Nejvíce výjimečným koněm je momentálně pro Adélu Hendrichovou její sedmnáctiletý český teplokrevník Falko, který je po otci Ballast, z matky po hřebci Mykonos-54. Tohoto valacha měla v péči celý život jedna jezdkyně, jež s ním překonávala parkury s obtížností do 130 centimetrů, a to ne úplně pravidelně a v plné sportovní zátěži. Adéla ho původně pořizovala za účelem zdkonalování začínajícíh jezdců v jezdecké škole, ovšem osud zavelel jinak a z Falka je nyní kůň do Velkých cen.
Můžete Falka charakterizovat hned takto v úvodu rozhovoru?
Je to kůň, který má obrovské srdce a pokaždé chce bojovat společně na jedné straně se svým jezdcem. Nikdy se mi nestalo, že by šel nějakým způsobem proti mně a zkusil nějaké záludnosti. Je to skutečně velmi hodný kůň, ale na druhou stranu v sobě má takový ten správný temperament. I ve svých sedmnácti letech má veliký respekt z kolotoče, do něhož nevleze a mnohdy mu dělá problém i pouze projít kolem.
Jak vzniklo toto vaše spojení a čím si vás získal nejvíce?
Falka jsem jela původně zkoušet za účelem využití jako školního koně do naší jezdecké školy, kterou provozuji. Dostala jsem informaci, že má dostačující zkušenosti z parkurových soutěží, tudíž by se mi mohl hodit jako učitel pro naše klienty. Při zkoušení mi hned od začátku přišel neuvěřitelně jednoduchý a ihned spolupracoval výborně. V tu chvíli jsem si uvědomila, že by Falko mohl být teoreticky dobrý parťák i pro mě samotnou. Po pár trénincích u nás ve stáji jsem se tedy nakonec rozhodla, že si ho nechám pro sebe do sportu a pokud mu to zdraví dovolí, tak budeme tvořit dvojici.
V tuto chvíli už máte spolu s Falkem za sebou druhou sportovní sezonu. V čem vás za tu dobu stihl zdokonalit a posunout ještě dál?
Získala jsem mnohem více sebevědomí při parkurech. To je jeho největší podíl na mém zlepšení, jelikož jsem jezdec, který malinko s nedostatkem sebevědomí při skákání bojuje. Celkově jsem se uklidnila při větším skákání a zároveň jsem se utvrdila v tom, že pro mě také existuje nějaký kůň do Velkých cen nejen při Českém skokovém poháru. Připravuji se s ním na trenérské zkoušky a Falko se i v tomto ohledu ukázal jako velmi kvalitní kůň, udělali jsme už veliký kus práce.
Kterých společných úspěchů si v tuto chvíli ceníte nejvíce?
V minulém roce jsem s Falkem zvítězila při oblastním mistrovství v ženské kategorii. Toho si velmi cením, jelikož jsme spolu zatím poměrně krátkou dobu. Dostali jsme se společně do soutěží na výšce 140 centimetrů a letošní sezonu jsme zahájili výjezdem do slovenského Šamorína. Byl ve skvělé kondici a nic nám tedy nebránilo vyzkoušet první Velkou cenu v Brně a hned i tu následující v Hradišťku u Sadské.
Přeci jen je Falkovi letos už sedmnáct let. Máte už představu o budoucích sportovních plánech?
Mezi naše další plány do budoucna patří splnění kvalifikace na mistrovství České republiky. To je takový můj dlouhodobý sen, který je nyní na dosah, jelikož Falko má stále spoustu elánu a chuť se takových závodů účastnit. Budu nesmírně šťastná, když se nám podaří překonat ještě další Velké ceny v průběhu sezony a budeme sbírat důležité zkušenosti na obtížnějších parkurech. Tohoto koně jsem původně pořizovala do nižšího sportu a jako učitele, takže už toto všechno je pro mě naprosto báječné a jsem za to moc ráda. Z mých zkušeností se nejvíce kondice u koně pozná při přechodu z haly na otevřené kolbiště, takže uvidíme, jak to bude vypadat v následujících letech. Přírodě člověk neporučí a proces stárnutí se zastavit samozřejmě nedá. Jakmile se prokáže u Falka jakýkoliv diskomfort, tak se ze sportovní zátěže stáhne a užije si zbytek svého života jiným adekvátním způsobem.
Foto: Jan Vlček, Michael Motygin, Stanislav Pitela, Patricie Mazuchová / poskytla Adéla Hendrichová