Veronika Hušková si Elcorada GS pořídila jako osmiletého, téměř bez sportovních zkušeností. Společně se dostali až do parkurů na výšce 140 centimetrů a do budoucna by Veronika ráda s Elcoradem odstartovala i ve Velké ceně. 

 

Je nějaký kůň z vaší jezdecké kariéry, kterého byste mohla označit za toho výjimečného?

Za svého srdcového koně bych označila třináctiletého holandského valacha Elcorada GS. Krtek, jak mu doma přezdíváme, je po hřebci Zento z matky po Heartbreaker. 

 

Kdy se vaše cesty daly dohromady a jak vypadaly vaše společné začátky?

Krtka jsme koupili jako osmiletého v květnu roku 2017 od Lenky Svrčinové. Ta ho vlastnila asi rok. Do České republiky se dostal ve svých pěti letech a poté hodně cestoval, než našel domov u mě.

 

Jezdecky mi sedl. Hned od začátku jsme věděli, že disponuje velkou skokovou schopností. Ale ze všeho byl velmi vyděšený, ze skákání především. Často jsme se potýkali s jistými problémy, jako například že stál na zadních před pouhou kavaletou. Naštěstí tento stav rychle odezněl a stal se z něj skvělý parťák. 

 

Vzpomenete si na svůj první společný úspěch?

Pro mě byl velký úspěch dokončení našich prvních závodů. Vůbec jsme totiž netušili, jak by mohly dopadnout, vzhledem k výše zmíněným problémům. Čekali jsme, jak se bude na závodech chovat a k velké radosti byl naprosto skvělý. Za úspěch považuji i to, že jsme šli výkonnostně velmi rychle nahoru. Než jsem Krtka začala jezdit, závodila jsem pouze v parkurech do 115 centimetrů a on také neměl téměř žádné sportovní zkušenosti. V první sezoně jsme skákali do 120 centimetrů, další rok jsme se posunuli do parkurů stupně S a třetí společnou sezonu jsme již závodili v ST. 

 

A co vaše sportovní úspěchy?

Za sportovní úspěchy považuji účasti na mistrovství České republiky. V roce 2019 jsme startovali v kategorii starších juniorů, v letech 2020 a 2021 pak v kategorii žen. Také si cením vítězství v oblastním mistrovství Severočeské oblasti v kategorii mladých jezdců.

 

Čím si vás Elcorado získal? 

Je to opravdu milý kůň, který si mě získal svou obrovskou skokovou schopností a svým charakterem. Jakmile zjistil, že se mu nic nestane, tak pro mě vždy udělal cokoliv. Díky němu jsem mohla výkonnostně růst a dostala se z L až do ST.

 

 

Jaké jsou jeho charakteristické znaky? Máte nějakou společnou veselou historku?

Je hodně mlsný, mazlivý a náladový. Veselo je s ním především v zimě, když je hodně nabitý. Drezurní trenérka ho nazvala „holandským prasátkem,“ protože si často povyskočí a u toho zakvičí. Jinak je to opravdový dobrák. 

 

Vybavíte si naopak nějakou slabší chvilku?

Ty slabší okamžiky převažovaly především na začátku, kdy jsme často měli problém i jen přejít bariéru na zemi nebo skočit přes obyčejný skok. Postupem času jsme se přes to přenesli, a troufám si říci, že teď převažují ty pozitivní momenty.

 

Kdo z trenérů se na vaší cestě s Elcoradem podílel?

Úplně na začátku jsme trénovali s Martinem Vávrou, to jsem Krtka měla ustájeného ve Svinčicích. Každou zimu tam dojížděl trénovat pan Pecháček, takže i tomu určitě vděčím za spoustu zkušeností. Účastnila jsem se také drezurních tréninků s Barborou Marešovou. Od roku 2018 trénujeme s Jakubem Smrčkou.

 

Patříte mezi lidi, kteří mají ve stáji svého oblíbence, nebo se tomu snažíte vyvarovat?

Mám ráda všechny svoje svěřence, ale vždy si mezi nimi najdu oblíbence. Každopádně se snažím ke všem přistupovat stejně a nedávat jim najevo, že mám některého raději než ty ostatní. 

 

Elcorada sedláte i v současnosti, jaké jsou vaše cíle a plány do budoucna?

Určitě bych se ráda opět účastnila mistrovství České republiky. Kdyby se to povedlo a splnili bychom kvalifikační podmínky, odstartovala bych místo v kategorii žen v kategorii jezdců do pětadvaceti let. Také bych se ráda i nadále účastnila seriálu U25 při Českém skokovém poháru. Kdyby šlo vše dobře, je mým takovým cílem vyzkoušet si i Velkou cenu a tím pádem se společně s Krtkem posunout do parkurů stupně T. O tom jsme mluvili už v průběhu loňské sezóny, ale kvůli operaci kolene, na které jsem byla na konci května, a pozdějším zdravotním komplikacím Elcorada, nám loňská sezona nevyšla úplně podle plánu.

 

Budoucnost má Krtek téměř jistou. Dokud to zdraví dovolí, ráda bych s ním sportovala. Poté si ho na důchod necháme doma, kde již dožívají moje dvě kobylky, které jsem v minulosti jezdila. 

 

Foto: poskytla Veronika Hušková