Začínal jako kluk, který jezdil pouze na vyjížďky bez sedla. Po škole začal Jan Szappanos pracovat pro Bohumila Starnovského, kde se naučil pracovat s mladými koňmi. Ve dvaadvaceti letech se přesunul do zahraničí a strávil tam celkem čtrnáct let. Posledních sedm let pracoval pro Annu Kellnerovou, se kterou nyní ukončil spolupráci a rád by se věnoval předávání svých zkušeností dál.

 

Jak se vyvíjel váš vztah ke koním od úplného začátku?

Ve čtrnácti letech jsem začal jezdit u Martiny Ronešové Škardové v Kolové u Karlových Varů. Tam jsme jezdili převážně bez sedla a pouze na vyjížďky. Martina měla koně v naší vesnici a mě to k nim už od dětství táhlo, tak jsem stáj začal navštěvovat. Později se Martině stáj rozrostla a my jsme se začali věnovat parkurovému skákání. V sedmnácti letech jsem se přesunul do stájí Dany Balcarové v Karlových Varech - Dvorech, kde jsem trénoval se Zdeňkem Žílou.

 

Proč jste se u koní rozhodl zůstat a živit se jimi?

Po škole jsem dostal nabídku pracovat pro Bohouše Starnovského jako ošetřovatel. V tu dobu pro něj začal jezdit Zdeněk Žíla. Poté asi po půl roce pro pana Starnovského začal jezdit Petr Doležal starší, u kterého jsem měl možnost učit se výcviku mladých koní a posléze na nich závodit. Práce s koňmi mě bavila, tak to byla jasná volba mého povolání.

 

Čemu se momentálně věnujete? 

Posledních sedm let pracuji jako domácí jezdec pro Annu Kellnerovou. V týmu vykonávám i běžné činnosti, které k chodu stáje patří.

 

 

Kde všude jste pracoval a na které místo vzpomínáte nejraději a proč?

Ze stájí Bohumila Starnovského jsem ve dvaadvaceti letech přijal nabídku jako pracovní jezdec do stájí Kathariny Offel. V zahraničí jsem dohromady strávil čtrnáct let, během kterých jsem měl možnost pracovat pro K. Offel, V. Tuganova, A. Onischenka. Nejdéle jsem pracoval pro Olega Krasyuka, se kterým jsem byl i na olympiádě v Londýně.

 

Nejraději vzpomínám na stáje Alexandera Onischenka v Herzlake. Byl tam super tým a kvalitní koně. V té době pro Onischenka jezdili René Tebbel, Björn Nagel, Ulrich Kirchhoff, Cassio Rivetti. Učit se od takových jezdců pro mne byla největší zkušenost.

 

Co vás na vaší práci nejvíce baví? 

Baví mě koně přiježďovat a sledovat jejich posun ve výcviku.

 

Ve sportu jste byl aktivní pět let, jakých úspěchů si nejvíce vážíte? Co vedlo k ukončení vaší sportovní kariéry?

Závodil jsem převážně na mladých koních, tak jsem si vážil každého povedeného parkuru. Moje sportovní kariéra skončila s odchodem do zahraničí.

 

Jaké máte plány a cíle do budoucna?

S rostoucím zájmem o tréninky skokové drezury a přiježďování koní jsem se rozhodl předávat zkušenosti dál.

 

Foto: poskytl Jan Szappanos