Chvíle, na kterou se Vendula Korečková v Cagnes-sur-mer každý den těší, přichází ráno. Nad závodištěm na francouzské Riviéře vychází slunce a jeho paprsky se odrážejí od mořské hladiny. "Jsou to nádherné pohledy, ráda to každý den sleduji. Ten výhled, když jedete podél moře na tréninkové dráhy, se neomrzí," usmívá se stájová jezdkyně trenérky Ingrid Janáčkové Koplíkové.

Její pobyt na populárním zimním mítinku je zhruba v poločase, za dva týdny zatím stihla odjezdit tři dostihy. Především se však stará o čtveřici Mandarin, Royal Right, Siglo de Oro a Josephino, která se přímo v Cagnes-sur-mer připravuje na další starty.

"Do stáje chodím na šestou hodinu. Nakrmím, obstarám všechno potřebné a postupně odjezdím naše koně podle toho, co mají v práci dělat. Sešlo se nás tady docela hodně Čechů a Slováků, kteří drží pospolu. Když jsou ve stejný den dostihy, musíme se spojit a vymyslet to tak, aby se všechno stihlo, protože dráha se zavírá podle začátku dostihového dne. Někdy je otevřená do půl jedenácté, někdy jen do půl desáté. Dnes jsme třeba udělali slovensko-český lot, jeli se mnou Matej Rigo a Linda Krejčová," popisuje Korečková.

Čtěte více: Skvělá zkušenost i tréninkové podmínky. Češi mezi Pau a Cagnes-sur-mer

"Přes poledne se buď učím nebo jsou tady dostihy. Občas někomu vypomůžu nebo se někde zakecáme a najednou jsou čtyři hodiny, kdy jdu zase do práce. Ty dny tady letí strašně rychle," dodává s tím, že každý večer dlouze telefonuje s Ingrid Janáčkovou Koplíkovou, od níž dostává instrukce a vyměňují si postřehy o koních.

Jak se vyznat v hustém provozu

Ranní tréninkový ruch na takto velkém mítinku je podle Venduly Korečkové těžké srovnávat s čímkoli známým ze střední Evropy. "Nevím, jak Cagnes-sur-mer vypadá mimo mítink, ale teď je to něco úplně jiného, protože tady stojí všichni startující koně. Tréninkové dráhy se neustále upravují, každou hodinu vyjíždí traktor. Když cválají koně po dostihové all-weather dráze, tak to dokonce hlásí i rozhlasem, aby ostatní dávali pozor," líčí Korečková.

"Tréninkové podmínky jsou tady parádní. Kromě dostihové polytrackové dráhy jsou tady travnatá rovinová i překážková a také klusácká. Z pracovních drah je jedna určena na klusání, jedna na pomalý cval a ta třetí je poměrně hluboký polytrack na střední kentre."

Nejtěžší okamžik ranní práce je podle Korečkové přechod přes pětici drah, který může být až nečekaně složitý. "Je tady v tréninku i dost klusáckých koní, to je pak docela kumšt to všechno přejít a dostat se tam, kam je třeba a zpátky. Při tom počtu drah je to vždycky trochu oříšek. Je to zajímavé, někdy napínavé a někdy zase srandovní, ale dá se to. To obrovské množství koní je každopádně znát na každém kroku," konstatuje.

Dojem na ni udělala i organizace stájového provozu během celého mítinku: "Všechno funguje naprosto bezchybně. Místní pořadatelé se k nám chovají přátelsky a nic není problém," pochvaluje si.

Royal Right rozdal síly i délky

Vendula Korečková však na francouzské Riviéře není pouze pracovní jezdkyně. V sedlech Siglo de Oro a Royal Righta absolvovala na mítinku tři dostihy, v nichž se jí sice výsledkově nedařilo, ale vnímá je jako další cennou zkušenost.

Největší očekávání se upírala na Royal Righta, s nímž Vendula Korečková na sklonku loňského roku zvítězila v Deauville. V Cagnes-sur-mer se však Frankelův syn v barvách Jany Dufkové se svou jezdkyní po celý dostih přetahoval a v závěru nestihl smazat ztrátu na přední koně.

Čtěte také: Váňův úspěšný čtvrtek v Pise. Zvítězili Piton des Neiges i Prouchki

"V práci je to úplně jiný kůň, vůbec nepuluje a je dobře jezditelný. V dostihu se chová jinak. V Deauville dokázal navzdory pulování vyhrát, ale tady to dělal celý dostih a pak se to už nedalo stáhnout. Bylo to nešťastné a teď přemýšlíme, co bychom s ním mohli zkusit příště. Je to trochu dominantní hřebec," vrací se k nepovedenému dostihu.

Průběžně v Cagnes-sur-mer sbírá dojmy z tamních dostihů. "Je to něco jiného, zdejší žokejové jsou mnohem víc vyježdění a ten počet startů je prostě znát. Hodně tady záleží na průběhu dostihu. Když jsme přijeli, zpočátku se nám zdálo, že ty dostihy jsou docela rychlé. Teď už spíš vidím, že se tu jezdí klasický francouzský styl. Po cestě to není žádný rachot a nakonec silná poslední čtyřstovka" shrnuje Korečková.

Expedici na Riviéru vnímá jako obrovskou zkušenost. "Jsem za tuhle možnost opravdu ráda, protože člověk se u koní každý den učí něco nového. Chtěla bych poděkovat našim majitelům za to, že nám to umožnili. Sbíráme tady cenné zkušenosti a příště budeme mít zase lepší představu. A jsem majitelům a Ingrid vděčná i za to, že mi dávají šance v dostizích. Dostávám příležitost a to je pro jezdce důležité," uzavírá Vendula Korečková.

Foto: Václav Janáček