Na olympijských hrách v Tokiu byla Laura Collett součástí britského týmu, který si vyjel zlato ve všestrannosti. Pro dvaatřicetiletou jezdkyni jde o obrovský úspěch umocněný tím, že před pár lety by si nikdo nevsadil ani na to, že bude ještě vůbec jezdit. Britka doslova vstala z mrtvých po hrozivém pádu v krosu.

 

Pojďme ale od začátku. Laura Collett se narodila v roce 1989 v Royal Leamington Spa v centrální Anglii. Jezdit začala v dětství a první úspěchy se začaly dostavovat už na ponících. V roce 2003 získala titul v pony kategorii při Horse of the Year Show.

 

O dva roky později si odvezla dvě medaile z italského Pratoni del Vivaro z mistrovství Evropy pony. V jednotlivcích dojela třetí a zároveň byla členkou vítězného družstva. Tento mítink předznamenal sérii předních příček na evropských šampionátech. V roce 2006 vyhrála individuální juniorskou soutěž v Necarne Castle v Irsku, tým tam skončil na druhém místě.

 

 

Následovala dvakrát zlatá medaile na juniorském mistrovství Evropy 2007 ve švýcarském Avenches a za dva roky nato si odvážela z Waregemu z Belgie opět obě zlaté medaile z kategorie mladých jezdců. V obou případech sedlala valacha jménem Rayef. 

 

Čeští fanoušci jí mohli vidět naživo v Pardubicích, kde absolvovala mistrovství Evropy mladých jezdců 2010. V sedle belgického teplokrevníka Fernhill Crystal dojela osmá mezi jednotlivci a britské družstvo s Laurou v řadách opět nenašlo přemožitele.

 

Laura dorostla do seniorské konkurence a nadále podávala výborné výkony. Jenže v roce 2013 přišel málem fatální pád v krosu. Na závodišti v Tweseldownu jí po chybě na jedné z překážek plnou vahou zalehl kůň a Laura utrpěla těžká zranění. Než jí dovezli do nemocnice, celkem pětkrát jí museli oživovat. Utrpěla zlomeninu ramene a několika žeber, měla proražené plíce, natržená játra a poraněné ledviny. Byla několik dní v umělém spánku a později navíc došlo k poškození zraku na pravém oku vinou úlomku kosti, který se „zatoulal“ až k očnímu nervu.

 

„Když jsem zavřela levé oko, zjistila jsem, že nic, co je napravo nevidím. O zrak jsem se nijak nebála, jenže pak se ukázalo, že mám poškozený nerv a zrak se mi nikdy nevrátí do původního stavu. To byl asi nejtěžší moment. Ale velmi rychle jsem se adaptovala,“ vzpomínala v rozhovoru pro The Telegraph Laura. Velká bojovnice se dokázala dostat z nejhoršího a na závody se vrátila za neuvěřitelné tři měsíce. Jak sama tvrdí, měla štěstí, že měla airbagovou vestu a také že nedošlo k úrazu mozku.

 

Laura závodí, jako kdyby po pádu žádné trvalé následky neměla, přitom na pravé oko dodnes vůbec nevidí. Dva roky po úrazu vybojovala zlato na mistrovství světa mladých koní v Lion D´Angeres s holštýnským hnědákem Mr Bass. Postupně se propracovala do pětihvězdové úrovně a tak jak stoupala její výkonnost, stoupala také ona sama světovým žebříčkem. Její stájovou jedničkou se stal holštýnský valach London 52, s kterým vyhrála CCIO4* Boekelo v roce 2019 a na podzim 2020 ovládla CCI5* v Pau.

 

Britská národní federace zařadila dvojici do výběru na olympijské hry v Tokiu. Laura na Londonovi v náročné soutěži dojela devátá a společně s kolegy Oliverem Townendem a Tomem McEwenem získala nejcennější kov v hodnocení družstev. "Jsem nesmírně šťastná, že jsem byla v týmu s Oliverem a Tomem. Jsou velmi silní a výborní parťáci," prohlásila Laura v rozhovoru pro Eurosport po skončení her.

 

Britka by svým odhodláním mohla být inspirací pro všechny jezdce a Mezinárodní jezdecká federace jí navrhla na výroční ocenění FEI Against All Odds 2021. Nominaci Laura sice nakonec neproměnila, ale triumfem v Tokiu se jí splnil sen, jemuž osm let před hrami nevěřil asi vůbec nikdo. "Když si vzpomenu, jak jsem ležela na nemocniční posteli, nikdy bych nevěřila, že můžu být na olympiádě součástí vítězného družstva. To je prostě neskutečné," uvedla Laura. 

 

Zdroj: FEI, Wikipedia, The Telegraph, Horse and Hound, Eurosport

 

Foto: Christophe Taniére / FEI