Když byla Gabriela Knapová malá, o koních jí často vyprávěl děda a pokaždé říkal, že si jednou nějakého spolu pořídí. „Bohužel u nás v okolí všechny oddíly přijímaly děti až starší dvanácti let a na vlastního koně jsme v té době neměli peníze, takže jsem si musela počkat. Když mi konečně bylo dvanáct, sedla jsem s kamarádkami na autobus a jeli jsme se podívat do jezdeckého oddílu TJ Start Hořice. Rovnou jsem si tam vyprosila jednu přihlášku. Pamatuji si, že jediná podmínka byla, že každé dítě musí mít svoji vlastní helmu a nějaké holínky,“ vzpomíná dnes velmi zkušená jezdkyně a ošetřovatelka koní.
Dále dodala, že když s tím přišla za rodiči, první reakce byla, že u toho stejně nevydrží jako u ničeho. Nakonec však svou helmu dostala. „Když jsme vyšli z obchodu, tak mi táta mi říkal, že jestli u toho nevydržím, tak mě přetrhne. Kdyby chudák tenkrát věděl,“ směje se Gabriela v úvodu rozhovoru o své jezdecké a profesní kariéře u koní.
Znamená to tedy, že máte za sebou i vlastní sportovní a závodní kariéru?
Ano, závodění mě moc baví, i když nemám žádné velké ambice. Začala jsem asi ve třinácti letech s kobylkou Tarou.
Co vás tedy následně přimělo začít pracovat a živit se jako profesionální ošetřovatelka koní?
V šestnácti letech jsem byla poprvé na pracovní stáži v Německu u Sebastiana Holtgrave-Osthuse. Pracovala jsem tam během letních prázdnin a na oplátku mě Sebastian a jeho tatínek zadarmo trénovali, bydlela jsem u nich a mohla jsem s sebou dokonce mít i svého koně. Tenkrát jsem byla nadšená a hrozně snila o tom, se do Německa vrátit. Mým cílem však asi nikdy nebylo u koní pracovat, ale spíš touha po tom se zdokonalovat a získávat nové zkušenosti. Právě z tohoto důvodu jsem po vysoké odjela do Holandska a jediná možnost, jak získávat zadarmo zkušenosti, byla nechat se zaměstnat. A vydělávat si tím, co mě baví, se nakonec ukázalo jako skvělá volba.
Jak náročné pro vás bylo na začátku učení se všem potřebným věcem při práci s koňmi vysokých kvalit?
Vlastně vůbec. Měla jsem od mala velmi dobré základy od svého trenéra, který sám startoval v parkurech až po úroveň T, takže byl ve všem okolo koní dost precizní. Jsem za to dodnes moc vděčná.
Ve které stáji jste úplně původně začínala a jaké další stáje jste mohla navštívit v této pozici?
Úplně první práce u koní byla v jedné prodejní stáji nedaleko Ravensburgu. Odjela jsem tam ještě před státnicemi, takže jsem tam strávila pouze dva měsíce. Byla to asi nejpohodovější práce, kterou jsem měla. Jezdila jsem pouze pět koní denně. Po státnicích jsem pak odjela pracovat do Holandska do stáje rodiny Bergmanns. To byla taková moje životní škola, kde jsem si sáhla na dno svých fyzických sil. Nejdéle jsem pracovala pro Australanku Evie Buller. Měli jsme pronajatých několik boxů ve stájích Eline van den Bogaard v belgickém Hasseltu. S Evie jsem měla možnost podívat se na spoustu krásných velkých závodů a poznat velké množství úžasných lidí. Ráda vzpomínám třeba na finále Nations Cupu v Barceloně, kde Evie startovala za Australský tým. Cestou zpět do Čech jsem se ještě na nějakou dobu zastavila v Německu, kde jsem pracovala ve stáji Gestüt Jennissen. Tam jsem jezdila hlavně mladé koně. Po návratu do Čech jsem si od koní chtěla odpočinout, ale pak jsem se náhodou dostala do stáje Hapax, kde pracuji až dodnes.
Působila jste pokaždé v trvalém angažmá v konkrétní stáji nebo se vydáváte směrem Freelance?
Vždy jsem měla trvalé angažmá. Vzhledem k tomu, že mám stále svého vlastního koně, je to má jediná možnost, jak mu být stále na blízku.
Jak vypadá nyní váš běžný pracovní den doma v Hapaxu a jak na velkých závodech?
Ráno chodím do stáje na osmou hodinu, nasedlám si prvního koně a začínám jezdit. Obvykle jich odjezdím 5-9. U nás není žádný den stejný, mimo ježdění dělám ještě spoustu dalších běžných věcí (lonžování, asistence veterináři, kovářům, stříhání, praní, péče o vybavení, uklízení atd.). Během připouštěcí sezony pak většinou dopoledne pomáhám se zpracováním inseminačních dávek. Během dnů, kdy má někdo z mých kolegů volno, děláme navíc také jejich práci.
Na závodech obvykle chodím na sedmou ráno nakrmit, dát vodu, vyházet boxy, pak se snažím dát koním alespoň půl hodinky pauzu, aby se v klidu najedli. Následně jdu všechny povodit a pak začínám zaplétat, sedlat a dělám další potřebné úkony.
Máte ve stáji vždy nějaké oblíbence, kterým věnujete více času nebo svůj přistup ke koním nerozlišujete?
V tom množství koní, které tu máme, není úplně čas na to se někomu věnovat více. Nějaké oblíbenější mám, ale musím říct, že mám ráda všechny naše koně. Nikde jsem předtím nepotkala tak hodná a vyrovnaná zvířata.
Co všechno musí podle vás profesionální ošetřovatel vlastně zvládat a umět?
Řekla bych že vše, co by měl umět každý, kdo se u koní pohybuje. Důležité je tu práci dělat proto, že vás to baví a snažit se dělat vše na sto procent. Ten, kdo má své koňské svěřence na prvním místě, bude odvádět kvalitní práci.
Jak zvládáte rozdělovat vaší práci a volný čas?
Já svoji práci moc nevnímám jako práci. Dělám to proto, že mě to naplňuje a trávím v ní opravdu spoustu času. Když mám volný den, tak obvykle jezdím za přáteli a rodinou. Jinak moc ráda cestuji, pravidelně chodím hrát tenis a každý rok si udělám čas, abych si užila lyžování v Alpách.
Co vás na této práci baví nejvíce a co naopak ráda nemáte?
Baví mě téměř všechno. Moje hodně oblíbená činnost je ochočování a rozmazlování hříbátek. Je to to nejroztomilejší období. Ráda pozoruji, jak rostou a vyvíjejí se. Už tu pracuji tak dlouho, že z hříbátek, u jejichž jsem byla porodů, jsou závodní koně. Ti, co běhali Z, už závodí v T parkurech. Za tu dobu si s každým koněm děláte velké pouto, o to smutnější jsou pak prodeje. Naopak nemám ráda nebezpečné situace, které občas s koňmi nastanou.
Foto: poskytla Gabriela Knapová
