Jak se lze dočíst na Wikipedii, Brandejsův statek je původně gotický, později renesančně a barokně přestavěný dvůr. „Nachází se v Praze na severu městské části Suchdol. Jeho současná podoba pochází z let 1822 až 1823, kdy byl po požáru v roce 1822 obnoven. Statek nese jméno po mecenáši Alexandru Brandejsovi, který zde žil na konci 19. století. V současnosti Brandejsův statek využívá Česká zemědělská univerzita.“

 

„Jezdecký klub jsem převzala po Lence Gotthardové. Začínali jsme na Starém Suchdole ještě před sametovou revolucí u soukromníka a až později jsme se přesunuli na Brandejsův statek, kde jsem letos třicet čtyři let. Musím říct, že se mnou ten statek ve spojení s koňmi začal a se mnou také skončí,“ konstatovala v podcastu EquiRadia Lucie Starostová, která současně pracuje na katedře chovu hospodářských zvířat České zemědělské univerzity. 

 

Koně se do historického dvora na okraji Suchdola přesunuli v 90. letech minulého století. „Byla nám přidělena stáj po výkrmně býků. Škola ve dvoře již tehdy hospodařila, bylo tam středisko Suchdol, kde bylo pět traktoristů a obdělávalo se asi dvě stě hektarů půdy. Statek byl v hrozném nepořádku, jako pohraničí po válce,“ srovnává vedoucí jezdeckého klubu a zároveň poznamenává, že v podobném stavu je statek dodnes. „My se staráme o svoji polovinu dvora. Přestože jsme tam jen v nájmu, vždy jsme se to tam snažili udržovat. Udělali jsme venkovní jízdárnu, podařilo se vybudovat výběhy, které byly nejdříve malé, ale pak jsme se dostali až na čtyři hektary pastvin. Postavili jsme také halu, což nebylo jednoduché. Na vše jsme potřebovali souhlas magistrátu, a tak se třeba stalo, že jsme chtěli za své peníze udělat nový plot, ale po měsíci přišlo zamítavé stanovisko. Hala se však nakonec postavila, je montovaná, takže se dá případně odvézt. Přesto jsme vždy každé dva roky museli žádat o prodloužení, aby tam mohla dál stát.“

 

 

Právě díky kryté jízdárně se velmi zkvalitnila výuka studentů. „Byl to velký posun, do té doby jsme se museli podřizovat počasí. Když pršelo, tak koně stáli, když mrzlo, byli také doma.“ Postupem času se také rozrůstal počet koní. „Zpočátku jsme jich měli dvanáct, později jsme vybudovali šest venkovních boxů a když jsme měli huculy, kteří stáli v boxech i po dvou, dostali jsme se až na dvacet koní,“ počítá Lucie Starostová. „S koňmi jsme dělali vše, na co si vzpomenete. Nějaký čas jsme se museli živit sami, takže jsme klesli tak hluboko, že jsme jezdili s koňmi na Staroměstské náměstí. To jsme však nedělali dlouho, protože jsme byli jediní, kdo na tom prodělával. Koně totiž chodili jen ob den, a když měli zlomený chlup, tak byli doma a pásli jsme je. Pak jsme toho nechali, protože jsme prodělávali a nemělo to smysl.“

 

Kromě výuky studentů ke koním docházely i děti z mateřské školy a koně se také v rámci výuky zapřahali. „Měli jsme tehdy dva klusáky, kteří byli na zápřah zvyklí, a tak to spíš učili oni nás. Později jsme pořídili huculy a k nim i takový maratonský vozík. Zpočátku jsem říkala, že mi huculové nemohou přes práh, ale dodnes se jim omlouvám, protože jsou to opravdoví dělníci. Pro výcvik a výuku dětí byli skvělí. Pokud se k nim člověk chová tak, jak chtějí – jsou venku, ve stádě – tak pak s nimi můžete dělat vše. Přišli jsme s nimi odpoledne domů z výběhu, jednoho vzali na lonž a další čtyři chodili za ním. Děti na nich jezdili s otěžemi na uzel, ruce upažené, prostě neuvěřitelné,“ vypráví Lucie Starostová.

