"Primečka jsme si zapůjčili od pana Kohouta, když mi bylo osm let. Rok jsem se s ním seznamovala a dělala jsem s ním práci ze země, v devíti letech začala naše společná kariéra na pony hrách na Suché. Začalo mě to bavit víc a víc, a tak jsem si v mých deseti letech udělala s Primečkem zkoušky a splnila kvalifikaci na mistrovství České republiky pony, a to jak ve skocích tak i ve všestrannosti," vzpomíná na své začátky čtrnáctiletá Nikola Bártová.

 

"Na mistrovství ve všestrannosti v Pardubicích jsme se umístily na osmém místě a na mistrovství ve Zduchovicích jsme se stali mistry - to byl náš největší úspěch. Krátce nato skončila naše společná jezdecká kariéra, jelikož jsem hodně vyrostla. Od roku 2018 jsem s ním dělala práci ze země, bez sedla, a rok poté se vrátil majiteli."

 

Jaké bylo vaše první setkání?

Naše první setkání nebylo úplně veselé. Strašně jsem se bála a chvíli mi trvalo, než jsem si k němu našla cestičku. Pak se ale naše cesty spojily. Byl a je pro mě největším čtyřnohým parťákem. I přesto že mám víc poníku a koní tak pro mě zůstal výjimečným.

 

 

Můžete popsat jeho povahu?

Byl to poník, který by za mnou šel kamkoliv, byl to můj parťák a největší kamarád v mém dětství. Jeho charakter je nepopsatelný. I přes to, že Primeček viděl jen na jedno oko, se jeho hendikep nikdy neprojevil.

 

Vzpomenete si na nějaký hezký společný zážitek?

Určitě na mistrovství ve Zduchovicích, kdy dostal deku třikrát větší, protože jeho výška byla jen 119 centimetrů. Byla mu vidět jen hlava. Nožičky se mu schovaly pod tu deku. Jinak máme spousty dalších hezkých zážitků.

 

Jak se má Prim nyní?

Nyní je zpět u majitele pana Ladislava Kohouta a užívá si důchodu. Byla jsem ho i navštívit.

 

Foto poskytla Nikola Bártová