Mezi kvalitní rodiny v hřebčíně Napajedla patřila i rodina Lorraine, Loreley, Lottera. Jejími pokračovatelkami byly Loučka, Louka, Loutna, v Šamoríně Lotka a další. 11. ledna 1961 se po francouzském plemeníkovi L’Amiral z matky Lotteria narodil Lomikar. Po otci měl typickou probíhající lysinu a oko s výrazným bělmem.

U matky prožíval Lomikar první dny a týdny bezstarostného života, když jednou odpoledne onemocněl těžkou kolikou. Všem koním a zejména hříbatům se věnuje nevšední péče, obavy provázejí kaýdého nemocného koně. Zvláště pak v tomto případě, kdy se jednalo o potomka významného plemeníka a matky z uznávané rodiny. V tehdejší době byly importy velkou vzácností, což si dnes už ani neuvědomujeme, když se v pedigree anglických plnokrevníků dostihových i chovných to cizí krví jenom hemží.

Pozorovali jsme, že Lomikar není ve své kůži. Přestal se domáhat mateřského mléka, pozvolna se stupňovaly bolesti. Ředitel hřebčína MVDr. Ludvík Ambrož zahájil léčení, ale obrat nenastával. Odhadl, že onemocnění může trvat ještě delší dobu, a tak mi uložil doma si odpočinout, abych o půlnoci převzal péči o nemocného Lomikara.

Čtěte více: Zemřel Jiří Soukup. Do Chuchle jsme chodívali pěšky, vzpomínal

Při střídání u boxu mi doktor Ambrož sdělil, jaké injekce dal Lomikarovi a co všechno podnikl pro jeho uzdravení. Předal mi klíče od lékárny s tím, abych v léčení pokračoval dle své úvahy. Přemýšlel jsem. V lékárně jsem neznal žádný další lék, který by v tomto případě ještě mohl být použit.

Pátral jsem v paměti, co by pomohlo při kolikové bolesti. Napadlo mě, že jsem se sám při takových obtížích kdysi stočil do klubíčka, abych si zahřál břicho. Byl jsem tehdy v přírodě a nebyla jiná možnost. Na tom jsem založil další postup pokusu o léčení.

Do velkého pytle jsem na půdě nad stájemi nahrnul vojtěškové a senné stěry, zasšel do naší porodnice pro teplou vodu. Službu nočního hlídače a ošetřovatele dělal pan Horák, dříve vzorný sedlák. Povolal jsem ho ku pomoci.

V pytli jsme rozestřené stěry zalili horkou vodou a čekali, až teplota bude přijatelná pro naše dlaně a tím snad i pro Lomikara. Ležícího hřebečka jsme obalili teplým obkladem a pokrývkou, vše ovázali vodicí lonží. Hříbě se postupně uklidňovalo.

Pootevřenými dvířky boxu jsem Lomikara bez přerušení sledoval. Spokojeně usínal a já seděl na obvyklé kombinaci opálky na vědru. Pod dojmem zlepšování zdravotního stavu jsem pomalu snižoval svoji bdělost.

Bylo tak kolem čtvrté hodiny ranní, když jsem uslyšel silné zařehtání. To může a nemusí být dobrým znamením. Je možnost, že kůň volá smrt. Bylo to ale dobré znamení. Pytel se stěrami chladnil, a tak jsem hříbě odstrojil a energicky věchtoval. Brzy se objevil i pan Horák v první šestce a pomáhal s věchtováním.

Zlepšený zdravotní stav vedl i Lomikara k zájmu o mateřské mléko. Po dlouhé přestávce v sání jsme nejdříve klisnu Lotterii oddojili, aby se vyhladovělé hříbě nepřepilo a nevrátily se bolesti. Vše se dobře vyvíjelo, Lomikar byl jako znovuzrozený a působil spokojeným dojmem.

Zdálo se mi, že je vyhráno. Ošetřovatelé se objevovali ve stáji, přišel i zkušený Viktor Škorňák, který ošetřoval koně v této stáji, a tak jsem bez obav směřoval domů, abych se připravil na další provozní den v hřebčíně začínající prohlídkou stájí a denním rozkazem.

Při odchodu ze stáje jsem se setkal s doktorem Ambrožem, který mířil do první šestky k vizitě zejména Lomikara. Ten se brzo zařadil mezi skupinu sajících hříbat u matek, byl odstaven a v Pěnném prožíval dny svého mládí. Když jsem ho viděl na pastvině, později i v tréninku ve Velké Chuchli, připomínal jsem si tu společně prožitou událost.

Po letech jsem byl v Brně a po skončení služebních povinností jsem zašel na jízdárnu navštívit sportovní přátele a samozřejmě i koně ve stáji. Klidně jsem rozmlouval s průvodcem, když se ozvalo silné zařehtání.

Kůň na stání se ke mně ohlédl a já vidím tu krásnou probíhající lysinu a výrazné oko. Ptám se, zda je to Lomikar. “Ano,” zněla odpověď. “Jak jsi to poznal?” Setkání po tolika letech se samozřejmě neobešlo bez vřelého polaskání, snad skanula i slzička. Škoda, že plně nerozumím řeči koní...

Pozn. - LOMIKAR (L’Amiral - Lotteria po Derüs), tmavý hnědák, polobratr klasické vítězky Loučky nebo úspěšného steeplera Londona. Chovatel: SPÚ Napajedla; majitelé: SPÚ Napajedla, JO Sokol Kylešovice. 3 - 5letý: 10 startů, umístěný.

Jiří Soukup

Ilustrační foto: archiv Martina Cápa