Patříte mezi nejlepší české reprezentanty ve vytrvalosti. Prozraďte, prosím - kde s vašimi koňmi sídlíte?
Koníci, se kterými závodím, nejsou moji, majitelem je můj dlouhodobý kamarád pan Czesław Niemiec. Já se o koně starám, připravuji je a závodím. Klisny jsou ustájeny v soukromé stáji na Dolním Žukově, který je městskou částí Českého Těšína.
Víte nějaké podrobnosti z historie tohoto místa?
Není to žádný luxusní areál, je to maličká rodinná stáj pro přibližně šest koní. Z historie vím pouze to, že koně choval už jeho tatínek. Měli huculy, české teplokrevníky a jiné. V roce, tuším, 2009 si Czesław koupil první tři shagya klisny a s nimi založil svůj chov. S jednou z nich, se Sasanou, jsem se v roce 2016 začala věnovat vytrvalosti.
Jaké zde máte zázemí a režim?
Koníci jsou vesměs v režimu 24/7 a do stáje je zavíráme jen přes extrémní zimu, vytrvalé deště nebo vysoké teploty v létě. I tak už občas domů jít ani nechtějí. Je to na kopci, takže z výběhu máme výhled na Beskydy, Polsko a Český Těšín. Do Beskyd jezdíme i v rámci tréninků.
Je náročné zde připravovat koně pro sport?
To je právě ta nehorší věc na tom celém. U nás jsou velmi složité podmínky pro trénink, zvlášť na závody dlouhé 120 kilometrů. Máme hodně cest, málo luk, do toho ještě musím zvládat chod své firmy, takže v létě to znamená budíček ve čtyři ráno, před pátou hodinou už vyrážíme se Sarií vítat první sluneční paprsky, abych stihla být v devět hodin v Ostravě ve firmě. Vzhledem k tomu, že nemáme ideální podmínky pro trénink, chodím se Sarií šest dní v týdnu menší vzdálenosti, střídám náročnost tréninku, někdy jdeme ráno upustit páru, abychom večer mohly jít přiježďovat. O víkendech, kdy je více času, vyrážíme do Beskyd nebo za klubovými přáteli Sittovými do Pobučí, kteří mají podmínky pro trénink úplně parádní.
Foto archiv Nikol Vicencové