Jelikož na koních jezdila i maminka Aleny Kozojedové, tak nebylo úplně těžké rozhodování pro tuto všestranně zaměřenou jezdkyni, čemu se bude sportovně věnovat. Odmala jí to u koní a v jezdeckém prostředí bavilo, ráda jezdila, ráda pracovala s koňmi, takže jezdectví bylo podle jejich slov jasná volba.
Kde se vaše jezdecké začátky odehrávaly a v jakém odvětví jste se usadila nejvíce?
Moje jezdecké začátky se odehrávaly po boku mé mamky u nás doma, kde máme od roku 2010 vlastní stáje. Nejvíce se věnuji parkurům a všestrannosti, v obou disciplínách jsem dosáhla výkonnosti S. Jiné disciplíny jsem zatím nezkoušela.
V sedle kterého koně jste sbírala své první závodní zkušenosti?
Svoje první závodní zkušenosti jsem s sbírala s poničkou Beruškou, která byla velice temperamentní, takže každé závody byly plné dobrodružství. Náš první oficiální start byl v roce 2014 v Hořovicích.
S kým jste měla možnost spolupracovat a jezdecky se posouvat?
Od úplných základů až do teď mě nejvíce podporuje moje mamka. První roky mé závodní kariéry mě doprovázely sestry Civišovy, dále také Matěj Kotalík, se kterým trénuji dodnes a ve všestrannosti mi nejvíce pomohl Pavel Vaněk.
Máte za sebou již mnoho startů. Co považujete za své cenné úspěchy?
V roce 2016 jsem s pony klisnou Charlottou vyhrála svoji první mistrovskou medaili ve všestrannosti. Asi nejvíce si cením, když jsem v roce 2018 vyhrála zlatou mistrovskou medaili ve všestrannosti jak na pony, tak na velkých koních. Zároveň si také vážím každého dobře dojetého parkuru.
Zmínila jste pony klisnu Charlottu. Kdo dále má své místo ve vaší paměti?
Ráda vzpomínám na každého svého koně, každý mi předal nějaké zkušenosti a byl v něčem výjimečný. Mým nezapomenutelným koněm je však valach Pančo, se kterým jsem prožila spoustu zážitků a úspěchů.
Jak jste se k sobě dostali a můžete nám ho také blíže představit?
S Pančem nás dal dohromady pan Příhoda starší, který trénoval jeho předchozího jezdce a koně mi doporučil. Pančo byl úplně jiný než moji předchozí koně, takže chvíli trvalo, než jsme si na sebe zvykli. Je to zajímavá osobnost, přijde mi, že je trochu jiný než ostatní koně. Tím si mě také nejvíce získal a jezdecky jsme si spolu nejvíce rozuměli rozhodně v krose, ten jsme si vždy užili.
Pančo je hodný a klidný kůň, jen například před a v krose se projevil jeho temperament. Nesnáší chladné a deštivé počasí, radši pojede kros ve třiceti stupních, než aby startoval třeba jen v lehkém dešti.
Co zajímavého jste společně dokázali a zažili?
Ve všestrannosti mě posunul opravdu hodně. Dostala jsem se s ním z úrovně ZK až do úrovně 2*. A věc, co díky němu využiji i na další koně je rozhodně trpělivost. Neměl příliš rád drezurní práci a trpělivost byla v tomto případě opravdu hodně potřeba. První velký úspěch byl rozhodně třetí místo ve finále Stříbrné podkovy v roce 2019. Nejvíce si vážím toho, že jsem se díky Pančovi stala čtyřikrát v řadě jezdcem roku ve všestrannosti.
Většina mých zážitků s ním byla rozhodně veselá. Jeden z mála smutných momentů byl, když si ke konci roku 2020 natrhl šlachu a nevěděli jsme, jestli se bude moct ke sportu ještě vrátit. V loňské sezóně Pančo ukončil sportovní kariéru, ale zůstal u nás ve stáji a užívá si zaslouženého důchodu.
Čemu dále se v oblasti jezdectví věnujete a co patří mezi vaše cíle?
Kromě závodění se věnuji obsedání a práci s mladými koňmi. Moje ambice vždy byly, a stále jsou, se co nejvíce posouvat a sbírat mnoho zkušeností a úspěchů.
Foto: Marcel Runštuk / poskytla Alena Kozojedová