První jezdecké zážitky prožila Petra Pařenicová ve své domovské jezdecké stáji Audit Sulice. Od svých pěti let už postupně sbírala zkušenosti po vedením svých rodičů, a převážně tedy svého otce Josefa Pařenici, který dosáhl v parkurovém skákání na úroveň 150 centimetrů a za sebou má již více než dva tisíce oficiálních startů.
Bylo pro vás od začátku parkurové skákání jedinou možnou variantou v rámci jezdeckého sportu?
Ano, parkurové skákání byla hlavní a jediná cesta, kterou jsem se chtěla od začátku vydat. Vyrůstala jsem odmala v parkurovém prostředí a nikdy jsem ani jiné jezdecké odvětví nevyzkoušela. Je to druh sportu, který mě opravdu moc baví a přijde mi mnohem zábavnější než drezurní a jiné soutěže.
Vzpomenete si na své první oficiální závodní zkušenosti?
Se svým prvním poníkem Siriem jsem startovala v první oficiální soutěži v Herouticích, když mi bylo asi osm let. Ve třinácti letech jsem poté zahájila závodní kariéru v sedle velkých koní, což se odehrálo v jezdeckém areálu v Čísovicích. Na tomto místě jsem poprvé závodila s koňmi Sun Set a Sarah Sun.
Jak probíhala vaše prvotní jezdecká příprava do sportovní kariéry? Kdo vás v průběhu nejvíce jezdecky ovlivnil?
Vím, že jsem si to celé od začátku velmi užívala. Moc ráda vzpomínám na své první momenty v sedle, kdy mě moje maminka učila základní věci při tréninku na lonži. Samozřejmě ten největší vliv na můj jezdecký rozvoj a získávání zkušeností měli moji rodiče, kteří mi od začátku poskytovali hodně kvalitní zázemí. Dále jsem měla možnost spolupracovat s Jaroslavem Jindrou, Tjarkem Nagelem při soustředěních Sportovního centra mládeže a v této době trénuji se Zuzanou Zelinkovou. Své koně se však snažím také drezurně přiježďovat, k čemuž mi pomáhá drezurní trenérka Karolína Žižková.
S kolika koňmi jste už měla možnost závodit a kteří z nich vám v paměti utkvěli úplně nejvíce?
Přibližně jsem dohromady startovala se šesti sportovními poníky a velkých koní jsem za svou dosavadní kariéru mohla jezdit už dvanáct. Nejraději vzpomínám na své dva oblíbené poníky. Určitě na toho prvního, který se jmenoval Sirius a dále sem patří ten větší, jehož jméno bylo Maximus. Mezi mé dva výjimečné koně řadím klisny Calledu a Sarah Sun, s nimiž jsem se toho opravdu moc naučila. Byly to velmi zkušené klisny, které dříve sedlal i můj táta a vyhrával s nimi v obtížných parkurech.
Jaké byly vaše sportovní ambice na začátku a jak se toto celé postupně vyvinulo? Čeho byste ráda ještě dále dosáhla?
Asi jako každé dítě, které s jezdeckým sportem začíná a poznává, o co se vlastně jedná, jsem to brala převážně jako svou zábavu a na nějaké sportovní úspěchy jsem nejdříve nepomýšlela. To přišlo až se zdokonalováním v ježdění, mohla jsem jezdit více lepších poníků a koní a mou první metou se stalo mistrovství České republiky. Následně jsem s mými kvalitními koňmi byla vybrána do týmu Sportovního centra mládeže a další hranicí, kterou jsem chtěla překonat, byla účast na mistrovství Evropy. Mým aktuálním cílem je stále se zlepšovat a chodit ještě vyšší soutěže. V tomto roce bych se ráda posnula do parkurů vysokých 145 centimetrů a když půjde vše podle plánů, tak bych ráda vycestovala na juniorské mistrovství Evropy.
Foto: Jana Ščigelová, Petr Bečka, Eva Pařenicová / poskytla Petra Pařenicová