Jméno vítězky Rolex Grand Prix při CSIO5* La Baule 2022 bylo nejspíš pro řadu příznivců parkurového skákání překvapením. Náročnou dvoukolovou soutěž s překážkami do 160 centimetrů vyhrála v neděli 8. května Kanaďanka Beth Underhill v sedle hřebce Dieu Merci Van T&L.
Beth, která oslaví v září letošního roku šedesáté narozeniny, nezávodila v Evropě v obtížnějších soutěžích víc než dvacet let a rozhodně nemá v posledních letech tolik startů na pětihvězdových mítincích jako soupeři, které v La Baule nechala za sebou.
Ve výsledkové listině Velké ceny s dotací půl milionu eur za ní zůstali mimo jiné Belgičan Gregory Wathelet, Simon Delestre z Francie, nizozemský jezdec Harrie Smolders, Švýcar Steve Guerdat nebo jeho krajan a vítěz nedávného finále Světového poháru Martin Fuchs. Beth si touto výhrou přišla na 165 tisíc eur. Kde se vzala jezdkyně, která porazila současnou parkurovou elitu?
Hvězda jménem Altair
Beth začala jezdit jako osmiletá v Georgetownu v klubu místní YMCA. Rodiče jí pořídili za osmdesát dolarů poníka a ona od závodů s ním přes soutěže s velkými koňmi došla nakonec až do národní reprezentace. V devadesátých letech byla Beth několikrát v kanadském týmu na vrcholných akcích. V roce 1991 startovala ve finále Světového poháru v Göteborgu a o rok později okusila olympijskou atmosféru v Barceloně.
Jejím koňským partnerem pro nejvyšší úroveň soutěží byl tehdy hanoverský valach Monopoly. Nejlepší umístění s ním zaznamenala v roce 1994 na Světových jezdeckých hrách, kdy byli součástí družstva Kanady, které skončilo na sedmém místě. V individuálním hodnocení dojeli čtrnáctí. Nutno však říct, že šampionáty této dvojici tolik nesvědčily, na rozdíl od „řadových“ CSI.
Jejich společná cesta trvala od roku 1989, kdy bylo valachovi deset let, až do roku 1999. Konec jeho kariéry oslavili triumfem v Grand Prix Ocala s dotací sto tisíc dolarů. Před tím uspěli v řadě v zámoří ceněných soutěží, jako je Grand Prix ve Spruce Meadows nebo Shell Cup Derby. Také dvakrát získali titul mistrů Kanady, a to v letech 1994 a 1996.
Velkou hvězdou ve stáji Beth byl holandský hnědák Altair. V jeho sedle závodila v Pohárech národů, zapsala vítězství na prestižních závodech v Torontu, Spruce Meadows nebo v New Yorku. V roce 1998 startovali na Světových jezdeckých hrách v Římě a v následujícím roce si Beth odvezla bronz z Panamerických her. Spolu s Altairem získala i další zlato na kanadském národním šampionátu.
Za hnědáka jí byla údajně nabídnuta v roce 2001 částka jeden milion dolarů. Beth nabídku odmítla. Nedlouho poté se při závodech ozvalo starší zranění šlachy. To znamenalo konec jeho kariéry a v roce 2006 Altair po krátké nemoci náhle uhynul.
Podpora Erica Lamaze
V posledních dvou dekádách startovala Beth pouze doma v Kanadě nebo ve Spojených státech amerických. Většinou se pohybovala po dvou a tříhvězdových závodech, občas si připomněla vysokou úroveň obtížnosti ve čtyřech nebo pěti hvězdách. K dispozici měla dlouho jen jediného koně, a to hanoverského hnědáka Count Me In, s nímž skákala od roku 2016.
Zásadní tituly jí v novém miléniu míjely, věnovala se intenzivněji trenérské činnosti. Až do okamžiku, kdy Count Me In přešel do stáje Ira Conora Swaila a změna čekala i na Beth. Ke spolupráci do svých stájí ji přizval Eric Lamaze. Ten dlouhodobě bojuje s těžkou nemocí a začátkem sezony 2022 oznámil, že musí ukončit jezdeckou kariéru. Beth, jež je Ericovou dlouholetou kamarádkou, dostala k dispozici několik koní, které původně sedlal právě olympijský vítěz z Hong Kongu. Mezi nimi také belgického hřebce Dieu Merci Van T&L.
V březnu letošního roku s ním absolvovala šest startů ve Wellingtonu, kde je jedna z Ericových základen, a v květnu s ním dorazila do Francie do La Baule. Skvělou formu ukázala už v Poháru národů, který se jel v pátek 6. května. Kanaďani skončili třetí, Beth s hnědákem jako jediná v jejich řadách zapsala ve dvoukolové soutěži do 160 centimetrů dvě nuly.
A pak přišla nedělní Rolex Grand Prix. Jela se rovněž na dvě kola a její překážky dosahovaly výšky do 160 centimetrů. Sedm dvojic dovezlo do cíle první části nulu, mezi nimi Beth s Dieu Merci. „Když jsme šla do kolbiště při druhém kole, Eric na mě volal, že je to moje,“ popisuje Beth, jak jí kamarád a zkušený jezdec a trenér držel pěsti. „Hodně mě to nakoplo. Myslela jsem na to, co všechno pro nás udělal. Dal mi novou příležitost na sklonku kariéry,“ říká Kanaďanka, která dokázala i napodruhé zajet čistě. Kromě ní se to povedlo jen brazilskému reprezentantovi Yurimu Mansurovi na ryzákovi jménem Vitiki. Beth ovšem byla rychlejší, a vyhrála tak jednu z nejprestižnějších evropských Velkých cen.
„Všichni kanadští jezdci chtěli, aby se ten víkend povedl. Chtěli jsme všechno, co nás Eric učí, uvést do praxe. Chtěli jsme to udělat kvůli němu,“ dodává Beth, jež zažila nejúspěšnějších mítink za dlouhou řadu let.
Zdroj: World Of Show Jumping, FEI, Equnews.com, Press Release Jumping International de La Baule
Foto: Jumping International de La Baule / PSV Photos
