Snahy o záchranu hřebčína Napajedla jdou do dalšího kola. V úterý 12. března od 16 hodin začne v Poslanecké sněmovně veřejné slyšení na základě výsledku celonárodní petice, které se podařilo nasbírat kolem čtyř desítek tisíc podpisů.

Politici si od iniciátorů a hostů petiční iniciativy vyslechnou argumenty, proč je napajedelský hřebčín v rámci tuzemského plnokrevného chovu nenahraditelný a proč by se stát měl podílet na hledání cesty, jak by mohl fungovat i nadále.

Mnohé z pohledů a názorů, které příští týden zazní v pražské Sněmovní ulici, byly paradoxně vyřčeny už před více než devadesáti lety, když hřebčín bojoval o svou existenci po bankrotu Marie Baltazziové. Tehdy zasáhlo ministerstvo zemědělství a zbylí napajedelští koně přešli v roce 1931 do majetku státu. Pozemky, budovy a zámek koupila o čtyři roky později ve veřejné dražbě firma Baťa, ale již v roce 1937 se podařilo stáje a pastviny získat výměnou za jiné pozemky.

Čtěte také: "40 000 podpisů je úctyhodné číslo". Politici ocenili petici pro Napajedla

Přestože jsou dnešní společenské poměry i situace samotného hřebčína diametrálně odlišné - současná Napajedla nemají žádného Eduarda Gerschu, dražba ročků už dávno neexistuje a v historickém areálu na rozdíl od třicátých let nezůstal žádný kůň - a tehdejší řešení se tudíž na aktuální situaci nedají aplikovat, při pohledu na dobové dokumenty se otevírají i některé zajímavé paralely.

Server Jezdci.cz měl možnost prostudovat část dobové korespondence mezi různými institucemi z první poloviny třicátých let, kdy Napajedla bojovala o existenci. Vedle obrovských zásluh ministerských úředníků ing. Bohumila Tichoty, JUDr. Otakara Frankenbergera a tehdejšího ředitele hřebčína Eduarda Gerschy z těchto dokumentů vyplývá kolektivní zapojení tehdejší majitelské scény do řešení situace.

"Připustit zánik by bylo proti dobré pověsti státu"

Ve prospěch hřebčína se výrazně angažovala i napajedelská radnice. 21. května 1931, kdy se zdál být osud napajedelského chovu zpečetěn, se Městská rada v Napajedlích obrátila písemně na Sdružení majitelů dostihových stájí v Praze.

"V roce 1886 založen byl v Napajedlích plnokrevný hřebčín známým sportovcem Aristidem Baltazzim. Ukázalo se velmi záhy, že jak klimatické, tak i půdní poměry velmi svědčí anglickému plnokrevníku, neboť produkty napajedelské hroudy staly se vždy obávanými soupeři na všech závodních drahách bývalé říše rakousko-uherské a často se zdarem hájili a uhájili čest plnokrevného chovu rakousko-uherského za hranicemi bývalého mocnářství," píše se v dopise podepsaném starostou. "Po převratu pak plnokrevníci v Napajedlích vychovaní hrají vynikající roli nejenom na závodištích států nástupních, ale i na drahách Italie, Švýcar, Německa, Rumunska a Jugoslavie, nastupujíce zde proti konkurenci nejen chovů těchto zemí, ale také proti konkurenci chovu anglického a francouzského. Z utkání vychází velmi často i z nejtěžších zkoušek jako vítězové, šíříce tak známost rodné své vlasti - Československa. Na závodištích osvědčení plnokrevníci uplatňují se v chovu jak států nástupních, tak i v chovu Německa a Italie a v odborném tisku zahraničním velmi často upozorněno jest na jejich československý původ."

Dopis dále pokračuje: "Neblahé poměry způsobily, že bylo nutno druhdy rozsáhlý chov plnokrevníka v Napajedlích velmi omeziti a jak nyní jsme informováni, musí se počítati s tím, že počet v Napajedlích chovaných plnokrevných koní musí být zmenšen na míru, která se rovná vlastně zániku tohoto chovu. Městská rada v Napajedlích upozorňuje na tuto skutečnost a podotýká, že nebylo by zajisté nikterak v zájmu dobré pověsti státu, jestliže by povolaní činitelé připustili zánik podniku, známého v celé Evropě, majícího nemalý význam národohospodářský. Bylo by na místě, aby zániku chovu anglického plnokrevníka v Napajedlích se předešlo, a to jak z důvodu prestiže, tak i z důvodu celostátního chovu koní, neboť zánik hřebčínu v Napajedlích znamená nenahraditelnou ztrátu, jelikož jest jediným plnokrevným hřebčínem v naší republice a vybudován a řízen je na základě více než čtyřicetiletých zkušeností přímo vzorně."

