Sportovní kariéru Kateřiny Kocurové, která je jednou z oceněných voltižních Osobností roku 2022 během galavečera České jezdecké federace, letos výrazně ovlivnilo nové angažmá v Německu. 

 

„Nějakou dobu už jsem do Německa chtěla odjet, ale spíše jen trénovat párkrát za měsíc. Do mého současného působiště jsem se dostala díky tomu, že mi Lukáš Klouda poslal inzerát na německou sportovní stáj, kde hledali pracovnici. Tak jsem si říkala, že proč to nezkusit. V lednu jsem tam vyrazila na týden a zalíbilo se mi tam,“ popisuje Kocurová v podcastu EquiRadia.

 

„Rovnou mi nabídli voltižního koně, že bych na něm mohla celou sezonu závodit. To pro mě bylo úplně ideální. Ani jsem v něco takového ze začátku nedoufala,“ prozradila. Z jednoho týdne pobytu nakonec měla být celá sezona a ve finále si angažmá prodloužila na dobu neurčitou.

 

„Pracuji denně zhruba od deseti hodin. Nejsem stájník, ale jezdec a ošetřovatel. Většinou každý den máme nějaký trénink ať už na koni, či na mechanickém barelu, trénink pro jednotlivce nebo v tělocvičně. Je to stejné den co den. Poté ještě pomáhám chystat koně dalším jezdcům, a tak bývám někdy ve stáji až do nočních hodin. Super je to, že je přímo ve stáji byt a já v něm mohu bydlet, díky čemuž nemusím dojíždět. To byl vždy můj sen, že budu bydlet ve stáji,“ přiznává Kateřina.

 

„Většinou to vychází tak, že jezdím dva až tři koně denně. Poté přichází na řadu voltižní trénink. Ježdění mě baví, vždy jsem ráda jezdila. Je to to, co jsem vždy chtěla. Baví mě také práce s mladými koňmi, kterou se v této stáji také zabývám,“ pokračuje. 

 

Jelikož jde o rodinnou stáj, tak se v ní hovoří převážně německy. To byl zpočátku pro Kateřinu problém, neboť tímto jazykem nevládne tak dobře, jako v případě angličtiny. Nakonec zvítězila kombinace obou jazyků. „Máme zde anglicky mluvícího stájníka a vlastně všichni tady se anglicky dorozumí. Já s nimi mluvím anglicky a oni na mě hovoří německy, takže je to docela zajímavé,“ říká s úsměvem. 

 

V areálu má domov zhruba dvacet koní. Tým tvoří moje lonžérka Claudie Döller-Ossenberg-Engels, dále její dcera Jolina, která také dělá voltiž na vysoké úrovni a je asi pátá nejlepší v Německu. Je tak pro mě i kvalitní trenérkou. Dále je tam manžel zmíněné lonžérky, který skáče a má tam své dva parkurové koně. V neposlední řadě pak jejich syn, jenž také jezdí parkury. Jsme tedy vlastně napůl skoková a napůl voltižní stáj,“ vysvětluje Kocurová. Není však jediná, kdo je v týmu z východu Evropy. „Jeden ze dvou stájníků je Polák, takže jsme si docela blízko kulturou. Hovoříme spolu ovšem jen anglicky, jelikož polsky nerozumím.“

 

 

Česká voltižní jezdkyně je v novém působišti nadmíru spokojena, neboť v rámci práce má dostatek prostoru i na sportovní seberealizaci. „Věděla jsem předem, že budu mít k dispozici koně, které si budu moci kamkoliv vzít, a že si vydělám svou prací na trénink a na všechno kolem toho. První závody jsem měla hned nominační v nizozemském Ermelu. Další závody v Belgii se již vydařily o poznání lépe a zjistila jsem, že to bude fungovat. Pokračovalo to tvrdým tréninkem na Cáchy a následně mistroství světa v Herningu. Takto tvrdě jsem netrénovala ještě nikdy v mé kariéře,“ konstatovala v rozhovoru pro EquiRadio Kateřina Kocurová. 

 

V závěru sezony si splnila další ze stanovených letošní cílů. S Flying Dutchmanem pod vedením Claudie Döller-Ossenberg-Engels totiž vybojovala stříbro na mistrovství České republiky ve Frenštátu pod Radhoštěm, tedy na místě, kde před patnácti lety zahájila svoji voltižní kariéru. Určitě se jí však nechystá ukončit, a naopak na sobě chce dále pilně pracovat, aby později své nabyté zkušenosti mohla předávat dál.

 

Foto: poskytla Kateřina Kocurová