Mluvila jsem s řadou sportovních jezdců a opakovaně jsem od některých z nich slyšela vaše jméno. Odkazovali na váš způsob komunikace s koňmi, který jim pomohl, nebo jim je sympatický. Povězte mi tedy, prosím - o čem přesně mluvili? Na co se v práci s koňmi specializujete?

 

Popravdě - je to asi jedna z nejtěžších otáz,ek co mi bývají pokládány. Je těžké krátce specifikovat to, co dělám. Snažím se koním pomáhat hledat jejich vnitřní klid v dnešní uspěchané době. Snažím se jim vracet jistotu, že mohou lidem naslouchat a mluvit s nimi, ukazuji jim, že vzájemná spolupráce je pro ně pomocí a může jim být nápomocná při řešení jakýchkoli problémů. Lidem se pak snažím poskytnout cestu k pochopení jejich koně, cestu k nalezení důležitých hodnot dobrého vůdce, nejen pro práci s koňmi, ale mnohdy pro ně samotné, jako jsou sebedůvěra, klid, potažmo ovládání svých emocí, nebo úcta. Snažím se vytvářet mezi lidmi a jejich koňmi prostor, ve kterém jsou schopni společně čelit jakýmkoli překážkám, tlakům či nejistotám tím, že se jeden pro druhého stanou příležitostí, jak se rozvíjet.

 

Když se pak podívám na praktickou stánku té otázky. Věnuji se převážně výcviku koní, při kterém kladu důraz na uvolněný a soustředění přístup koně k jakýmkoli požadavkům a na straně druhé vedu jezdce a majitele koní k zodpovědnosti za jejich přístup ke koním, kdy kladu důraz na zdokonalení člověka jako opravdu kvalitního, zodpovědného a spravedlivého vůdce a učitele, který se může stát pro svého koně pomocníkem na jejich společné cestě. Pro mě osobně je posláním práce s mladými koňmi. Hledání těch nejlepších cest, aby naší manipulací v koni nebylo zničeno sebevědomí, ale zároveň aby člověka vnímal jako učitele, aby hledal cesty jak být lepší a zároveň využívál naše pobídky jako vedení, aby pochopil že všudypřítomný tlak, ať od jezdce nebo od okolí, není jeho nepřítel ale rádce, aby uvěřil, že každý společný pokrok patří oběma.

 

Každý den, vidím spousty koní, kteří se před světem zavřeli, nebo s ním dennodenně bojují. Každý den si víc a víc uvědomuji, jak by všem bylo líp, kdyby první kroky těchto koní byly vedeny s opravdovým pochopením té problematiky a člověk se pro koně nestal pouhou otravnou zátěží na zádech, kterou je lepší hodinu odvozit a mít klid a nebo soupeřem na bitevním poli. V praxi to pak vypadá tak, že mám u nás ve stáji v tréninku jak mladé koně, což mě i celý můj tým naplňuje nejvíc, tak problematické koně, což mě i můj tým nejvíc učí. A pak se věnuji také jednotlivým lidem, kteří se přijedou posouvat se svými koňmi.

 

Kdo je nejčastěji vaším klientem? Kdo vyhledává vaši pomoc?

 

Mám velkou klientelu jednotlivých lidí, kteří hedají "jiný" přístup ke koním na úrovni hobby jezdců nebo jezdců, kteří se chtějí vydat prozkoumat taje práce s koňmi ve volnosti jak ze země, tak ze sedla, kdy stále kladu důraz jak na jejich spolupráci, tak dobré proježdění koně. Co byl ale můj velký sen a mám to obrovské štěstí, že se mi k němu daří přibližovat, je práce se sportovními koňmi a jejich lidmi. Já sama se snažím neusínat na vavřínech a jezdecky se neustále vzdělávám a posouvat. Jedním z mých velkých jezdeckých vzorů a mentorů je Kamila Kupcová, se kterou velmi ráda spolupracuji. Stále si víc a víc dovoluji pomáhat právě sportovním jezdcům neboť sama za sebe vidím ten benefit společné spolupráce. V dnešní době můžu říct, že se vše začíná měnit a cestu ke mně hledají jezdci na všech úrovních jak s prosbami o pomoc u problematických koní, tak hlavně - a to mě těší nejvíc - lidé, kteří chtějí svého koně kvalitně připravit od samého začátku! Za to jsem opravdu vděčná. Mezi mými klienty jsou parkuroví, drezurní, tak i jezdci všestrannosti a chovatelé sportovních koní.

 

Vidíte budoucnost ve spojení klasické sportovní přípravy a průpravy koní ze země s důrazem na vzájemnou komunikaci mezi jezdcem a koněm?