Závěr je napsán v takřka identickém tónu jako současné apely, byť s připomenutím tehdejších reálií: "Zánik hřebčínu napajedelského znamená, jak již podotknuto, zánik chovu anglického plnokrevníka v Československu. Nemůže to býti povolaným činitelům lhostejným, neboť nutnost anglického plnokrevníka pro chov koně teplokrevného jest uznána i největšími autoritami. Na závodních drahách Československa bude pak zkoušen pouze materiál chovů cizích, hlavně maďarských a rakouských, čímž vlastně zkoušky na závodištích našich pozbudou svého významu, jakého vzhledem ku chovu koní mají, neboť na závodištích našich bude pak zkoušen pouze materiál chovu cizích…"

Provolání radnice vzniklo jen čtyři dny poté, co Československé derby ve Velké Chuchli navštívil Tomáš Garrigue Masaryk. Sdružení majitelů proto 30. května odpovědělo: "Členové předsednictva Čs. Jockey Clubu intervenovali na patřičných místech a pokud nám známo, vzbudil tento zákrok jak u pana presidenta, tak u ministerského předsedy živý zájem a lze očekávati, že tento nevyjde na prázdno, což by bylo naším vřelým přáním…"

Stát: Nakupujte v Napajedlích a plaťte včas

Ve druhé polovině roku 1931 došlo ke klíčovým dohodám o převzetí napajedelského chovu státem. Stalo se tak až po dlouhých zákulisních bitvách a výstupy tehdejšího ministerstva zemědělství naznačují rezervovaný postoj části státního aparátu. Je to vidět mimo jiné na dopisu vysokého ministerského úředníka ing. Wegera, který se v zastoupení ministra Bohumíra Bradáče obrátil 18. prosince 1931 na Čs. Jockey Club.

"Ministerstvo zemědělství v důsledku rozhodnutí majitelky velkostatku v Napajedlích paní Baltazziové o dalším neudržování chovu anglického plnokrevníka převzalo osvědčený hřebčín v Napajedlích do vlastní správy zakoupením plemenného materiálu a nájem příslušných pastvin a budov za tím účelem, aby chov plnokrevníka v Napajedlích byl zachován, jak pro potřeby chovu koní ve státě, tak i k zajištění prosperity československého dostihového sportu. Bylo-li tímto vyhověno tamní žádosti ve věci zachování provozu hřebčína v Napajedlích, žádá ministerstvo zemědělství, aby Čs. Jockey Club jako korporace, tak i svými členy a majiteli dostihových stájí podporoval dle svých sil tento hřebčín," tlumočil Weger stanovisko resortu.

"Za tím účelem bylo by nutno, aby majitelé stájí dali vhodné klisny zapustiti napajedelskými plemeníky. Dále, aby intensivně a se zájmem zúčastnili se nákupu ročků, aby státní správa hřebčínem v Napajedlích nebyla neúměrně zatěžována. V této souvislosti žádáme současně, aby tamní Jockey Club upozornil své členy, kteří v Napajedlích mají v ošetřování plnokrevné klisny a hříbata, na nutnost přesného vyrovnávání účtů, které jim budou předkládány státním hřebčincem v Tlumačově, k němuž byl státní hřebčín v Napajedlích administrativně připojen. Ministerstvo zemědělství očekává, že Československý Jockey Club uvědomí o tomto sdělení a nutných požadavcích ministerstva zemědělství své členstvo a majitelé dostihových stájí, aby společnou snahou a prací mohl hřebčín v Napajedlích býti nadále udržován na své výši a chovatelsky prosperovati v zájmu šíření dobrého jména československého chovu koní cvalového sportu i za hranicemi našeho státu," uzavírá pisatel.

Výsledek dražby jako klíčový ukazatel

Co to znamenalo v praxi, tlumočil majitelům dostihových koní na schůzi 15. května 1932 v pražském Grandhotelu Steiner klíčový hybatel napajedelské záchrany Bohumil Tichota. "Ing. Tichota sděluje, že v ministerstvu zemědělství je snaha, aby napajedelský hřebčín zatěžoval státní správu co nejméně," zdůraznil interní zápis ze schůze.

Stát v té době vypočítal průměrné náklady na odchov jednoho napajedelského ročka na 25 000 korun. "Proto musí býti docíleno cen takových, aby ministerstva financí a zemědělství nebyly nuceny zrušiti hřebčín. Prosí proto pány majitele dostihových stájí, aby letošní dražbu hleděli svou nabídkou a koupěchtivostí co nejvíce podpořit; tak, aby docílen byl výsledek aspoň částečně přibližný ku cenám výrobním. Do dražby přijde 14 hříbat, z toho dvě slabší."

To představovalo nelehkou situaci, neboť průměrná cena z předešlé napajedelské dražby činila jen 15 000 korun. Majitele však přiměly k činům zákulisní zprávy, že v případě nedocílení přijatelných cen budou napajedelští koně poskytnuti ministerstvu národní obrany.

Sdružení majitelů proto po dlouhých úvahách převzalo na několik let záruku za finanční úspěch dražby. Například v roce 1934, kdy na tuzemský dostihový provoz naplno dolehly následky ekonomické krize, garantovalo obnos 10 000 korun v případě, že nebude dosaženo průměrné ceny 8000 korun na ročka.

Právě z kritických ročníků napajedelské dražby, na nichž se hrálo o budoucnost hřebčína, nakonec vzešli šampioni mezinárodní třídy. V roce 1932 byl mezi nabízenými koňmi vítěz pražského a vídeňského derby Simplon, o rok později jeho pravý bratr Přemysl.

Situace se postupně stabilizovala a už ve druhé polovině třicátých let nebyly koordinované akce majitelů zapotřebí. Československý turf čelil nedostatku dostihových koní a v roce 1936 se majitelé dokonce obrátili na ministerstvo zemědělství se žádostí o rozšíření chovu tak, aby bylo na dražbě předváděno minimálně 25 až 30 ročků.

Na snímku: auditorium dražby napajedelských ročků na závodišti Karlovy Vary v roce 1929