Životním koněm členky hořovické jezdecké stáje Terezy Prachové je osmiletý holandský teplokrevník In The Mood VK. Tato jezdkyně s potomkem hřebce Zapatero VDL má splněné již téměř všechny své jezdecké cíle. „Jediné, co mi ještě s ním chybí, aby to bylo kompletní, je startovat při Velké ceně. Věřím, že i to se nám společně jednou povede,“ říká Tereza Prachová a dodává, že tento kůň je doslova příběh sám o sobě. 

 

Můžete nám jeho příběh tedy přiblížit? 

S rodiči jsme ho přivezli k nám do Hořovic z Holandska jako tříletého koně. Byl jedním ze čtyř koní, kteří k nám v tu chvíli dorazili a všichni kromě Mooda byli velmi mazliví. Pouze Mood byl oproti nim mnohem větší svou stavbou a musím říct, že jsem se ho skutečně bála. Nechtěla jsem ho chodit lonžovat a ani se nijak podílet na jeho výcviku. Vždycky jsem ho nechávala až jako posledního na seznamu denní práce. Postupem času se toto celé obrátilo a něčím mě okouzlil. Nakonec to byl právě tento valach, který mi z těch čtyř přivezených koní zůstal a pouze on se neprodal.  

 

Jak poté probíhaly vaše společné sportovní začátky? 

Vlastně si už úplně nevzpomínám, co bylo důvodem mého prvotního respektu. Ve výsledku se ukázalo, že je to moc hodný a skvělý kůň. I při obsedání jsem záhy zjistila, že to bude kůň přímo pro mě a začala jsem si ho sama jezdit od prvních momentů. Zpětně tomu sama moc nevěřím, že jsem měla štěstí na takového koně. Při skokové práci byl také bezproblémový a ničeho se nebál, až bych dokonce řekla, že to bylo nějak podezřele moc jednoduché. 

 

V čem vás posunul jezdecky dál? Zdokonalila jste se s tímto koněm v něčem konkrétním? 

Před tím jsem měla možnosti jezdit dva koně. Oba byli takoví, že často zastavovali a já mnohokrát při skákání padala. Poté jsem jim už přestávala důvěřovat a byla jsem přesvědčená o tom, že už si raději budu jezdit pouze doma a sportovní ambice šly stranou. Následně jsem se dostala k práci s těmito mladými koňmi a postupně jsem se do závodního prostředí navracela. Schopnosti valacha In The Mood VK mi dokázaly, že parkury vysoké 130 centimetrů pro nás můžou být teprve základní výškou, na které jsem se s ním mohla ustálit.  Najednou se objevila vidina účasti při mnohem vyšších a obtížnějších soutěžích a já jsem v tom neviděla problém, takže v tomto mě nejvíce posunul. 

 

 

 

Jaké má Mood charakteristické a povahové znaky? 

Zrovna nedávno prožíval takové své pubertální období. Byl velmi nevyzpytatelný a musel se pravidelně jezdit, jelikož byl hodně nabitý energií. Každopádně je to opravdu hodný a mazlivý kůň, ke kterému se nebojím přiblížit i s malými dětmi. Kam ho postavím, tak tam to také najdu. Mám s ním moc hezké zážitky ze závodů, kdy mě k sobě nechá vždy přijít, a to i když zrovna leží a užívá si svůj odpočinek mezi soutěžemi. Máme spolu vybudovaný takový zajímavý vztah, že když zapískám u výběhu, tak on přiběhne. Velký podíl na tom má určitě ten čas, který jsem s ním trávila od jeho mladého věku a jsem ráda, že ho mám takhle vychovaného. 

 

Kterých společných úspěchů si za tu dobu ceníte nejvíce? 

Myslím si, že už od začátku jsme podávali poměrně vyrovnané a stabilní výkony. Chyby samozřejmě někdy přicházely, ale nikdy to nebyla nějaká „divočina“. Nikdy jsem nezažila, že by mě v mém rozhodnutí nepodpořil, vždycky zůstal se mnou a podržel mě, a to je pro nejvíce cenné a považuji to za ten největší úspěch. Nejprve jsem se s Moodem účastnila Amater Tour, kde se ve svém mladém věku suverénně rovnal starším a mnohem zkušenějším koním. Cením si každého parkuru, který vypadá dobře na pohled a je vidět kvalitně odvedená práce a kdybych měla být konkrétní, tak letos při hořovickém kole Českého skokového poháru se nám velmi vydařilo finálové kolo kategorie U25. Skončili jsme na třetím místě. 

 

Co patří mezi vaše další společné sportovní plány do následujících sezon? 

Mým největším cílem bylo vždy mistrovství České republiky, kterého jsem se v mých juniorských letech neúčastnila. Poprvé jsem při republikovém šampionátu startovala právě v sedle svého životního koně In The Mood VK, čímž jsem si jeden ze svým jezdeckých snů odškrtla a už zůstává pouze společně překonaná Velká cena. To je tedy další z našich cílů a uvidíme, jak to všechny okolnosti a trenér Aleš Opatrný dovolí.

 

Foto: Jan Vlček – Equifo, Patricie Mazuchová / poskytla Tereza Prachová