrou formu, tak bych se určitě nebránil ani startům ve Velkých cenách a rád bych si splnil kvalifikaci na mistrovství České republiky.
Foto: Michael Motygin / poskytnuto Martinem Vašákem
