Německý šampionát žokejů je dlouhou kronikou dramatických soubojů a velkých výkonů, ale to, co letos předvedl Bauyržan Murzabajev, nemá v moderní historii obdoby. Pomyslný výrok rozhodčích k jeho druhému německému titulu by musel znít "zadrženě daleko".
V roce, kdy se kvůli šíření Covidu-19 odběhlo výrazně méně dostihů než obvykle, nasbíral kazašský žokej 119 vítězství a druhému muži statistiky Maximu Pecheurovi odskočil o bezmála šedesát bodů. Díky propastnému náskoku si mohl dovolit ukončit sezonu s více než měsíčním předstihem a přesto mít na kontě nejlepší šampionský výsledek od roku 2001.
"Byla to zatím moje nejlepší sezona. Na dotacích jsem sice vyjezdil o něco méně, ale na počet vítězství se mi dařilo neuvěřitelně. Uspěl jsem ve dvou dostizích grupy 2 a šampionát jsem obhájil dá se říct lehce. Až mě překvapilo, kolik jsem toho povyhrával. Byl to hodně dobrý pocit," pochvaluje si Murzabajev.
Sám přitom na začátku roku s obhajobou titulu příliš nepočítal. "Andrasch Starke přestoupil k trenérovi Henkovi Grewemu a zahájil ve velkém stylu, takže se to zpočátku moc nerýsovalo. Jakmile se ale v květnu rozběhly dostihy, dařilo se mi tak, že jsem šampionát ani nestihl pořádně sledovat. Už někdy v půlce sezony jsem viděl, že to bude hodně dobré. Hlídal jsem si náskok a snažil jsem se udělat dvojnásobný počet vítězství oproti druhému v pořadí, což se skoro podařilo. Díky tomu, že odpadl boj o šampionát, jsem se mohl víc soustředit na dostihy," vysvětluje, jak čerpal motivaci.
Murzabajev nastartoval velké vítězné série, které českému divákovi připadaly velmi povědomé, ale na německé scéně vyvolávaly nefalšovaný úžas.
"Pokud podaří vítězství v grupě, je to velký moment. U mě se to ale vyvíjelo tak, že jsem třeba v sobotu vyhrál šest dostihů a v neděli pět. Za víkend se povedlo i 11 vítězství a to jsem opravdu prožíval hodně. Každé jedno mě potěšilo, měl jsem celou sezonu hezké pocity. I díky tomu, že mě díky streamům na Youtubu sledovalo celé dostihové Česko i Kazachstán," usmívá se s odstupem času.
Když server Galopponline koncem listopadu spekuloval, že se schyluje k překonání německého rekordu pro 21. století - 127 vítězství Andrasche Starkeho z roku 2000, Murzabajev právě zahajoval dovolenou v rodném Kazachstánu.
"Měl jsem dopředu koupenou letenku, takže jsem o tom rekordu ani neuvažoval. Lámat rekordy není úplně můj cíl. Pokud se někdy v dalších letech znovu naskytne šance, proč ne, ale nijak se za tím nehoním," komentuje to Murzabajev z dálky 6000 kilometrů.
Další cíl: vítězství v grupě 1
28letý žokej žil v sezoně výhradně dostihy, všechno ostatní šlo stranou. "Nic jiného jsem nestíhal a ani jsem nechtěl stíhat. Na začátku roku jsem měl během koronapauzy dost času na odpočinek a pak už jsem se soustředil jen na ježdění. Ono to jinak ani nešlo, u trenéra Andrease Wöhlera stála stovka koní a každý den se konaly galopy nebo něco jiného důležitého. A hlavně, tuhle práci je třeba dělat na 100 procent, jinak to nejde. Letos jsem se snažil možná nejvíc za celou dosavadní kariéru, investoval jsem opravdu hodně času,” přiznává.
Hned dvakrát měl na dosah premiérové vítězství v grupě 1. Pokaždé při tom seděl na tříletém hřebci Torquator Tasso. Ve Velké ceně Badenu finišovali o necelé dvě délky třetí, listopadovou Velkou cenu Bavorska prohráli o krk.
"Torquator Tasso je hodně dobrý kůň. V cílové rovině dává žokeji pocit, že se to v ten den podaří, ale pak se to vždycky nějak zastavilo. Grupa 1 je cíl každého žokeje. Už trenér Šavujev mi říkal, že musím jezdit jako žokejové v západní Evropě. Vždy jsem to vnímal tak, že plnohodnotným žokejem se budu cítit až poté, co vyhraji grupu 1 a do té doby nesmím nikde machrovat. Snad to časem přijde," říká Murzabajev.
Oba zmíněné dostihy měly pro šampiona nepříjemnou dohru. V zápalu boje neuhlídal povolený počet pobídek bičíkem, což v Badenu znamenalo ztrátu licence na čtrnáct dní a v Mnichově na dalších jednadvacet. Torquator Tasso během jeho distance zvítězil ve Velké ceně Berlína a získal status gr.1 vítěze bez Murzabajeva. "Šampion by takové chyby dělat neměl, není to nic hezkého. Všichni jsme lidé a mně se to bohužel stalo," omlouvá se samotný žokej.
