Pavla Benešová byla velmi úspěšná v parkuru ve svých juniorských letech. Její nejlepší klisna Asteres je však v pokročilém věku, tak musí počkat, než doroste další úspěšný kůň, jímž je šestiletý valach Cartango po Caruso Medimade.
Jak jste se dostala ke koním?
Ke koním jsem se dostala díky svým rodičům, pro které byli koně „koníčkem“ již za jejich mladých let.
Jak probíhaly vaše jezdecké začátky?
Prvopočátky mé jezdecké kariéry byly na poničce Princezně, kterou mi rodiče koupili asi ve čtyřech letech. Rok na to jsem dostala další, o něco větší, poničku Roxanu, se kterou jsem se účastnila prvních jezdeckých her s vodičem (mamkou) a postupně i prvních mini parkurů.
Kudy dál vedla vaše cesta s koňmi?
Po složení licence, jsem začala oficiálně závodit na ponících. Prvním poníkem, se kterým jsem se dostala i na mistrovství České republiky, byl Indian. Věk přibýval a Indiana jsem musela nahradit vyšším poníkem, stal se jím Mid Night Sun („Sanouš“), se kterým jsem se také kvalifikovala na MČR, bohužel nikdy to neklaplo dle představ. Když jsem z poníků vyrostla, nastala éra velkých koní. Začala jsem tedy jezdit na mamčiných koních. S nimi jsem absolvovala malé parkury a postupně se účastnila jezdeckých soustředění.
Kdo vás nejvíce ovlivnil a naučil?
Nejvíc vděčná jsem rodičům, kteří mě přivedli k tomuto sportu a dali mi základy, spoustu času a hlavně trpělivosti. Velké dík patří panu Rudolfu Skřivanovi, jež mi umožnil jezdit své koně a já se tak mohla posouvat v jezdeckém sportu.
Dosaženým úspěchům předcházely zimní přípravy s Jiřím Skřivanem, dále pak příležitost účastnit se Sportovního centra mládeže s panem Jiřím Pecháčkem. Stále je se co učit, takže na skokovou práci spolupracuji s Jiřím Tmějem starším a na drezurní s Barborou Příhodovou.
Vy se věnujete parkuru, nelákala vás někdy i nějaká jiná disciplína?
Jednou jsem absolvovala i všestrannost se „Sanoušem“. Občas pro zpestření bych si klidně všestrannost zajela znovu, ale bez drezury.
Nejaktivněji jste závodila jako juniorka, na co z tohoto období nejraději vzpomínáte?
Nejraději vzpomínám na vyhrané finále Czech junior cupu, které pro mě bylo ještě poslední rok v kategorii dětí. V juniorských kvalifikacích Czech junior cupu se mi podařilo vyhrát a cením si i každého dobře zajetého závodu v takovýchto soutěžích.
Dále ráda vzpomínám na mistrovství České republiky, kde to sice nikdy v jednotlivcích necinklo, ale v roce 2017 v kategorii družstev jsem si odvezla bronz díky super partě a snaze nás všech.
Potkala jste již nějakého koně, kterého byste mohla označit za toho nezapomenutelného?
Jednoznačně Asteres. Táhneme to spolu už přes deset let. Od prvního dne, kdy jsem na ní seděla a hned spadla, přes mistrovství České republiky, až do dnes, kdy nechává ve svých devatenácti letech s přehledem mladší konkurenci za zády. Nikdy také nezapomenu na klisnu Féé.
Co pro vás bylo nejtěžší v tom posunout se do seniorské kategorie?
Pro mě osobně jsou největší překážkou finance, tudíž si nemohu dovolit koupit koně na úrovni ST, abych mohla startovat, jak ještě v kategorii U25, tak seniorské. Momentálně jezdím s mladým koněm po nižších parkurech a třeba se jednou ukážu v kategorii seniorů.
Studujete nebo pracujete? Pokud ano, jak náročné je to všechno stihnout i s koňmi?
Pracuji a vzhledem k tomu, že máme stáj doma, tak jsem u koní denně a hodně mi s koňmi pomáhá mamka, takže díky tomu se to dá zvládnout.
Jaké máte plány a cíle do budoucna?
Ráda bych se posouvala výkonnostně s mým mladým koněm v následující sezoně. A dál se uvidí.
Foto: poskytla Pavla Benešová