 

Vzápětí si však trochu posteskla, že dnes je již ze strany studentů menší zájem, než tomu bylo před pár desítkami let. Přitom koní v České republice stále přibývá a je jich již přes sto tisíc. „Dnes už je spousta lidí, kteří mají své koně. Těch, co se chtějí jen naučit na koních jezdit, tak jich je méně. Lidé také mají častěji koně doma, respektive ve své stáji. Na druhou stranu máme studenty, kteří se přihlásí na tříletý bakalářský obor chov koní, kde lze předpokládat, že již mají o nich nějaké znalosti, ale není tomu tak. Je proto potřeba předměty udělat zajímavé jak pro ty, co začínají, tak pro ty, co se koním věnují intenzivně, a to je někdy těžké.“

 

 

Během poutavého vyprávění Lucie Starostová také připomněla, že ze začátku koně nebyli starousedlíky na Suchdole vítáni. „Zpočátku jsme měli řadu udání, že šlapeme tam, kam nemáme, nebo že chodíme po silnici. Spíš jsme místním překáželi, než si na nás zvykli. Dnes máme i s místním úřadem velmi úzkou spolupráci, máme společných mnoho akcí a vycházíme si maximálně vstříc. Obyvatelé si na koně zvykli, a nejen na ty naše. V okolí vyrostlo několik stájí, dokonce i pastevní ustájení, které podle mě zrovna neodpovídá tomu, co jak by to mělo být.“

 

Jako zlaté časy označila paní Starostová především druhou půlku devadesátých let. „Začátek tu nebyl jednoduchý, ale konec je daleko horší. Mezi tím to byla úžasná léta, opravdu to stálo za to. Byli jsme obklopeni kamarády, byli jsme společenští, jezdili po závodech, scházeli se, slavili svátky, narozeniny, narozeniny našich koní. Zkrátka bylo mezi námi přátelství. Teď už to moc není. Lidé jsou víc na mobilech, přijdou ve spěchu na jízdárnu, rychle odjezdí a spěchají za dalšími aktivitami. Dřív jsme tu trávili spoustu času a všichni, kdo tu dobu zažili, tak na tu dobu rádi vzpomínají, byli jsme neuvěřitelná parta.“

 

Ačkoliv s Brandejsovým statkem měl magistrát různé plány, žádné zatím realizovány nebyly. Například v době, když se zvažovala kandidatura Prahy na pořádání olympijských her, vznikl projekt, že by tam mohlo vzniknout velké středisko sportu. „Teď jsou další plány, jak to dál využívat. Momentálně se uvažuje, že by tam mohla vzniknout střední škola, ale neumím si to moc představit. – O odkoupení areálu univerzitou nebyla řeč, řešila se myslím výměna za něco, co patří škole, ale pak z toho sešlo. Kdyby to škola koupila, bylo by to bez pozemků, což nedává smysl. Ve hře byl dlouhodobý pronájem, že bychom to zrekonstruovali, ale i z toho sešlo, protože přišel koronavirus, válka a energetická krize. Dopadlo to tak, že jsme v likvidaci,“ dostává se Lucie Starostová k aktuální situaci kolem koní na Brandejsově statku.

 

 

„Pořád jsme měli pocit, že se vše vrátí k lepšímu, ale pak přišlo zhruba před rokem rozhodnutí, že budeme končit. Nejdříve jsem to obrečela, pak jsem se vztekala a teď už jsem se s tím smířila. Máme pět koní, zajišťujeme výuku, ale možnosti univerzity mít do budoucna koně na Suchdole jsou omezené. Šlo by udělat středisko na některém ze statků, které patří školnímu podniku Lány. Tam by asi šlo udělat výkladní skříň hospodářských zvířat a vešli by se tam i koně. Pokud by tam bylo ubytování, tak by mohly probíhat týdenní praxe studentů. Výuka, jako je tady, že mají dvě hodiny u nás a za deset minut jsou zpět a mají třeba anatomii, nebo cokoliv jiného, tak to ne.“

 

Současná smlouva prý končí 25. února, a i když se pravděpodobně opět prodlouží o dalších šest měsíců, pro standardní fungování to není komfortní situace. „Určitě se to prodlouží do srpna a pak doufejme zase do února. Ale je to živoření. Pro všechny z nás, co jsme tam delší dobu, je to smutný příběh,“ dodává Lucie Starostová ve vysílání EquiRadia.