Nejzásadnějším koněm kariéry je pro Daniela Rolínka dvanáctiletý český teplokrevník Sam 20. Valach, jenž je potomkem hřebce Askano-T a klisny Seleny, s Danielem prožívá celý svůj sportovní život. „Sam se narodil, když mi bylo devět let. Poté ho moje teta obsedla s ve dvanácti jsem s ním už začal pracovat já sám. Od jeho čtyř let jsem s ním už začal také závodit, takže můžu říct, že celé naše životy jsou propojeny, a i z toho důvodu je Sam mým životním koněm,“ konstatuje Daniel Rolínek a doplňuje, že již měl možnost jezdit mnoho koní, ale žádný z nich se svou důležitostí nemůže k Samovi ani z daleka přiblížit. 

 

Čím si vás právě Sam v počátku nejvíce získal?

Už jako dítěti se mi moc líbil. Bylo to hříbě kobyly mojí mamky a hned po jeho narození jsem se rozhodl, že bude můj, a tak to také nakonec bylo. Tím bylo vše vyřešené, jednoduše jsem si ho takto vybral. 

 

Jak probíhaly vaše společné jezdecké a později i sportovní začátky? 

Sam byl od prvních momentů pod sedlem hodně poctivý a snaživý kůň. Jeho velikou výhodou byla obratnost a velmi dobře se s ním dala odhadovat vzdálenost a přibližování ke skokům. Už od našich společných nižších soutěží a prvních startů v této obtížnosti nebyl problém s časem a kvůli jeho mrštnosti jsme se mnohokrát umístili na předních pozicích. Postupně jsme zkoušeli zvyšovat nároky a posouvat se do obtížnějších parkurů a Sam stále prokazoval své výborné skokové schopnosti. Celý tento vývoj byl velmi pozvolný a dopracovali jsme se až do stupně T. Všichni kolem říkají, že v jeho případě je to doslova zázrak, protože zdaleka svou výkonností překonal oba své rodiče. 

 

Vnímáte na sobě nějaký konkrétní posun po společné spolupráci s tímto koněm? 

Než jsem se dostal do kontaktu se Samem, tak jsem sice jezdit uměl, ale můžu říct, že to nebylo úplně hezké na pohled. Všechno jsem se v podstatě začal učit až při práci s ním a postupně jsem získával pojem o sportovním parkurovém skákání. Pod vedením Ondřeje Nágra, Evy Mentlíkové a v této době i s Jaroslavem Kůstem v sedle Sama ladiím detaily na svém projevu i na prezentaci koně. Dokonce bych řekl, že jsem si sám po sobě musel Sama i částečně napravovat, dostali jsme kvalitní trénink a celé se to následně vyvíjelo moc dobře. 

 

 

Jaké jeho vlastnosti na něm obdivujete nejvíce? 

Docela hodně toho na začátku musel snášet a jsem moc rád, že to vydržel a společně jsme se mohli dostat na takto vysokou úroveň. Takže určitě převažuje jistá trpělivost, kterou prokazoval při našich začátcích. V životě nezastavil žádný skok a je to absolutně nebojácný kůň, což má dáno i geneticky, jelikož celá jeho rodina touto vlastností také vynikala. 

 

Můžete zmínit nějaké vaše nejcennější úspěchy? 

Mezi nejúspěšnější momenty řadím ty mistrovské. Je to pro nás momentálně jakýsi vrchol společného snažení a starty při republikových šampionátech si oba velmi užíváme. Většinou jsem se se Samem byl schopen zařadit mezi nejlepších deset jezdců po překonání bezchybných mistrovských kol. V plzeňské oblasti se mi s ním podařilo dvakrát ovládnout oblastní mistrovství, Velkou cenu Klatov a v letošní sezoně jsme zvítězili ve Velké ceně Chodska. 

 

Kam byste se rád ještě posouval v sedle vašeho výjimečného Sama? 

Rád bych se s ním více ustálil při startech v těžkých soutěžích na stupni T*. Prozatím se mi tuto obtížnost podařilo se Samem překonat se dvěma chybami, takže na tom bych rád zapracoval a pokud to okolnosti dovolí, tak bychom se rádi ještě posunuli i do soutěží s překážkami 150 centimetrů vysokými. To je asi náš hlavní cíl pro následující roky a k tomu bychom také rádi vycestovali do zahraničí na mezinárodní závody. 

 

Foto: Martina Kůstková, Patricie Mazuchová / poskytl Daniel Rolínek