Na jaře 2020, kdy první vlna Covidu-19 zastavila téměř veškeré sportovní dění včetně toho dostihového, jsme na serveru Jezdci.cz přinesli ukázku z textů německého sportovního novináře Petera Paula Möbiuse, který v roce 1938 publikoval sbírku povídek a črt ze života tehdejších středoevropských žokejů.

 

Velká část z těchto textů byla založená nejen na dobových pramenech, ale zejména na vzpomínkách pamětníků dostihového dění přelomu 19. a 20. století, kteří v autorových dobách ještě žili. Dnes se k této látce znovu vracíme, opět v původním překladu.

 

 

Na budapešťském nákladovém nádraží tiše stály potemnělé vagony. Nad kolejemi vytrvale svítily do noci signální lucerny. Čas od času projel kolem vlak, za nímž zůstávala dlouhá kouřová clona, než se jeho červená koncová světla opět ztratila v dálce.

 

Od města doléhal tlumený ruch. K noční obloze plné hvězd stoupala změť veselých hlasů jako růžový obláček. Budapešť slavila Silvestr. Za zvuku ohňostrojů a řinčení sklenic se právě pochovával starý rok 1881 a netrpělivě se vyhlížel letopočet 1882.

 

Ve městě zněly zvony. Něco z jejich vzdálené ozvěny zavanulo i na nákladové nádraží. Najednou se rozletěly vrata jednoho z vagonů. Chvatně z nich vyskočil muž a běžel po štěrku přes koleje k blízkému domu. Brzy se vrátil s kbelíkem a lucernou.

 

Uvnitř vagonu stálo pět šest mužů, jeden z nich v bílé haleně. Stáli v půlkruhu kolem koně. Byla to Kincsem, zázračná klisna, která právě porodila hříbě.

 

Jméno Kincsem znamená "můj poklad". A tahle klisna opravdu pokladem byla. Jejím otcem byl Cambuscan, matkou Waternymph. Během čtyř sezon vyhrála 54 dostihů v Rakousku, Uhrách, Německu, Anglii a Francii. Až do konce kariéry zůstala neporažená a svému majiteli vyběhala 199 705 guldenů, v těch časech obrovské peníze.

 

Velkou cenu Badenu vyhrála třikrát. Dále Goodwood Cup v Anglii, Grand Prix de Deauville ve Francii. Dostih za dostihem, jen stěží nacházela soupeře. A teď, této silverstrovské noci 1881 / 1882, přivedla na svět své první hříbě.

 

Hned po porodu vyrazil posel, aby přinesl radostnou zprávu majiteli zázračné klisny. Ernö von Blaskovich právě seděl u skleničky sektu a trochu předčasně, ale o to veseleji, právě připíjal na nový rok.

 

"Hříbě!" zasípal udýchaný posel.

 

"Ať žije, na zdraví!" zvolal Blaskovich. "Jak se má jmenovat? Už to mám! Budagyöngye. Ať žije Budagyöngye, budoucí derby-vítěz!"

 

"Ale no tak, derby-vítěz…” pousmál se bookmaker C. H. Lehmann. "Derby-vítězové nerostou na stromech, Blackovichi!"

 

"Rozhodně to bude derby-vítěz, na tom trvám. Hříbě z Kincsem nemůže být nic jiného, vždyť by to bylo směšné!"

 

"No…"

 

"Tak se vsadíme?"

 

"Prosím," přijal suše Lehmann.

 

"Za kolik mi dáte Budagyöngye… na… řekněme derby za tři roky, to by bylo… derby 1885?"

 

"100:1!" prohlásil Lehmann se vší chladnokrevností, která vždy provázela jeho obchodní tahy.

 

Ernö von Blaskovich vytáhl peněženku a položil na stůl 10 000 guldenů. Podáním ruky bylo vše stvrzeno.

 

1885… Budagyönge doběhla ve vídeňském derby třetí. V hoppegartenském Union-Rennen byla druhá. A pak jela do Hamburku, kde s trochou štěstí skutečně vyhrála německé derby!

 

Ernö von Blaskovich, obvykle chladný a nad věcí, se nesl po závodišti jako kohout. Samozřejmě byl hrdý. Jistěže se těšil. Taková sázka, jakou právě vyhrál, tady ještě nebyla. A pak potkal bookmakera C. H. Lehmanna.

 

"Co jsem vám říkal, co jsem vám říkal…" radoval se šťastný majitel. "Za vás mě to mrzí, milý Lehmanne! Doufám, že se z toho nezhroutíte, když…"

 

"Podívejte se," přerušil ho bookmaker a lehce se zakabonil. "Před třemi lety jsem se spletl, pokud jde o toho koně. Ale pokud jde o moje zhroucení, tak v tom se pletete vy!"

