Jezdkyně všestrannosti Natalia Tarabini pochází z jezdecké rodiny, a tak není divu, že na koni poprvé seděla ani ne v roce. Jezdecké základy s ní tak prošla mamka a následně předala trenérskou roli Michalovi Moudrému.

 

Co pro vás bylo v jezdeckých začátcích nejtěžší?

 

Nejtěžší pro mě byla koordinace mého těla a soulad s pohybem koně. Trvalo mi několik let, než jsem tomu přišla na kloub.

 

Musela jste někdy bojovat se strachem?

 

Ne, takový problém jsem naštěstí neměla. Vždycky jsem myslela na to, že to prostě půjde, ať to stojí cokoliv. Pády jsem nikdy nijak neprožívala k jezdectví to prostě patří.

 

Od začátku jste směřovala k všestrannosti?

 

Ne, nejdříve jsem se věnovala naplno parkurům. Ve svých třinácti letech jsem přešla na všestrannost.

 

Chodily s vámi ke koním i jiné děti? Vzpomenete si na nějaký společný zážitek z dětství?

 

Ano, děti byly v podobném věku jako já. Byla to veliká výhoda, vždycky jsem si měla s kým popovídat. Zážitků bylo opravdu hodně. Momentálně si vzpomínám, jak jsme s mojí kamarádkou Míšou šly se starší kobylkou do potoka s tím, že tam bude poklidně stát a nám se nic nestane. Hrály jsme si na velké holky, které to zvládnou bez problému. Vzaly jsme si plavky, žabky a vyrazily na cestu. S Míšou jsme si poklidně povídaly, nedávaly pozor na kobylu, která stála v potoce, když se v tom momentě lekla, vystartovala dopředu a my nepustily vodítko. Táhla nás za sebou jak loutky a do toho to vzala přes kopřivy. Dnes už si z toho děláme srandu.

 

Jak vzpomínáte na zkoušky základního výcviku jezdce a vaše první závody?

 

Na ZZVJ vzpomínám v dobrém. Vím, že jsem byla strašně nervózní, ale pocit toho, že jsem zkoušky splnila hned na poprvé, byl nepopsatelný. Moje první závody dopadly nad moje očekávání. Jela jsem parkur v Mladé Boleslavi s velice zkušeným koněm. Po projetí cílem jsem si uvědomila, že jsem celý parkur dojela bez jediného zaváhání - v ten moment jsem byla nejšťastnější dítě na světě.

 

Měla jste v začátcích nějaké jezdecké vzory?

 

Samozřejmě, velkým vzorem pro mě vždycky byl můj starší bratr, kterého jsem toužila vždy překonat. Svým způsobem je jím do teď, ovšem dnes je mým velkým vzorem také Robert Pokorný. Obdivuji jeho přístup a práci s koňmi.

 

Foto se svolením Natalie Tarabini