reklama 11B

Všichni máme víc síly, než si myslíme, říká Brazilec Rodolpho Riskalla

ikonka

„Neměl jsem čas přemýšlet, a to bylo dobře,“ říká Brazilec Rodolpho Riskalla. V roce 2015 se připravoval na olympiádu v Riu. Nakonec krutě zasáhl osud, a on tam startoval na paralympiádě. Nyní se představí jako adept na medaili v Tokiu.
23.08.2021 06:30  |  Autor: Lucie Spiwoková  |  Rubrika: Sport  | 
NEPŘEHLÉDNĚTE
| FANCLUB  |  APLIKACE
reklama 12D

 

Sedmatřicetiletý Brazilec Rodolpho Riskalla se v roce 2015 připravoval na olympiádu, kterou hostila o rok později jeho domovská země. Žil v té době v Evropě. Svou kariéru bral opravdu vážně a přes celý svět se přestěhoval kvůli lepším možnostem trénovat. Ostatně na neustálé pendlování mezi Jižní Amerikou a Evropou byl rodák ze Sao Paula zvyklý. 
 
Už jako teenager strávil Rodolpho, jehož přivedla ke koním maminka, drezurní rozhodčí a trenérka, jezdeckou stáž v Belgii u Mariette Witthages, a dva roky trénoval také v Německu s Norbertem van Laakenem. Vyplatilo se. V roce 2004 vyhrál jihoamerické mistrovství mladých jezdců v drezuře a pro Brazilskou jezdeckou federaci byl velkým příslibem do budoucna.
 
Úspěšně dál závodil hlavně s mladými koňmi. Účastnil se mistrovství světa ve Verdenu, startoval na CDI v Saumuru nebo Vierzonu, natrvalo se odstěhoval do Francie, kde získal práci jako manažer pro společnost Dior.
 

Rodinná tragédie

V létě roku 2015, když se jako člen širšího brazilského kádru připravoval na olympiádu v Riu, musel narychlo odjet domů do Sao Paula. Jeho otec po krátké nemoci náhle zemřel. Jenže to nebyla jediná rána, která se na rodinu snesla. Po dvou týdnech pobytu v Brazílii onemocněl Rodolpho. Nakazil se velmi agresivním typem meningokoka. 
 
„Přišlo to z ničeho nic. Ráno jsem byl úplně v pořádku. Šel jsem na schůzku s právníkem a pak za jedním mým kamarádem. Odpoledne jsem se cítil, jako by na mě šla nějaká chřipka. Dostal jsem vysokou horečku a druhý den mě máma odvezla do nemocnice,“ vzpomíná Rodolpho, kterému začaly selhávat životně důležité orgány. 
 
V nemocnici ho nejprve uvedli do umělého spánku, ale nakonec na skoro tři týdny upadl do kómatu. Lékaři říkali, že přežil jen proto, že byl před nemocí ve výborné kondici. Jenže velké následky nechal meningokok na jeho končetinách. Situace byla ještě o to složitější, že zdravotní pojištění měl v Evropě, a tak jeho zaměstnavatel Dior zařídil transport do Paříže, a tam mu amputovali nohy pod koleny. Přišel i o většinu prstů na rukou. Rehabilitaci uspíšily teroristické útoky spáchané na podzim 2015. Rodolpho musel uvolnit lůžko v nemocnici. „Neměl jsem čas přemýšlet, a to bylo dobře. Měl jsem štěstí, že jsem měl celou dobu na blízku rodinu a přátelé. To bylo důležité,“ říká jezdec.
 

Čtěte také: Život Emmy Booth píše příběh obrovské vůle. Její cesta míří do Tokia

 

Návrat ke koním

Necelých pět měsíců po nákaze, přesně 2. ledna 2016, se vrátil do stáje. „Najednou jsem si uvědomil, že to zvládnu,“ říká Rodolpho, který kvůli nemoci zhubnul třicet kilogramů. „Když máš nohy a ruce, myslíš si, že bez nich nemůžeš žít. Byl jsem jedním z lidí, kteří se jako zdraví dívali na vozíčkáře jako na někoho, v jehož kůži by nikdy nezvládli být.“ 
 
Už 1. května 2016 se účastnil prvních paradrezurních závodů. Na koni, kterého mu půjčil kamarád. Na závody ho pustili z rehabilitačního ústavu tak trochu tajně. „Jeď, ale nikomu v nemocnici to neříkej,“ vzpomíná se smíchem Brazilec, co mu odpověděl jeho lékař.
 

Medaile z Tryonu

Rodolpho v Riu startoval. Nebylo to ale v drezurních soutěžích, jak původně snil, ale v paradrezurních. V gradu IV dojel desátý v individuální soutěži. V tomtéž roce mu Mezinárodní jezdecká federace FEI udělila výroční cenu „Against All Odds“.
 
Skvěle mu vyšly Světové jezdecké hry v roce 2018 v Tryonu. Odvezl si odtamtud dvě stříbrné medaile.
 
Pro blížící se paralympiádu v Tokiu je spolu s hanoverským hřebcem Don Henrico jedním z favoritů. „Vždy jsem chtěl víc, chtěl jsem vyhrávat. Proto jsem tou nemocí prošel tak, jak jsem prošel. Protože jsem se dokázal přizpůsobit. Adaptibilita, to je klíčové slovo. To posouvá vaše vnitřní hranice. Všichni máme víc síly, než si myslíme, že máme,“ říká brazilský adept na medaili. 
 
Foto: Liz Gregg / FEI
 
Zdroj: FEI
reklama 13C

NEJNOVĚJŠÍ
NEPŘEHLÉDNĚTE