Sedmnáctiletá parkurová jezdkyně Nyna Bartoňková sídlí se svými koňmi ve stáji Roberta Smékala v samotném centru Brna. To je zároveň místo, kde vůbec poprvé seděla na koni. „Své první jezdecké zážitky jsem prožila v brněnské stáji, poprvé jsem se posadila na koně údajně už ve svých dvou letech. Do koní jsem se zamilovala hned v prvních chvílích," vzpomíná Nyna.
Zaměřovala jste se už od začátku přímo na parkurové skákání? Kdo vás k němu přivedl?
Ano, parkurové skákání je můj jediný jezdecký sport, kterému se aktivně věnuji. Přivedla mě k tomu moje kamarádka Lucka, také se zaměřovala výhradně na parkurové skákání a možná z toho důvodu jsem ani nic jiného nevyzkoušela.
Kdo vám předával nové zkušenosti ve vašich začátcích?
Měla jsem v té době možnost trénovat se Zoltánem Tóthem a jeho ženou Zdeňkou Tóth Skripovou. Tato dvojice trenérů mi toho předala opravdu hodně a pod jejich vedením jsem se posunula o veliký kus dopředu. V minulém roce jsem začala spolupracovat s Markem Klusem a Danielou Diringerovou, což jsou trenéři, kterým vděčím za své výsledky a úspěchy v minulé sezoně. Myslím, že je vidět, že tato spolupráce výborně funguje, a to mi dělá radost. Veikou podporou jsou pro mě samozřejmě i moji rodiče.
Vzpomenete si na své první oficiální závody?
Svůj první oficiální parkur jsem překonala na kolbišti v Našiměřicích s klisnou Ritangou Des Chenes. Startovaly jsme v soutěži, která se jela na styl a mám takový pocit, že jsme hned při našem prvním startu zvítězily.
Jak vlastně vznikla vaše spolupráce s Markem Klusem? Vnímáte na sobě nějaké zásadní změny a pokroky?
Celé to vzniklo poměrně náhodně. Ze sportovní stáje Mustang jsme zakoupili valacha Crada von Wichenstein, kterého předtím dlouhou dobu jezdil právě Marek Klus. Koně znal výborně, účastnil se s ním spousty těžkých parkurů, a tak jsme se rozhodli, že vyhledáme jeho pomoc a vyrazili jsme za ním na soustředění. Občas jsem bývala lehce nervózní a někdy trochu zbytečně vystresovaná, což se promítalo do mých výsledků. Od začátku spolupráce s Markem Klusem jsem se hodně uklidnila. Nervozita pominula a dokážu se lépe soustředit sama na sebe.
S kterými dalšími koňmi jste měla možnost startovat? Můžete nás seznámit s těmi výjimečnými?
Za celou dobu mého aktivního působení v jezdeckém sportu jsem mohla závodit se sedmi výbornými koňmi. Každý z nich byl výjimečný v něčem jiném a od každého koně jsem se naučila něco nového. Aktuálně je mým nejlepším koněm již zmiňovaný čtrnáctiletý valach Crado von Wichenstein. Dále budu opět startovat v sedle Matisse, nového člena našeho týmu Djanga S a nějakou dobu jsem mohla jezdit valacha jménem Stresman. Ten už je prodán do Ameriky, ale budu na něj také ráda vzpomínat.
Které sportovní úspěchy považujete osobně za ty nejcennější?
Nejvíce si cením třetího místa na předloňském mistrovství České republiky v kategorii mladších juniorů s Cradem. V loňské sezoně se nám výborně vydařilo kvalifikační kolo do juniorské Grand Prix při olomouckém CSI, kde jsme obsadili čtvrté místo v parkuru s výškou překážek do 135 centimetrů. Hodně pro mě znamenalo i čtvrté místo při republikovém mistrovství, které jsme získali společně s naším juniorským družstvem.
Čeho dalšího byste chtěla v jezdeckém sportu dosáhnout? Máte už sestavený závodní plán?
Závodní plán jsme už přibližně sestavený měli. Stihli jsme bohužel zatím pouze jeden výjezd do polské Poznaně, kde se mi s mými koňmi dařilo. Dále se uvidí, jak se vyvinou všechny virové okolnosti. Mezi takové mé větší jezdecké ambice a budoucí plány patří účast při mistrovství Evropy a také mě velice láká série Global Champions Tour. V této sezoně mám k dispozici tři hodně kvalitní koně, kteří mi můžou určitě pomoci ve zdokonalování a přiblížení se k těmto mým snům.
Foto Michael Motygin, Zenon Kisza a archiv jezdkyně / poskytla Nyna Bartoňková
