Když Matěje Kotalíka rodiče posadili poprvé na koně, by ještě tak malý, že si na to ani nepamatuje. Rodiče ho vedli k parkuru, který ho drží od jezdeckých začátků. Hodně mu pomohla také spolupráce s rodinou Papouškových. Dnes s úsměvem vzpomíná na to, jak při prvních závodech uspěl a pak při čestném kole spadl.
Pamatujete si ještě, kdy a kde jste se poprvé posadil na koně? Kdo vás ke koním přivedl?
Nepamatuji, ke koním mě přivedli rodiče a podle fotek to bylo nejspíše dřív, než jsem začal chodit.
Věnujete se vaší disciplíně od vašich jezdeckých začátků?
Ano, od začátku jsem se věnoval parkuru, rodiče ho také trošku dělali. A nedaleko naší stáje sídlí stáj Papoušek, ze které mě nejdříve dojížděl trénovat Jan Papoušek starší, kterého později nahradili synové Jiří a Kamil.
Kdy jste absolvovala své první oficiální závody? Vzpomenete si, s jakým to bylo koněm, a jak jste dopadl?
Asi ve 12 letech v Mažicích s poničkou Čarodějkou, která byla z mé první klisny Rakety. Myslím, že jsem skončil druhý a při čestném kole jsem spadl.
Kdo vás v začátku vaší jezdecké kariéry nejvíce ovlivnil. Kterým lidem vděčíte za to, čeho jste ve své jezdecké kariéře dosáhl? Vybavujete si slabiny nebo vaše silné stránky?
Moje začátky hodně ovlivnili rodiče, vždycky pro mě dělali, co jen bylo v jejich silách. A také trenéři, rodina Papouškova. Vděčím za vše hlavně rodičům a snoubence Daniele Tomáškové, která mě také stále podporuje, i když máme právě malé miminko. Slabiny a silné stránky nedokážu posoudit.
Kolik koní vám již prošlo rukama? Na které z nich nejraději vzpomínáte, a který z nich byl tím nejvíce výjimečným?
Spoustu, kolik přesně nedokážu spočítat, ale bylo jich mnoho desítek. Vzpomínám na každého dobrého, ale toho nejvíce výjimečného nedokážu vybrat, v každém období je nějaký ten NEJ.
Můžete zkusit porovnat, jak moc se změnily závody i sportovní úroveň v průběhu vaší aktivní kariéry? Je podle vás v dnešní době snadnější, nebo naopak obtížnější dosáhnout sportovních vrcholů?
Závody se změnily se dost. Když jsem před zhruba 15 lety začal závodit, tak bylo ve vysokých soutěžích násobně méně koní a pouze pár stále se opakujících jezdců. Závodní kolbiště a areály jsou úplně jiné a dříve nám připadalo normální závodit na udupané louce za kravínem. Dnes nám kdejaké pískové kolbiště není dost dobré. V dnešní době dosáhnout úspěchů bude asi srovnatelně těžké, dříve sice bylo méně koní i lidí na závodech, zato dnes jsou k dispozici lepší podmínky.
Pro dosažení úspěchů v parkuru je potřeba být pracovitý, talentovaný a mít k dispozici kvalitní koně, a čím méně má člověk jednoho, tím více musí mít těch dalších aspektů.
Jaké sportovní ambice jste měl při svých závodních začátcích, o čem jste snil? Jaký je váš současný jezdecký sen, čeho byste rád dosáhl?
Tajné sny mám ty nejvyšší, ale stále to jsou sny. V životě se snažím dělat s koňmi, které zrovna mám, jak nejlépe umím, a když nám to půjde, tak budeme skákat vysoko. Když nepůjde, tak holt budeme chodit nižší soutěže a svět se nezboří. Hlavní je, abychom byli všichni a především rodina zdraví. Vše ostatní jsou maličkosti.
