Michaela Balounová již v předchozích rozhovorech prozradila, že sídlí na Farmě Hrnčíř a za svého životního koně považuje klisnu Diamantixu. Sérii rubrikových rozhovorů doplňuje právě tento o jejích jezdeckých začátcích.

 

Vzpomenete si, kdy jste se vůbec poprvé posadila na koně? A kdy jste se začala jezdectví věnovat pravidelně?

 

Poprvé jsem seděla na koni, když jsem byla úplně malá. Byla pouť a vozili tam děti na ponících. Nezajímaly mě žádné kolotoče, ale jen koně. Bylo velmi těžké sehnat pravidelné ježdění, protože nikde v okolí nic nebylo a když už, přijímali děti až od 12 let. Nakonec se mě ujali v Čejově, když mi bylo devět let. Jezdila jsem třikrát týdně.

 

Nejtěžší bylo, že jsem byla malá a nohama ani nedosáhla na koně, abych mohla pobízet. Bylo těžké jezdit, když skoro nemůžete používat nohy. Naštěstí jsem jezdila na zkušeném koni, který hodně věcí dělal sám, a já jen seděla a vozila se. Mým snem prostě bylo jezdit, a tak jsem za ním šla. Trenérka nám později řekla, že by bylo lepší, abychom si koupili poníka.

 

Podařilo se vám rodiče uprosit?

 

Byla jsem neodbytná a v tu chvíli jsem jim slíbila úplně všechno. Na poníkovi už se trénovalo lépe a po půl roce jsem složila licenci. První závody jsem absolvovala v Přibyslavi. Byly to hobby závody a i přes moji nervozitu jsem si odvezla hned svoji první stuzku za čtvrté místo.

 

Bojovala jste někdy se strachem?

 

Co se týče mých začátků, tak to jsem strach neměla. Spíše jsem byla vždycky nervózní, že něco pokazím. Poprvé jsem strach na koni zažila až déle, když jsem dostala mladého koně, se kterým jsem nedokázala vyjít ven, aniž by se se mnou někde nepostavil nebo mě neshodil. Pádů bylo mnoho, ale naštěstí nebyl žádný tak nepříjemný, že by se mi stalo něco vážného.

 

Kdy jste se rozhodla pro disciplínu všestrannost?

 

Kdo mě asi nejvíce inspiroval, byla moje první trenérka Jana Grodlová, dnes už Vlastníková, jezdila právě všestrannost. Vždy jsem ji na závodech sledovala a všestrannost se mi zalíbila. Poprvé jsem v této disciplíně startovala v roce 2010 se svým prvním poníkem, tehdy jsme bohužel nedojeli, nevyšel nám parkur.

 

Foto se svolením Michaely Balounové