Natálie Hakrová se po střední škole rozhodla nastoupit na Veterinární univerzitu v Brně. Kvůli tomu se přestěhovala z Prahy a vzala si sebou i svého koně. Toho má nyní ustájeného v Dobročkovících a vedle náročného studia se aktivně účastní skokových soustředění nebo ráda vyjede na závody. 

 

Vy pocházíte z koňácké rodiny, kdy jste se jezdectví začala věnovat? Vzpomenete si na svůj první kontakt s koňmi?

Jezdectví se věnuji v podstatě celý svůj život. Když mi byly tři roky, dostala jsem svého prvního poníka a začala pravidelně jezdit. Úplně první kontakt s koňmi si nepamatuji, trávila jsem s rodiči čas ve stáji úplně od narození.

 

Vybavíte si, jak probíhaly vaše první závody?

Svoje první závody si již nevybavuji. Ale vím, že byly s mým poníkem Bleskem ve Valeči. Byla to soutěž Lead Rein – jízda na poníkovi s vodičem. Jako malá jsem měla soutěže tohoto typu velmi ráda a mám na ně hezké vzpomínky.

 

Kdo vás ve vaší jezdecké kariéře nejvíce ovlivnil? Komu chcete poděkovat?

Během těch dlouhých let jsem u koní potkala mnoho báječných lidí a jsem všem vděčná za jejich rady a péči. O tom, že největší dík patří mé rodině, se asi nemusím zmiňovat. 

 

Vy jste momentálně studentkou Veterinární univerzity v Brně. Kdy jste se rozhodla, že na tuto školu půjdete?

Ano, studuji již třetím rokem na Fakultě veterinárního lékařství Veterinární univerzity Brno. Jako střední školu jsem zvolila gymnázium, abych získala všeobecný přehled a čas na rozhodování, kam budu chtít v budoucnu směřovat. Finální rozhodnutí, že se budu věnovat veterinárnímu lékařství, padlo až na konci třetího ročníku gymnázia.

 

Co vás na práci veterinární doktorky láká nejvíce? 

Mám pocit, že právě tato práce mě bude naplňovat a spojí mojí celoživotní lásku ke zvířatům, k jezdectví, a především ke koním. Také si myslím, že je to dobrá cesta, jak se zapojit a přispět do našeho rodinného podnikání.

 

Jak probíhala vaše příprava na přijímací zkoušky? Byly náročné? Kolik procent uchazečů bylo přijatých?

Ve čtvrtém ročníku gymnázia jsem se na přijímací zkoušky zodpovědně připravovala, protože jsem věděla, že konkurence bude veliká. Jedná se totiž o jedinou školu tohoto zaměření v České republice. Přijímací zkoušku jsem měla z biologie a z chemie. Mojí výhodou bylo, že jsem z chemie i biologie maturovala, a tak jsem si své znalosti mohla využít i u přijímacích zkoušek. K přijetí mi pomohly i výborné známky ze střední školy. Ke studiu je obvykle přijato okolo 20 % z celkového počtu přihlášených.

 

Říká se, že na vysoké škole je nejtěžší první semestr, bylo to tak i u vás? Jak vypadalo vaše první zkouškové období?

Začátky jsou vždy náročné, to určitě platí i u studia vysoké školy. Musela jsem si zvyknout na nové prostředí, pobyt daleko od domova, na nové předměty i vysokoškolský systém. Studium veteriny mě však záhy velmi nadchlo. Přípravu na zkoušky jsem nepodcenila, a tak se mi podařilo zdárně složit některé zkoušky i v předtermínu.

 

Ve kterém ročníku bude probíhat specializace? Nebo u vás již proběhla? Vybrala jste si velká zvířata?

První roky studia jsou pro všechny studenty obdobné, je totiž důležité, aby měl každý student všeobecný přehled o problematice veterinárního lékařství. Konkrétní specializaci si volíme až v druhé polovině studia, tedy od čtvrtého ročníku, a to formou povinně volitelných předmětů. V budoucnu se plánuji zaměřit na velká zvířata, konkrétně na koně.

 

 

Co vás na studiu nejvíce baví a co je naopak nejvíce náročné? Pochybujete někdy o své volbě?

Studium veteriny mě velmi baví. Ráda pracuji se zvířaty, přemýšlím o jejich zdravotních problémech a jejich možných řešeních. Nejvíc mě ve škole baví praktická cvičení z předmětů Patologická morfologie nebo Fyziologie.

 

Jedná se o velmi náročné studium, musím se naučit nejen mnoho pojmů, definic a popisů, ale také si musím osvojit všechny praktické postupy a činnosti. Studium je proto velmi časově náročné.

 

Jsem ráda, že jsem se rozhodla jít tímto směrem, o své volbě nepochybuji. Nyní si už ani nedokážu představit, že bych studovala něco jiného.

 

Vy pocházíte z Prahy, musela jste se kvůli škole přestěhovat? Nebo jak řešíte takto velkou vzdálenost ke škole?

Ano, přestěhování blíže ke škole bylo vzhledem k velké vzdálenosti nutností. Vzhledem k tomu, že jsem se chtěla i nadále aktivně věnovat ježdění, ustájila jsem si svého koně v Dobročkovicích nedaleko Brna. Mám zde skvělé zázemí pro sebe i svého koně. Jsem za tuto možnost velmi vděčná, je příjemné si po škole vyčistit hlavu u koní. 

 

Stíháte se tedy ke studiu aktivně věnovat i ježdění?

Ano, stíhám. Je to sice náročné, ale všechno jde, když se chce. V Dobročkovicích mám pravidelné skokové i drezurní tréninky, které mě opravdu velmi baví. Když je čas, ráda vyrazím i na závody či na skoková soustředění.

 

Jaké jsou vaše plány po ukončení studia? Na co se těšíte nejvíce?

Po ukončení studia bych ráda sbírala další nové zkušenosti a učila se od těch nejlepších v oboru. Těším se, že jednou budu mít práci, která mě bude naplňovat.

 

Foto: poskytla Natálie Hakrová