 

A pak tento chytrý bookmaker natáhl k Blaskovicsovi ruce, upřímně se zasmál a řekl: "Srdečně vám blahopřeji. Nemusíte tomu věřit, ale myslím to doopravdy. Potkáme se později v Alsterpavillonu, abychom tu věc vypořádali? Dobře, tak zatím!"

 

Po dostizích se C. H. Lehmann a Ernö von Blaskovich setkali ve vyhlášené kavárně v hamburském Alsterpavillonu. Blackovich dorazil o trochu později. Procházel kolem řady plyšových křesel a zkoumavě se rozhlížel. V zrcadlech vedle sloupů se odráželo slavnostní světlo. Jako vždy tady vládl čilý ruch.

 

Konečně Lehmanna našel. Kouřil jednu ze svých slavných cigár a nadále se tvářil bezstarostně. Sáhl vedle sebe. Začal vytahovat ze staré cestovní tašky jeden balíček peněz za druhým a sázel je na mramorový stolek.

 

"Jeden milion," řekl nakonec. "Souhlasí to, že?"

 

Blaskovich s úsměvem převzal malé bohatství. "Tak mě napadá," opáčil vesele bookmaker. “Můj písař dnes zaslechl výborný vtip. Takže, bylo to ještě za vlády starého Fritze…"

 

Bookmaker C. H. Lehmann měl opravdu železné nervy. Tvářil se, jako by se ho ztráta milionu ani v nejmenším netýkala. Byl zkrátka ještě ze staré školy, svým způsobem originál.

 

 

Hnědka Budagyöngye, "budínská perla" a jedna ze tří dcer Kincsem, 28. června 1885 skutečně vyhrála německé derby, v té době vypisované ještě jako Norddeutsches Derby. Některé detaily z povídkového textu je nicméně třeba uvést na správnou míru.

 

Otázkou například zůstává, zda je úvodní scéna ze silvestrovské noci dílem autorské licence, anebo zda se Möbius opíral o svědectví pamětníků. Historické prameny totiž uvádějí datum narození Budagyöngye o den později.

 

Kincsem se vydala 31. prosince 1881 vlakem do Kisbéru na připuštění Buccaneerem. Své první hříbě porodila během cesty, 1. ledna kolem 17. hodiny, na budapešťském severním nádraží. Majitel a chovatel Blaskovich se v té době nacházel na novoroční oslavě. Autor však píše o silvestrovské oslavě a hluboké noci. Pokud by měl pravdu, Budagyöngye by se technicky vzato narodila v předchozím roce a Blaskovich by měl pádné důvody, proč celou událost pro účely oficiálních záznamů "posunout" o 24 hodin.

 

Reálnou postavou je také hamburský občan Carl Heinrich Lehmann, jemuž se přezdívalo "král bookmakerů". O jeho přítomnosti na Blaskovichově oslavě i nabídnutém sázkovém kursu 100:1 se zachovalo několik svědectví. Ta se však rozcházejí, pokud jde o sumu vsazenou Blaskovicsem. Nejčastěji se zmiňuje 1000 guldenů nebo třikrát 1000 guldenů.

 

Že by to bylo ještě o jednu nulu více, jak tvrdí Möbius, se nezdá být pravděpodobné. Pokud by Lehmann musel vyplatit milionovou výhru, jen stěží by navzdory četným výplatám na Budagyöngye vyšel z německého derby se ziskem, jak vzpomínají jeho současníci. Podle dostihového novináře Alfreda Sieberta Lehmann po odchodu z branže dožil jako bohatý muž.

 

V Norddeutsches Derby běželo pouze pět koní, z toho jediný domácí. Jak ve své knize "Faszination Galopp" píše handicaper a dostihový historik Harald Siemen, navzdory slabé úrovni ročníku i samotného dostihu provázela vítězství dcery Kincsem podivuhodná řada šťastných náhod. Část tříleté špičky se zranila, další nebyli přihlášeni a favorit Gallus byl poškozen v závěrečném oblouku. Budagyöngye v sedle s Robertem Smartem zvítězila lehce o šest délek.

 

Gallusův majitel po doběhu vyzval Blaskoviche k matchi, ale hozená rukavice nebyla přijata. Budagyöngye vyhrála šest ze svých čtrnácti startů a po sezoně odešla do chovu. Její dcera Disco vyhrála Nemzeti Díj a Trial Stakes, klasickou vítězkou se stala i Viglány.

 

 

Ilustrační foto: závodiště Hamburg - Horn na konci 19. století, foto: archiv