Sen statisíců fanoušků o jejím vítězství v Ceně vítězného oblouku se nikdy nenaplnil. Když se však pětiletá Almond Eye v neděli rozloučila s kariérou historickým druhým vítězstvím v Japan Cupu, přivstala si na to půlka dostihové Evropy. Svěřenkyně Sakae Kuniedy byla superhvězdou daleko za hranicemi Japonska.

 

Mezi těmi, kdo ji na dálku drželi palce, byl i Filip Minařík. Nejúspěšnější žokej české historie se během svých zimních pobytů v Tokiu setkal se samotnou Almond Eye i jejím stálým jezdcem Christophem-Patricem Lemairem. Zblízka pozoroval její loňskou přípravu na Dubai Turf, klisnino jediné vystoupení za hranicemi rodné země.

 

"Takový rozruch, jaký panoval kolem Almond Eye, se moc často nevidí ani v tak nadšené dostihové zemi jako Japonsko. Byla to od začátku extrémně sledovaná klisna, navíc výborně medializovaná," konstatuje Minařík.

 

 

A přidává zajímavý detail. "Almond Eye byla hvězdou tréninkové centrály Miho, což k jejímu kouzlu ještě přispělo. Drtivá většina ostatních japonských hvězd stojí v Kjótu. Tam působí nejlepší žokejové i trenéři," dodává.

 

Dcera šampiona sprinterů a japonského koně roku Lorda Kanaloa se narodila v impériu Northern Racing na ostrově Hokkaidó a běhala ve spřízněných barvých syndikátu Silk Racing. Obě značky patří do porfolia rodiny Yoshidových.

 

Původní hodnota Almond Eye před vstupem na dráhu činila 30 milionů jenů (v přepočtu 6,2 milionu korun). Právě tolik zaplatily stovky podílníků za celkem 500 akcií. V neděli ukončila kariéru s vyběhanou sumou 1 915 263 900 jenů (téměř 405 milionů korun) jako nejbohatší kůň japonské historie.

 

Rekordních je i jejích devět triumfů v dostizích grupy 1, celkem vyhrála jedenáct ze svých patnácti startů a jako druhý kůň historie po Gentildonně dokázala dvakrát ovládnout Japan Cup.

 

Souboj titánů

 

Zatímco její první vítězství v roce 2018 sledovalo přímo na tokijském závodišti 98 988 diváků, v neděli pustila přísná opatření proti šíření Covidu-19 do ochozů jen 4604 fanoušků. Zbytek musel sledovat napjatě očekávaný “duel generací” u televizních obrazovek.

 

Na jedné straně tady byla loučící se Almond Eye, předloňská držitelka světového rekordu na 2400 metrů v hodnotě 2,20,6 minuty a držitelka japonské trojkoruny klisen, která na začátku listopadu porazila Fierementa v podzimním Tenno Sho.

 

A proti ní dvojice špičkových tříletků - v sedmi startech neporažený držitel trojkoruny Contrail a Daring Tact, která pro změnu získala trojkorunu klisen a ani ona do neděle nenašla přemožitele.

 

Tým Almond Eye před dalším těžkým srovnáním necouvl, i když by si to vzhledem k chystanému loučení klisny mohl dovolit. “Cítili jsme velký tlak, ale věřili jsme si. Moje jediné přání bylo, aby se z dostihu vrátila zdravá a veselá,” poznamenal trenér Kunieda.

 

Výsledkem byla strhující podívaná. Almond Eye šla z pozice, využila ostrého tempa udávaného Kisekim a na distanci udeřila. V závěru odolala i útokům tříletých hvězd a zvítězila jistě o 1 1/4 délky před Contrailem a Daring Tact. Časomíra se zastavila na hodnotě 2:23,0 minuty.

 

 

"Moc jsem si to užil. Byla to ta profesionální Almond Eye, jak ji známe. Mám radost z vítězství, ale nejkrásnější je, že se to povedlo při jejím loučení. Když jsme předloni vyhráli poprvé, nemohl jsem zadržet slzy, protože to byl obrovský tlak. Ale dnes jsem myslel jen na to, že je to rozlučková party," řekl Lemaire, pro něhož to bylo třetí vítězství v Japan Cupu.

 

V Japonsku působící Francouz má s hvězdnou klisnou, která během své kariéry dokázala vyhrát na míli, středních tratích i na 2400 metrů, podobně blízký vztah jako jeho kolega Frankie Dettori k Enable.

 

"Je mimořádně chytrá a povahově vyrovnaná, má hlavu ideálního dostihového koně. Jezdila se velmi snadno, nikdy jsem s ní v dostihu neměl sebemenší problém. Všechno kolem sebe pozoruje a chápe, co se zrovna po ní chce. V práci se šetří, před dostihem připomíná boxera na cestě do ringu a ve finiši je ochotná ze sebe vydat úplně všechno," popsal před časem Lemaire.

 

Královna nejrychlejších dostihů na světě

 

Almond Eye byla hvězdou japonského střihu, dominující v nejrychlejších dostizích světa. Někdejší plány na dobytí Evropy její tým poměrně brzy přehodnotil a nasměroval ji opět do domácích vrcholů.

 

Podle Filipa Minaříka jsou jakékoli pokusy o srovnávání japonské a evropské dostihové reality ošemetné. Stejně jako snahy přesadit tamní hvězdy do jiného prostředí či usilovat s evropskými koňmi o vítězství v Japan Cupu.

 

"Je to složité. V takto rychlých dostizích na specifických drahách se Japonci těžko porážejí. Venku to i proto mají naopak těžší," podotýká.

 

Vedle rychlých drah vyzdvihuje Minařík jako důležité specifikum i odlišnou praxi měření časů. "V Japonsku se měří časy bez gate speed. Časomíra se rozbíhá až ve chvíli, kdy koně naberou tempo, zatímco v Evropě se měří čas od otevření boxů. Oni to berou tak, že první metry dostihu nemá smysl měřit, což je legitimní názor. Dostali se tím strašně daleko, i díky vynechávání gate speedu se v Japonsku běhají nejrychlejší dostihy na světě,” uzavírá.