Velmi talentovaná parkurová jezdkyně Rozálie Sovová byla vždy velice sportovně založená. Vedle koní se nejprve věnovala i dalším různým sportům, ale postupně se jízda na koni dostávala do popředí, až se jezdectví stalo nakonec hlavní zálibou této reprezentantky jezdeckého klubu Mělník. V mělnické stáji, kde Rozálie působí, byla v nedávné době vybudována moderní prostorná jezdecká hala, která podle jejích slov nyní velmi usnadňuje práci s koňmi a jejich přípravu do vysokého sportu. „Máme k dispozici i nový skokový materiál. Při nepříznivém počasí můžeme nyní stále skákat obtížné tréninkové parkury a všem nám to moc vyhovuje,“ zmiňuje Rozálie. 

 

V jakých stájích jste se postupně jezdecky rozvíjela? 

Z počátku jsme vystřídali poměrně hodně stájí, jelikož jsem se tomu chtěla věnovat naplno a snažili jsme se objevit ideální podmínky. K tomu došlo až s příchodem do mělnické stáje pana Vladimíra Mestenhausera. Úplné začátky jsem se naučila ve stáji v Hloubětíně, poté jsem se přesunula do Dolních Počernic, kde jsem zase získala dobrý základ v péči o koně. Dále jsem pokračovala do stáje v Zárybech, kde jsem se již více přiblížila k závodění a s jedním tamním poníkem jsem začala trochu více skákat a poté už přišel Mělník. 

 

Následně jste se tedy přesunula na Mělník a rozjela se vaše sportovní kariéra naplno? 

Ano, je to přesně tak. Pod vedením pana Mestenhausera jsem se více věnovala skokové přípravě, měla jsem v pronájmu legendárního mělnického poníka Fíka, který mě toho moc naučil. Do této stáje jsem už i přicházela s tím, že se chci věnovat parkurovému sportu a ani jiné další jezdecké odvětví v úvahu nepřicházelo. 

 

Jak vzpomínáte na své první závody? Kde a s jakým koněm jste je absolvovala? 

Moje první hobby závody proběhly ve zmiňovaných Zárybech. Poprvé jsem vstoupila do kolbiště při oficiálních závodech v sedle poníka Fíka, bylo to ve Zduchovicích a myslím, že jsem při nich spadla. Bylo to pro mě něco absolutně nového a byla jsem velmi nervózní. Nakonec jsem to však zvládla a s dobrým pocitem jsem pokračovala dále ve zdokonalování. 

 

 

Komu jste nejvíce vděčná za vaše dosavadní dosažené cíle v jezdeckém sportu? 

Určitě nejvíce vděčím svým rodičům, kteří chtějí, abych se posouvala dál a poskytují mi všechny tyto možnosti. Veliký podíl na tom samozřejmě mají i moji trenéři, a to především můj aktuální trenér Vladimír Mestenhauser. Mám možnost jezdit jeho kvalitní koně a pomáhá mi také při výběru těch vlastních. Spoustu zkušeností jsem také nasbírala při soustředěních Sportovního centra mládeže, která probíhala vždy přes zimu a vzdělávali nás tam Roman Drahota a Tjark Nagel. 

 

Kolik koní jste již mohla jezdit a byl mezi nimi nějaký výjimečný a nezapomenutelný? 

Po příchodu do stáje v Mělníku jsme měla možnost jezdit opravdu hodně dobrých poníků i velkých koní. Mezi ty nezapomenutelné patří samozřejmě poník Fík, který už takto naučil jezdit několik generací přede mnou a já měla to štěstí, že jsem se od něj mohla učit také. Hned v mé první závodní sezoně jsem s ním vyhrála mistrovství České republiky. Mezi velkými koňmi je to určitě moje vlastní klisna Ella, s níž to ze začátku bylo hodně těžké a trvalo dlouho, než jsem se s ní takto sehrála. I s Ellou mám již na kontě vítězství při dětském mistrovství České republiky v roce 2019. 

 

S Ellou jste se dokonce letos dopracovala až na evropský mistrovský šampionát. Jak jste si to celé užila? 

Byla to obrovská zkušenost. Úplně jiná atmosféra panovala mezi jezdci a důležité bylo udržet nervy na uzdě, což mi chvílemi dělalo trochu problém. Nakonec jsem se dostala až finále a skončila jsem na sedmnáctém místě, a to byl pro mě ohromný úspěch. Vůbec jsem nečekal, že by se to mohlo vyvinout až tak dobře a jsem za to moc ráda. 

 

Blíží se mistrovské mítinky pro vaší věkovou kategorii. Plánujete se jich účastnit? 

Je to přesně tak. Plánuji účast letos ještě také při poníkovském mistrovství České republiky ve Zduchovicích a následně na konci srpna máme v plánu mistrovské závody v Chuchle Areně v Praze. Nyní se tedy připravujeme na tyto události, mezi tím už se nikam jinam nechystáme. Do budoucna bych se ráda dále posouvala na vyšší obtížnosti a opět se podívala na mistrovství Evropy. 

 

Titulní foto: Josef Malinovský / ostatní poskytla Rozálie Sovová