Ke koním se Michal Večerek dostal na střední škole v Kroměříži, ale láska ke zvířatům ho doprovázela už od dětství. Do jezdeckého prostředí pronikl při studiu v Brně, kdy se spojil s Karlem a Danielou Diringerovými, kteří se snažili mu vštípit jezdecké základy a díky nim, se pomaličku seznamoval s taji jezdeckého sportu.
„Závodní ambice jsem nikdy neměl, ale atmosféra na závodech mě bavila a chtěl jsem to ve svém životě zachovat. Občas jsem pomáhal v Pardubicích na závodišti s údržbou a přípravou tratí na military a sem tam jsem pomáhal i jako ošetřovatel,“ vypráví Michal Večerek.
Kterému jezdeckému odvětví se věnujete nejvíce? Ať už jako jezdec nebo funkcionář.
Začal jsem, jak už bylo řečeno u Karla, který se věnoval závodům ve všestrannosti, a to byl takový odrazový můstek v mé další „kariéře“. Tato disciplína také zůstala mou srdcovou záležitostí. V roli stewarda se však účastním i skokových a drezurních závodů.
Jaké je vaše civilní povolání a jak zvládáte tyto dva světy časově i fyzicky propojovat?
V civilu se stále věnuji zemědělství, i když z jiné strany – kontrolní činnosti v rámci platební agentury. Termíny závodů a termíny v zaměstnání jsou ve velké části shodné, takže na konci závodní sezóny jsem rád, že to končí, ale zároveň už očekávám další rok. Dává mi to občas zabrat, když se v neděli večer vrátím ze závodů, ať už se jedná o národní nebo mezinárodní závody a v pondělí brzy ráno vyjíždím na kontroly k zemědělcům. Využívám energii, kterou mě nabíjí úžasní lidé na závodech, jinak by se to dlouhodobě nedalo provozovat, ale to zná každý funkcionář závodů.
Jaké funkce ještě vykonáváte při jezdeckých závodech?
Od složení zkoušek na rozhodčího ve všestrannosti a skocích se věnuji pouze stewardingu. Pár menších skokových závodů jsem strávil i na věži, ale stewarding mi tak nějak zůstal jako hlavní funkce.
Byl někdo konkrétní, kdo vás k vykonávání funkce stewarda přivedl?
Ke stewardingu mě přivedli v Pardubicích ostřílení stewardi Jan Metelka a Bohumil Rejnek, kteří, jak rád říkám, mě „vytáhli z bahna nevědomosti“ a ukázali mi, co to vlastně stewarding je.
Co vás na stewardingu baví nejvíce a čím vám tato práce nejvíce obohacuje život?
Co mě nejvíce baví? Dívat se na opracovišti jak jezdci se svými koňskými pracují – každý má jiný přístup a každý kůň jinak reaguje. Zajímavé je i sledovat rozvoj koně i jezdce. Dále pak komunikace s jezdci a trenéry. Opravdu velmi rád poslouchám trenéry, když v zápalu boje dávají jedny z posledních rad před vstupem třeba do drezurního obdélníku a nemyslím to zle, ale hodně se u toho člověk pobaví – použité slovní obraty, vysvětlení pomůcky atd. Taky je to zdroj užitečných informací a postřehů.
Co by podle vás měl správný steward především dodržovat, aby vše fungovalo tak, jak má?
Pravidla a postupy, to je denní chleba stewarda. Důležitou schopností stewarda je spolupráce, a to jak v rámci týmu, tak s rozhodčími, pořadatelským týmem a v neposlední řadě s jezdci, pro které tam jsme, abychom jim pomohli dodržovat pravidla. Řada jezdců má pocit, že je chceme „buzerovat“ a že nás to baví, ale tak to není. Práce stewardů je pomáhat zajistit hladký průběh závodů, což je občas velmi těžká pozice.
Můžete blíže popsat, jak vypadá váš den na závodech (rozvržení pozic, rotace, úkoly atd.). Které úkony vám vyhovují nejvíce?
Už od brzkého rána se jede podle plánu, který dostaneme večer předem od hlavního stewarda, abychom věděli, kdy a kde máme být. Pokud je více kolbišť a opracovišť, je to pro hlavního stewarda složitější rozvrhnout lidem den. Procházíme stáje a díváme se, že jsou koně v pořádku, jsou nakrmeni, napojeni a nestojí v neudržované podestýlce, hlídáme skoky, doprovázíme koně na doping a kontrolujeme koně po soutěži, jestli nedošlo k týrání podle pravidel a tuto skutečnost hlásíme rozhodčím. Na nich je pak posoudit, jestli bude jezdec vyloučen. Co se týče oblíbené pozice, tak tu já nemám. Každý úkol má své pro a proti. Hlavní je bezpečnost koní a jezdců.
Co je potřeba k tomu, aby se člověk stal mezinárodním stewardem?
V první řadě je potřeba se stát rozhodčím v dané disciplíně, dále pak stewardem na národní úrovni. Následně vás federace může přihlásit do mezinárodního kurzu. Já absolvoval kurz v německém Langenfeldu, a to na disciplíny skoky a drezuru, všestrannostní kurz pak v polské Strzegomi, to vše společně s kolegyní Evou Sobotkovou. Dále musí být člověk aktivní tzn. účastnit se závodů a pravidelně procházet přeškolováním jak každoročním online testem nebo jednou za tři roky ústním někde v zahraničí.
Která místa a areály v této funkci nejčastěji navštěvujete?
V rámci mezinárodního stewardingu se snažím zůstat věrný českým závodištím, ale občas člověk musí i jinam nasbírat zkušenosti, takže jsem absolvoval a pravidelně absolvuji několik závodů na Slovensku (Šamorín, Motěšice), nebo v Itálii. Nejčastěji jste mě mohli potkat ve Zduchovicích, Olomouci, Brně a Borové. Přicházejí sice nabídky i ze sousedního Polska, ale ty musím z časových důvodů odmítat.
Je nějaká možnost kariérního růstu v tomto oboru?
Určitě ano, pokud se stewardingu chcete aktivně věnovat, můžete se vypracovat v rámci jednotlivých stupňů až po ten nejvyšší, kdy se pak můžete zúčastnit až olympijských her.
Co patří mezi vaše osobní plány do budoucna v tomto oboru a v jezdeckém prostředí?
Plány do budoucna žádné nemám. Mým hlavním cílem je skloubit závody s mým zaměstnáním, abych mohl i nadále potkávat úžasné lidi.
Foto: ESC Olomouc / poskytl Michal Večerek
