Rozsáhlý požár v okolí Hřenska nemá v České republice obdoby, ale nikde není psáno, že se podobná situace nemůže kdykoliv zopakovat. Je tak potřeba vzít si ponaučení, aby se v případě dalších živelných pohrom postupovalo lépe. To se ostatně týká i majitelů koní či jiných hospodářských zvířat. O obcí v Českém Švýcarsku a jeho blízkosti muselo být evakuováno několik desítek koní z postižených stájí.
Veterinářka Lýdia Suková v rozhovoru pro EquiRadio hovořila o nepřehledné situaci i chybách v komunikaci mezi záchrannými složkami a úřady. „Situace byla strašně nepřehledná. Jak vznikl požár, tak nikdo nevěděl, co se vlastně děje a v jakém je to rozsahu. Informace od hasičů byly velice kusé, a ne vždy úplně přesné. Obyvatelé vesnic čerpali informace spíše z Facebooku a Twitteru dobrovolných hasičů a lesníků a lesních strážců. Nevěděli jsme tedy úplně co se děje,“ popisuje.
„V pondělí ráno jsme však cítili intenzivní kouř, a tak jsem se začala zajímat, jak to v tom Hřensku tedy vlastně vypadá. Zjišťovala jsem také, v jaké situaci jsou koně ve Vysoké Lípě, na kterou jsem osobně navázaná. Mám tam přátele a své koňské pacienty. Během pondělka se téměř nic nedělo, podle zpráv hasičů bylo všechno v pořádku a bez problémů. Vrtalo mi to hlavou a zkontaktovala jsme se se svou kamarádkou z Vysoké Lípy, kterou jsem začala přemlouvat k evakuaci,“ pokračuje Lýdia Suková. Tušila totiž, že může být problém zejména u koní, kteří žijí trvale na pastvině a nejsou zvyklí na transport. Bylo jí tak jasné, že přeprava nebude vůbec jednoduchá.
„V pondělí večer jsme byli předběžně domluveni, že můžeme zahájit evakuaci v případě potřeby. V úterý ráno jsme dostali informaci, že skoro shořela Mezná. V ten moment mi došlo, že ty informace asi nebudou úplně přesné, a proto jsem začala tlačit na lidi ještě více. Přemlouvali jsme je, aby začali rychle s transportem koní. Trochu nám však házeli klacky pod nohy hasiči, kteří stále všechny ubezpečovali, že je vše v pořádku, a že není potřeba podléhat panice,“ upozorňuje na postoj některých členů záchranných složek.
Lýdii Sukovou však takové tvrzení neuklidnilo. „Začala jsem do toho trochu šťourat a volala jsem na Krajskou veterinární správu. Žádala jsem, aby byl od hasičů zajištěn hladký transport koní. Volala jsem také na vedení národního parku a informovala se, jak to tam tedy vypadá. Snažila jsem se jim vysvětlit, že by bylo fajn alespoň z těch nejohroženějších obcí transportovat pryč všechna hospodářská zvířata. U zvířat totiž v případě hodinové evakuace není reálné vše zařídit včas. Snažila jsem se jim vysvětlit, že to není otázka pěti minut, jako když dáte psa do auta a jedete. Nakonec se nám podařilo dosáhnout oznámení, že by měli být všichni dopředu na evakuaci připraveni. Povedlo se nám také zprůjezdnit silnice. V tu chvíli jsme začali s intenzivní přepravou koní do bezpečí,“ přemítá si zpětně, co předcházelo rozsáhlé akci.
„Většinou to byli hobby koně, kteří na transport zvyklí vůbec nebyli. Musela jsem i dokonce sedovat koně, kteří už po kopytě utíkali z Mezné. Úplně se jim to nelíbilo, ale naštěstí nějaké výrazné panice nepropadali. Každopádně ta manipulace s nimi byla velmi komplikovaná. Evakuaci velmi výrazně organizovala paní doktorka Hodinová, a to převážně z Růžové. Celkově se to týkalo přibližně čtyřiceti koní,“ spočítala Lýdia Suková. Velmi také ocenila reakce lidí z komunity kolem koní. Nabízeli jak pomoc s přepravou, tak ustájení. I díky tomu se všechna zvířata podařilo umístit do dočasných ustájení na bezpečných místech.
Skutečnost, že vše dobře dopadlo však nemění nic na tom, že by se podobně zmatečným situacím mělo do budoucna umět předcházel. „Chápu hasiče, že myslet na hospodářská zvířata, když vám hoří celý les, je fakt komplikované. Proto si myslím, že je potřeba udělat metodiku, která bude jasně stanovovat nějaké perimetry, z kterých se vyhlásí evakuace zvířat daleko dřív, než se bude přemýšlet nad evakuací lidí. Vše bude napsané a budou se poté všichni držet jasného postupu. Je to v první řadě hasičích a Krajské veterinární správě, protože ta má na starosti bezpečnost zvířat. Je potřeba, aby tyto dvě důležité organizace vytvořily jednoduchou a funkční metodiku,“ konstatuje
ve vysílání EquiRadia.
Každý by si měl uvědomit, že vypustit koně či jiná velká hospodářská zvířata volně, aby se sama dostala do bezpečí, může být paradoxně nebezpečné nejen pro ně, ale i pro jejich okolí. Při panickém útěku mohou způsobit ztráty na zdraví i na životech, například pokud by způsobili dopravní nehodu. Pro majitele koní tak má Lýdia Suková několik rad, jak by měli postupovat.
„Když se začne šířit kouř od požáru, je dobré dát například mokré hadry do oken. To je taková první pomoc, než se podaří zajistit odvoz. Množství kouře ve stáji se tím může omezit. Pokud kůň reaguje hodně špatně a je vystresovaný, je dobré ho vzít ihned pryč po kopytě. Než se rozčilovat a riskovat zranění všech včetně jeho při nakládání do přepravníku, je lepší mu dát uzdečku a odejít co nejdál. Na bezpečnějším místě ho pak v klidnější situaci lze snadněji naložit, případně je tam možné počkat na veterináře, který ho naseduje. Co se každopádně osvědčilo, je koni zavázat oči a pak jej kopyto po kopytě naložit do přepravníku. To funguje většinou velmi dobře i bez sedace,“ doplnila Lýdia Suková.
„Až se celá situace uklidní, tak bych ráda iniciovala jednání Krajské veterinární správy a hasičských sborů. Ale na to je ještě čas. V každém případě to nenecháme vyšumět,“ dodává odhodlaně.
Foto: poskytla Lýdia Suková