Druhého z letošního německého derby považuje za jednoho z nejlepších koní, na kterých kdy seděl. "Je to ještě takové děcko, letos běhal první sezonu a má se ještě z čeho zlepšovat. Věřím, že příští rok půjde ještě nahoru. Mám dobré vztahy s jeho majitelem, jeho cílem na příští sezonu je Arc a moc si přeju, abych ho mohl jezdit dál," doufá Murzabajev.
Při zmínce o nejlepších koních své kariéry se však zarazí. "Ono se těžko říká, kdo byl nejlepší. Už v Česku jsem jezdil špičkové blacktype koně od trenérů Šavujeva a Luky jako Nagano Gold, Meandre, Dux Scholar nebo Wireless. Těžko se to srovnává. A hodně kvalitních koní jsem potkal i v Německu. Tím nejbojovnějším je určitě Majestic Colt, který měl v tréninku různé problémy, ale na dráze do toho dává všechno. Takového bojovníka jsem snad ještě neviděl,” popisuje.
Naučil se německy a vyrovnal se s tlakem
Aby současného rozruchu kolem Bauyržana Murzabajeva nebylo málo, čeká ho mimořádně sledovaný přestup. Po roce na postu stájové jedničky Andrease Wöhlera odchází v únoru k dalšímu trenérskému šampionovi Peteru Schiergenovi. Rozhodnutí, které navenek působí jako logický další krok v úspěšné kariéře, se nerodilo lehce.
"Bylo to přání velkých majitelů a několika hřebčínů. Nebyla to nabídka jednoho dne, různé signály přicházely průběžně v poslední době. Rozhodoval jsem se dva měsíce a denně jsem se cítil, jako kdybych měl zítra jet derby. Nakonec jsem nabídku přijal. Kolín nad Rýnem je centrum německých dostihů a je odtud blíž do Francie, kde bych mohl v týdnu mezi německými mítinky také něco odjezdit," konstatuje.
Na tříleté působení u Wöhlera ve středisku Ravensberg vzpomíná s vděčností. "Byl to pro mě obrovský posun a strašně mi ta práce pomohla nahoru. Mohl jsem sbírat zkušenosti vedle špičkových žokejů jako Eddie Pedroza a Jozef Bojko, naučil jsem se hodně věcí. Vnímám to jako jedno ze svých nejlepších životních období," ohlíží se.
V Německu se už stihl etablovat nejen jezdecky a výsledkově, ale naučil se i jazyk, což pro něj byla na začátku hlavní komplikace. "Snažím se mluvit co nejvíc, ještě to není úplně ono, ale učím se dál. V Ravensbergu mi hodně pomáhali můj manažer Rastislav Juráček a Jozef Bojko a byl jsem mezi kamarády, mimo naši stáj mě podporoval Filip Minařík. Teď mě čeká přesun do Kolína nad Rýnem, snad se tam naučím německy ještě líp,” usmívá se.
Pokud má říci, v čem se během svého německého působení dostihově posunul, zmiňuje především zkušenosti. "Trochu jsem se vyjezdil ve finiši a především jsem si zvykl na větší tlak. Už ho nevnímám tak intenzivně jako v Česku, kde jsem byl třeba nervózní, když jsem měl jet Dux Scholara. Dnes startuji v grupě 1 a musím se s tím vyrovnat. Hlavní posun je asi v tom, že jsem získal další zkušenosti a jezdím větší počet dostihů."
Přestože mu nabitá termínová listina už neumožňuje pravidelné návraty na české dostihy, v roce 2020 si stihl odskočit do Mostu a vyhrát Jarni cenu klisen s Eternity. Jako divák navštívil Evropský pohár žokejů. I letos vnímal, že mu řada lidí v Česku drží palce, podle jeho slov mnohem intenzivněji než fanoušci z Kazachstánu.
"Vždycky říkám, že Česko je jeden z mých domovů a berou to tak i v Německu, kde se mě často ptají, kdy pojedu domů do Prahy. Jsem skoro denně v kontaktu s kamarády, třeba Radkem Koplíkem, Martnem Laubem a dalšími. Vždycky si prohlédnu české výsledky, sleduji provoz na velkých drahách a moc držím palce, aby se situace zlepšovala a dostihy v Česku mohly po Covidu-19 dál fungovat," vzkazuje.
V příštích týdnech čeká Bauyržana Murzabajeva skutečná dovolená, doma v Kazachstánu se ke koním prakticky nedostane. "V městě se sešla celá rodina a užíváme si, že jsme spolu. Snažíme se lyžovat, už tady napadlo více sněhu. Daří se mi opravdu odpočívat a je to moc hezké" raduje se dvojnásobný německý šampion.
Foto: Bohumil Křižan, Jockey Club ČR
