Tina Láryšová tíhla ke koním již od útlého dětského věku. Sbírala různé figurky koní a přála si mít na zahradě svého vlastního miniaturního poníka. Touhu po jezdeckém sportu ještě více podpořily dětské jezdecké tábory, a nakonec přemluvila svého otce, aby jí přihlásil do jezdecké školy v Trojanovicích. „Tam mě učil úplné základy pan Pavel Holešovský. Neuměla jsem vůbec nic a vzpomínám si, že tento můj první rok v sedle přinesl i hodně pádů. Po poměrně krátké době jsme se posunuli i k překonávání prvních překážek, čímž jsem odstartovala svou sportovní kariéru,“ hovoří Tina o svých prvních momentech v sedle.
Následně se Tina Láryšová dostala do týmu Lucie Strnadlové, jenž sídlí ve stáji SKL Trojanovice a v tomto prostředí je se svými koňmi až do dnešní doby. Pod vedením přední parkurové jezdkyně, s níž má Tina velmi dobrý a přátelský vztah, se dostala až na svou dnešní dosaženou úroveň, kdy je se svými koňmi schopná precizně překonávat soutěže s překážkami vysokými až 145 centimetrů.
Přivedl vás ke koním někdo konkrétní?
To si nemyslím. Vycházelo to vždy ze mě samotné, koně jsem neustále kreslila a sbírala všemožné předměty s koňskou tématikou, a to vyústilo v samotné ježdění. U nás v rodině se koním nikdo přede mnou nevěnoval, takže žádné jezdecké zázemí jsem k dispozici neměla.
Měla jste od začátku hned jasno, že vaší hlavní jezdeckou disciplínou bude právě parkurové skákání?
Ze začátku jsem chtěla na koních jezdit pouze rekreačně a pro radost. Vůbec mě vlastně nenapadlo, že se dostanu do jezdeckého sportu a až na takovouto úroveň. Vzniklo to tak kvůli mému prvnímu trenérovi, který se parkurem zabýval a začal mě také tímto směrem od začátku připravovat.
Vybavíte si své první závodní zkušenosti? V sedle jakého koně jste je sbírala?
Poprvé jsem se do závodního kolbiště podívala společně se svým koněm Eskadorem. První závody jsem absolvovala tuším někde v Havířově. Přeskákali jsme křížkový parkur asi na šedesáti centimetrech a bylo to skvělé. Měla jsem přesně takový ten pocit, kdy je vám jasné, že to chcete dělat po zbytek života.
Kterých svých dosavadních úspěchů si ceníte úplně nejvíce?
V roce 2018 jsem se svou klisnou Darling vyhrála při mezinárodních závodech ve Wiener Neustadtu, toho si cením moc a byl to v té době pro mě neskutečný pocit. Nedávno jsem s valachem Siimfy obsadila druhé místo při CSI v Budapěšti, což byl také silný moment, jelikož jsem měla ze své jízdy sama konečně velmi dobrý pocit.
Na které své koně vzpomínáte nejraději kvůli jejich výjimečnosti?
Už jsem zde zmiňovala koně Eskador a Darling, ti byli rozhodně pro mě výjimeční a s nimi jsem se učila jezdecké základy. Z těch aktuálních koní, které mám nyní do vyššího sportu, to jsou Siimfy, Armani a Lord Ludger.
Jaké jsou vaše další jezdecké ambice a čeho byste chtěla ještě dosáhnout?
Jelikož je mi letos dvacet let, tak v příštím roce budu mít poslední možnost se zúčastnit mistrovství Evropy pro mou věkovou kategorii, takže to je určitě jeden z cílů. Ve zbylé části této sezony bych ještě ráda překonala několik dalších T parkurů, ale to se bude samozřejmě odvíjet od kondice koní a dalších okolností.
Foto: Vendula Molinová, Marcel Dorociak, Patricie Mazuchová, Krisztina Hajdu / poskytla Tina Láryšová
