reklama 11A

Jiroušek: Strýc, prastrýc i praděda byli mistři podkovářského řemesla

 31.01.2021 11:30 | AUTOR: Pavlína Záhorová

ikonka

V roce 2018 se podkovář Martin Jiroušek vrátil do České republiky po šestileté stáži ve Švýcarsku, kde sbíral zkušenosti na veterinární klinice v Curychu. Je přesvědčen, že v tomto oboru je potřeba se stále vzdělávat a držet krok s aktuálními trendy.

reklama 12A

Podkovářskou praxi vykonává Martin Jiroušek po celé České republice, ale také na Slovensku, v Polsku či Německu. Základ řemesla poznal již ve své rodině, vyučil se na Podkovářské škole v Jaroměři a vydal se na několikaletou zkušenou do zahraničí.
 
Kdy vás napadlo začít se věnovat podkovařině?
 
U koní jsem se pohyboval od útlého mládí. Mamka vždy měla doma koně, a tak ježdění a práce kolem byla součástí mého běžného dne, a to i díky poníkovi, kterého jsem dostal asi v pěti letech. Samozřejmě s tím je spojená právě i péče o kopyta. O to se u nás staral podkovářský mistr a můj strýc Jan Klemt z Úpice. Už od malička jsem mu asistoval a tam to asi celé vzniklo. Navíc je to takové pokračování tradice v rodině, nejen strýc, ale také prastrýc i praděda byli mistři kovářského a podkovářského řemesla u nás v kraji.
 
U koho jste se toho nejvíce naučil?
 
Po absolvování Podkovářské školy v Jaroměři mě nejvíce naučila až praxe v zahraničí, konkrétně u německého podkováře Marcela Heithause nedaleko Brém. Tam jsem se sešel s tvrdou realitou, co vlastně podkovařina obnáší, jaké materiály se dají použít a jak moc si s tím člověk může vyhrát. Největší zkušenosti a poznatky jsem poté získal ve Švýcarsku na veterinární klinice v Curychu, pod vedením špičkových veterinářů a mého tehdejšího šéfa Marcela Meiera.
 
Jak dlouho jste byl v Německu a Švýcarsku?
 
V Německu necelý rok, musel jsem se vrátit zpět do České republiky. Zásadní bylo Švýcarsko, kde jsem působil asi šest let. Chtěl jsem si ze Švýcarska dovézt co nejvíce poznatků, a tak jsem spolupracoval s vícero podkováři, kteří jsou opravdoví mistři svého řemesla ve své zemi.
 

"Teprve v zahraničí jsem poznal, co vlastně podkovařina obnáší, jaké materiály se dají použít a jak si s tím člověk může vyhrát."

 
Neuvažoval jste o tom, že ve Švýcarsku zůstanete?
 
Uvažoval, ale domov je domov. 
 
Jak dlouho pracujete sám na sebe?
 
Někdy od roku 2018, co jsem se vrátil právě ze Švýcarska.
 
Souběžně se při praxi ještě vzděláváte? Jak moc musí dnešní podkovář sledovat aktuální trendy, výzkumy a podobně?
 
Pokud chce člověk vykonávat opravdu kvalitní práci, je dle mého názoru vzdělávání nezbytně nutné, a to co se týká jak anatomie, tak novinek u materiálů a práce s nimi. Pro mě je samozřejmostí zúčastnit se alespoň dvou, tří seminářů ročně jak v České republice, tak v zahraničí. Samovzdělání pak probíhá prakticky denně v rámci mé práce.
 
Věnujete se i ortopedickému podkování?
 
Ortopedickému kování se věnuji, ale větší ortopedické zásahy dělám vždy po konzultaci a pod dohledem veterináře. Když je opravdu problém, je podle mě nezbytná spolupráce obou těchto profesí, jak podkováře, tak veterináře. Pak se dá vyřešit téměř cokoliv.
 
Které konkrétní ortopedicke problémy se řeší nejčastěji?
 
U hříbat jsou to různé vady postojů, obecně pak nejčastěji rozštěpy stěn, abscesy, schvácení kopyt, tenká rohovina, rovnání postojů - například špalkové kopyto, ostroúhlé kopyto a tak dále.
 

"Když je opravdu problém, je nezbytná spolupráce podkováře a veterináře. Pak se dá vyřešit téměř cokoliv."

 

Lze tomu nějak předcházet nebo se jedná většinou o vrozené vady?
 
Předcházet se dá určitě spoustě věcem. Správná krmná dávka, pravidelná korektura kopyt a péče už od hříběte, kde je to nejzásadnější.
 
Máte za sebou nějaký komplikovaný případ, který nevypadal vůbec dobře, a nakonec se podařilo ho vyřešit?
 
Na klinice ve Švýcarsku to byla skoro denní rutina, ale to byla vždy týmová práce. V Česku jde spíše o schvácená kopyta, abscesy, našlápnutá cizí tělesa, krvácející rozštěpy rohoviny a další.
 
Jak rizikové je povolání podkováře? Jak vnímáte nápor na tělo skrz každodenní fyzicky náročnou rutinu?
 
Práce se zvířaty je vždy riziková. Naštěstí moji čtyřnozí klienti jsou vychovaní, a tak co se zranění týká, šlo maximálně o podupané palce u nohou, menší pohmožděniny a řezné či tržné rány. A občasným bolestem zad se nevyhnu ani já.
 
Foto Fotoateliér TRAUDY


K odběru se přihlašte ZDE!

 

Nový Jezdecký zpravodaj vychází každý pátek a je zcela zdarma. Přímo do vašeho e-mailu vám jednou týdně doručíme to nejzajímavější z našich webů - zpravodajství napříč disciplínami, rozhovory, podcasty i videa. Už nikdy vám nic podstatného z našeho servisu neunikne!

 

Novinky z jezdectví a dostihů můžete sledovat i protřednictvím našich specializovaných skupin na Facebooku! Spravujeme pro vás:
 

Máme rádi parkury Jezdci.cz

Máme rádi dostihy Jezdci.cz

Máme rádi drezuru Jezdci.cz

Máme rádi vozatajství Jezdci.cz

Máme rádi všestrannost Jezdci.cz

Máme rádi reining a western Jezdci.cz

Máme rádi voltiž Jezdci.cz

Máme rádi vytrvalost Jezdci.cz

Máme rádi pony sport Jezdci.cz


reklama 13A




Diskuze

Přidávat příspěvky mohou pouze registrovaní uživatelé.

NEPŘEHLÉDNĚTE