Veronika Hušková sídlí se svým přítelem Jakubem Smrčkou v Bílichově. Začínala jezdit na malém statku u Chomutova a nějaký čas strávila ve Svinčicích pod vedením Martina Vávry. Jejím cílem je v letošní sezoně odstartovat v některé z Velkých cen.
Jak se vyvíjel váš vztah ke koním od samého začátku?
Svůj první kontakt s koňmi si nevybavuji. Už jako malá jsem vždy, když jsem nějakého koně zahlédla, přemlouvala rodiče tak dlouho, dokud mě k němu nepustili. Jezdectví jako takovému jsem se začala věnovat v roce 2013 u Katky Nekolové, která má svůj malý statek u Chomutova, na tyto časy vzpomínám moc ráda. Právě Katka mě pak na podzim roku 2013 dovedla do stáje v Nechranicích k Slávkovi Skalickému. Tam jsem se s koněm Duel začala připravovat na Zkoušky základního výcviku jezdce. Na tréninky jsme dojížděli do Svinčic k Martinu Vávrovi. Nakonec mi měsíc před Zkouškami základního výcviku rodiče koupili vlastního koně, a tak jsem licenci získala již s ním.
Věnujete se parkuru od svých začátků nebo jste vyzkoušela i jinou disciplínu?
Nikdy jsem žádnou jinou disciplínu nezkoušela a ani mě to k žádné jiné netáhlo. Vždycky jsem si přála skákat a lákal mě adrenalin v této disciplíně.
Vzpomenete si na své první oficiální závody?
Ano, na ty jsem vyjela týden po splnění Zkoušek základního výcviku jezdce. Absolvovala jsem je se svou první kobylkou Kimi. Závody se konaly v Ústí nad Labem a jela jsem soutěže ZZ, ZM, ty jsme dokončily bez chyby, a dokonce jsme i získaly první společnou stužku. Nejdříve jsem začínala na menších závodech v severočeské oblasti. Vzpomínám si, že když jsme poprvé vyjeli na větší vícedenní závody, tak to pro mě bylo příjemné překvapení. Byla tam úplně jiná úroveň parkurů i atmosféra.
Kdo vás v průběhu vaší jezdecké kariéry nejvíce ovlivnil a komu vděčíte za dosažené úspěchy?
V těch úplných začátcích to byl určitě Martin Vávra, který byl i mým prvním sportovním trenérem. V průběhu mé první závodní sezony jsem začala trénovat s Jakubem Smrčkou, se kterým jsem tehdy spolupracovala asi rok. Po pořízení mladé kobylky jsme se ale přesunuli do Svinčic, kde jsme trénovali pod dohledem Martina Vávry. V té době jsem byla také velmi vděčná za možnost účastnit se skokových soustředění s panem Pecháčkem. Od roku 2018 opět trénuji s Jakubem Smrčkou, s nímž momentálně sídlíme v Bílichově. Nic by však nebylo možné bez podpory mých rodičů, kterým jsem neskutečně vděčná, že mi ježdění na koních umožňují.
Jaké byly vaše silné a slabé stránky?
Mojí silnou stránkou bylo asi to, že jsem se nikdy nebála. Také mi trenéři od začátku říkali, že mám vcelku pěkný a stabilní sed. Mým největším zlozvykem bylo asi zalamování zápěstí. To si pamatuji, že byl můj velký nešvar a dlouho jsem s ním bojovala.
S jakými sny jste začínala jezdit?
V úplných začátcích bylo mým snem odstartovat na závodech, a to na jakýchkoliv. Postupem času jsem si přála odstartovat na mistrovství České republiky, což se mi podařilo hned v druhé závodní sezoně, kdy jsem na národním šampionátu startovala s mojí první klisnou Kimi. Poté jsem si vždy kladla za cíl posunout se o stupeň obtížnosti v parkuru výše. Momentálně bych si přála v letošní sezoně opět výkonnostně postoupit a odstartovat v některé z Velkých cen a ráda bych se zúčastnila i nějakých mezinárodních závodů.
V jednom z předchozích rozhovorů jste zmiňovala, že někteří vaše koně dožívají u vás doma. Vy máte i svůj vlastní areál?
Nenazvala bych to asi úplně areál. Rodiče nikdy nejezdili a ke koním se dostali až díky mně. Ale jelikož jsme naše staré koně nechtěli prodávat, postavili jsme výběhy a boxy, kde mohou tito koně být. Když se nad tím zamyslím, prodali jsme pouze jednoho koně, což byl poník Monty. Ten se prodával do Svinčic, takže jsem věděla, kde bude, a že se bude mít dobře. Jinak to u nás s prodejem koní moc nefunguje. Právě proto jsme si doma postavili malou stáj a výběhy, abychom je všechny zvládli nechat dožít doma.
Foto: poskytla Veronika Hušková