 

Vidím to jako nezbytnost! Požadavky na koně a jejich schopnosti jdou dopředu, ale koně jsou pořád koně. Chovem se z nich stávají možná víc a víc schopná stvoření, ale často je to vykoupeno nelehkou povahou a labilním přístupem k tlaku a stresu, který je však na ty opravdu dobré jedince obrovský. Jako jedinou cestu vnímám vytvoření opravdu kvalitního a dobrého systému přípravy mladých koní a vzdělávání jezdců v propojení těchto dvou světů. Je obrovská škoda, že je ještě stále moje práce vnímána jen jako nějaké "zaříkávání", místo aby se stala základem pro budoucí úspěchy. Nejde jen o práci ze země, ale především o pochopení, jak využít práci a principy vytvořené ze země pro další společnou cestu se sportovním koněm.

 

S jakými problémy se u koní setkáváte nejčastěji?

 

Obecně jde o dva základní, které jsem již popsala. Pro koně je práce nepochopitelná či stresující a nevidí z ní cestu. Může buď utéct, a pokud utéct nemůže, začne bojovat. Útěk může mít dvě podoby - fyzický, tedy prchající koně pod jezdcem s ostrým udidlem a klapkami na očích, aby na jezdce nemohli koukat nebo psychický - kůň se zavře, "uteče" do sebe a stane se z něj jen skořápka, která méně či více, bez jakékoli svojí invence, plní rozkazy. Boj může mít opět dvě podoby - aktivní protitlak, tedy vyhazování, stavění se na zadní, kopání po holeni, kousání a podobně, nebo pasivní protitak - kůň se zastaví a nehne s ním nic, je tupý až nereaktivní na jakékoli podněty, nutí nás používat stále ostřejší donucovací prostředky. Já jsem přesvědčena, že všechny tyto problémy však vznikají právě ze špatného začátku spolupráce mezi člověkem a koněm, kdy se kůň nenaučí věřit vzájemné komunikaci a zůstane u základních instinktů, které mu právě radí - uteč nebo bojuj. Nejčastější příčinou je nevědomost lidí, co s mladými koňmi pracují, nebo spěch, který na přípravu mladých koní vytváří velký tlak. Ze všech těchto důvodů ke mně nejčastěji přichází právě ti "neobsednutelní" koně s úžasným darem v podobě jejich schopností a touhy propojení s lidmi, kteří ale právě to přestali hledat a přestali věřit jak lidem, tak sobě. Z mého pohledu není problém to, že kůň vyhazuje, štycuje skoky, prchá s jezdcem, nevleze do přepravníku, stojí a nechce se hnout, nechce udělat přeskok - možností je tisíce, ale nejsou to problémy, jsou to jen cesty, jak se nám snaží říct, že přestali věřit v člověka jako vůdce.

 

Když vyhledá vaši pomoc průměrný hobby jezdec s koněm bez nějakého konkrétního problému - s čím dvojici seznamujete v úvodu?

 

Pro mě je naprostým základem, aby se člověk naučil pracovat s tlakem jako s prostředkem ke komunikaci a k uvolnění koně. Lidé mívají dva nezdravé přístupy - zneužití tlaku jako donucovacího prostředku nebo naopak vnímají tlak jako něco špatného. Učím lidi hledat u koní rovnováhu tří základních stavebních kamenů - prostupnost či poslušnost, pozornost a uvolnění. Učím lidi pracovat s tlakem tak, aby ho kůň nechápal negativně, ale aby se pomocí něho dokázal dostat do přítomnosti a být plně pro člověka. Když jednou zažijete, že každým vaším požadavkem, každou vaší pobídkou se váš kůň víc a víc stává prostupný, pozorný a uvolněný, už nechcete nic jiného.

 

Takže opravdu to první, s čím ve většině případů začínáme, je práce s tlakem, neboť tlak na koně i jezdce přichází z mnoha stran, ať mluvíme o tlaku otěže, holeně, bičíku, vodítka, okolí, našich emocí, našich ambicí. Pokud ho ani jezdec ani kůň neumí zpracovat, nemůže jejich spolupráce dosáhnout vzájemné harmonie.

 

Má tento princip původ v komunikaci přímo mezi koňmi?

 

Rozhodně ano! Koně mezi sebou mají tlak jako naprosto základní dorozumívací prostředek, a tudíž jsou mistry svého oboru. Komunikují spolu skrze menší nebo větší tlak neustále. Od náznaku v mimice po kopnutí jde stále o tlak. Důležité je, že tlak využívají jako komunikaci, jako živý organismus, který má ovšem jasně daná pravidla. Koně vždy začínají a končí tlak podle odpovědí a tlaků druhého koně. Skrz projevy tlaku, schopnosti být naprosto přesný a jistý v jeho užití i přijímání, se pak vytváří celé infrastruktury stád. 

