Jezdecké prostředí je Karolíně Jílkové vlastní skutečně odmalička. Je jednou z jezdkyň, které měly to štěstí a jezdecké zázemí jí rodiče poskytovali od dětství. Její maminka sama na koních jezdila a s odstupem času si dokonce celá rodina vybudovala vlastní sportovní stáj.
„Koně jsem vždy milovala, ale dlouhou dobu jsem se bála jezdit a jezdila jsem opravdu jen občasně. Na konci roku 2016 jsem postupně začala překonávat svůj strach a zkoušela jsem jezdit pravidelněji. Nejprve to bylo jednou nebo dvakrát týdně a poté každý den. Na jaře 2017 jsem úspěšně splnila Zkoušky základního výcviku jezdce na pony. Na ponících jsem závodila asi rok. Poté jsem si udělala zkoušky na velkého koně a od roku 2019 závodím pouze s velkými koňmi,“ takto shrnuje svůj postupný vývoj jezdeckých začátků parkurová jezdkyně Karolína Jílková.
Které jezdecké disciplíně se věnujete nejvíce a jaké výkonnosti jste v ní dosáhla? Vyzkoušela jste i některá další jezdecká odvětví?
Věnuji se parkuru, ve kterém jsem zatím dosáhla výkonnosti stupně ST a doposud jsem žádné jiné disciplíny nezkoušela.
Jak vzpomínáte na své první závodní zkušenosti? Který kůň s vámi překonal vaši první oficiální soutěž a kde k tomu došlo?
Moje první oficiální závody se odehrály v Děpoltovicích na poničce jménem Shena. Kvůli mé velké nervozitě závody nedopadly úplně podle představ. Na velkých koních to poté bylo v Klatovech na klisně Mon Chery a dokončily jsme soutěž Z za jednu chybu. Později jsme si ji odkoupili a doprovázela mě dva roky v soutěžích od stupně Z až do stupně S**.
Kdo vás jezdecky zdokonaloval a předával vám nové zkušenosti? S kým jste se zatím nejvíce posunula?
V začátcích mě vzdělávala především moje mamka, za kterou dojížděl pan Petr Mašek a já s ním postupně začala také trénovat. Od loňského roku trénuji s panem Jaroslavem Jindrou, se kterým jsem výkonnostně zatím nejvíce vyrostla, za což mu moc děkuji.
Kdy se u vás dostavil takový ten první zásadnější úspěch a kterých dalších si osobně ceníte nejvíce?
Jako velký úspěch beru osmé místo na loňském Mistrovství České republiky v kategorii mladší junioři s klisnou Buggynou. Dále pak třetí místo v Czech Junior Cupu při Českém skokovém poháru v Hořovicích, což bylo také s klisnou Buggynou. Jako úspěch však považuji každý dobře zajetý parkur.
Na které své koně vzpomínáte nejraději? Je některý z nich pro vás už teď nejvíce výjimečný?
Každý kůň je pro mě něčím výjimečný a nezapomenutelný. Ať už je to klisna Mon Chery, která mě doprovázela v začátcích, klisna Buggyna, se kterou společně výkonnostně rosteme a přišly s ní i první větší úspěchy anebo klisna Quentina, se kterou jsem měla loni takovou seznamovací sezónu a letos jsme ve výborné formě. Myslím, že právě Quentina pro mě jednou bude nezapomenutelným koněm.
Jaké sportovní ambice jste měla ve vašich začátcích a jaké jsou vaše dnešní plány a cíle v jezdectví?
Ze začátku to bylo samozřejmě udělat si zkoušky a získat závodní licenci. Poté jsem začala toužit po účasti při mistrovství České republiky v družstvech a teď je mým cílem usadit se v soutěžích stupně ST. Jako takový můj hlavní cíl mám momentálně účast při letošním republikovém šampionátu mezi staršími juniory v Chuchle Areně v Praze a při kolech Českého skokového poháru bych chtěla nadále startovat v kategorii U25.
Foto: poskytla Karolína Jílková