 

Jak mocný je tlak a jak moc jsou koně schopní ho využít pro své dobro shrnu do jednoho krátkého příběhu. Byla jsem trénovat jednu klisnu, která byla přivezena z Německa jako chovná. V té době byla čerstvě ve stádě dalších přibližně dvanácti koní různého věku. Klisna měla problém s jakýmkoli tlakem od člověka. Když po ní člověk cokoli chtěl, stala se hysterickou. Při jednom z prvních momentů mi rychle vysvětlila, že je schopná ve snaze zbavit se tlaku se klidně přizabít a utekla mi zpět ke svému stádu. Pronásledovaná vlajícím vodítkem, což byl další šílený tlak, to brala přes ohrady a ničila vše, co potkala. Tímto způsoběm vběhla do středu svého, do té doby v klidu pasoucího se stáda a pokračovala ve své hysterii. To, co jsem pak uviděla, mi navždy změnilo pohled na práci s tlakem. Ti koně se do ní do jednoho pustili. Kousali ji, kopali, dokud svoji hysterii nepustila a nezůstala stát s hlavou dole a přežvykující. V ten moment jako mávnutím kouzelného proutku koně "odměnili" klisnu tím, že ji nechali zážitek zpracovat a šli se dál pást. Klisna byla sice od koní dost dobitá, ale odnesla si neskutečně cennou lekci a to, že pokud má celek fungovat a být v bezpečí, jediná cesta z tlaků je uvolnění. Nutno říct, že to pak mělo velký vliv i na její soužití s lidmi.

 

Tohle určitě nebyl první zážitek, který by vás donutil nad komunikací a prací s koňmi víc přemýšlet. Co vás přesvědčilo přistupovat ke koním jinak, než je v našich stájích běžné? Měla jste nějakého učitele?

 

Asi jako většina běžné populace jsem potřebovala k tomu, abych udělala změnu, facku. Měla jsem úžasného koně. Byl to můj první kůň - jednooký plnokrevník Chimkent. Dostala jsem ho od rodičů v mých třinácti letech. Byl úžasný, dokud mě učil a vedl. Pak nastal zlom. Přestala jsem svoje dovednosti využívat pro nás dva, ale začala je zneužívat ke svému prospěchu - úspěchu. Tehdy se ze skvělého hodného koně stal největší učitel a já buď mohla utéct, bojovat s ním a nebo jeho sebejistotu využít k vlastnímu růstu, a tak jsem se dostala k Honzovi Bláhovi, který pro mne byl, je a bude vždy tím, kdo mi pomohl otevřít oči a ukázal dveře, za nimiž se ukrývá to, čeho již dlouhá léta mohu být součástí a o čem vám tu, po mnoha a mnoha dalších zkušenostech, chybách, karambolech, ale i úspěších, můžu vyprávět.

 

Dala by se tedy komunikace s koňmi považovat i jako takový prostředek sebepoznání, terapie, ale možná i k přehodnocení vlastního přístupu k okolí, životu?

 

Já myslím, že jednoznačně. Pokud začnete brát cestu s vaším koněm opravdu vážně, musíte se začít měnit. Vlastně ani ne tak měnit, jako začít růst v hodnotách, které jsou opravdu důležité. Chcete, aby vás váš kůň poslouchal? Musíte si tedy klást otázku: Jsem hoden jeho důvěry? Když nás kůň následuje, předává nám z jeho pohledu do rukou svůj život. Pokud opravdu začnete svého koně poslouchat, můžete se o sobě dozvědět spoustu věcí. Koně totiž nelžou. Ani nám, ani sobě. A pokud mají pocit, že za to stojíte, jsou ochotni za vás zemřít. Není to mezi lidmi podobně? Zkuste si položit otázku, jaké hodnoty by měl mít člověk, za kterým by jste šli. Jste vy sami tak dobří? Těch otázek, co si díky koním můžeme položit, jsou tisíce. A spousta je i těch, kteří mi se slzami v očích říkají "a jak se ten můj kůň neměl vyhýbat konfliktům, když to je to, co celý život dělám". Koně nám mohou být velkými učiteli ale zárověň ctí pravdu, že nejlepší žák je ten, který přeroste svého mistra, a tak si můžete být jistí, že když kůň usoudí, že jste toho hodni, svůj život vám velmi rád odevzdá.

 

Foto archiv Kateřiny Santarové