Jen dvakrát dosud chyběl Václav Janáček v nominaci Evropského poháru žokejů (EJC). Poslední zářijovou sobotu se mnohonásobný španělský šampion po roční odmlce na nejbohatší rovinový mítink českého kalendáře vrátí a bude spolu s držitelem divoké karty Janem Vernerem reprezentovat domácí barvy.

V minulosti slavil na EJC dvě vítězství včetně prvního ročníku EJC Middle s Tamarind Covem, ale do boje o prvenství v celkovém hodnocení nepromluvil.

"Zatím mi to nevyšlo, ale šance je vždycky. Pro mě je podstatné předvést na svěřených koních maximum a pokud by se všechno sešlo i v celkovém pořadí, bylo by to krásné. Každopádně jsem rád, že se můžu opět zúčastnit. Kdykoli dostanu pozvánku a můžu přijet, tak neváhám," poznamenal Janáček ve středu, kdy pořadatelé zveřejnili letošní nominaci obsahující jezdce z deseti zemí.

Čtěte více: Do Prahy se vrací Mossé. EJC se zúčastní jezdci z deseti zemí

Na Evropský pohár žokejů zamíříte již popáté, co pro vás osobně tento mítink znamená?

Že se dostanu domů a mám možnost jezdit před plnou tribunou v Chuchle Areně. To závodiště patří k mým nejoblíbenějším a hlavně jsem tam doma. Ve vážnici se sejde dobrá parta žokejů a zajezdíme si pěkné dostihy na kvalitních koních. Je to zábava a zároveň odpovědnost předvést kvalitní výkony.

Jak hodnotíte letošní nominaci deseti jezdců, mezi nimiž nechybí Gérald Mossé, Adrie de Vries či Sibylle Vogt?

Je to dobrá sestava. Organizátoři museli zohlednit, že nakonec nepoběží tolik koní, jak se původně čekalo. Někteří vypadli ze zdravotních důvodů, jinde hrály roly další okolnosti. Vždy také hraje roli termínová listina, hodně žokejů prostě nemůže slíbit angažmá v předstihu nebo jim do toho na poslední chvíli spadnou povinnosti v domovské zemi.

Lídrem letošního žokejského pelotonu je Gérald Mossé, který zosobňuje nejvyšší kvalitu. Kromě něj přijede i několik starých známých jako třeba Švéd Graberg. Sibylle Vogt je první žena mezi námi, ale pozor na ni! Poslední dva roky předvádí, že se na ni můžou spolehnout majitelé koní jak v Německu, tak i v jiných zemích. Jezdí výborně a koně pod ní utíkají, takže určitě nebude do počtu.

Vy se budete moci opřít o podporu domácího publika. Jak velkou roli bude hrát právě atmosféra, může pozitivně ovlivnit výsledky?

Publikum na Evropském poháru žokejů je skvělé. Už nástup s představováním žokejů představuje zvláštní zážitek. Aplaus pro domácí nebo jinak známé žokeje je obrovský a krásně se poslouchá.

Zároveň je ale pravda, že ten plný barák žene kupředu všechny bez rozdílu a diváci umějí vítěze náležitě ocenit. To dělá určitě hodně. Pro některého žokeje je to něco nového, přijet na takový mítink a jezdit před  zaplněnou tribunou. Třeba Francouzi tohle zažívají jen na svých největších mítincích.

Spolu s vámi přiletí ze Španělska i Portugalec Ricardo Sousa Ferreira, pro něhož to bude druhá účast na EJC. Kam se podle vás za poslední léta jako jezdec posunul?

Je to špičkový žokej na vysoké úrovni. Hodně se vyjezdil, nemá problém si sednout na jakéhokoli koně a přizpůsobit se libovolnému dostihu ve Francii, Španělsku nebo i v jiných zemích. Nějaké body stoprocentně udělá. Na EJC přijede podruhé a mám z toho radost. Je to můj kolega i kamarád, má k němu ve španělských vážnicích asi nejblíž.

Vy sám jste se teď hodně zviditelnil vítězstvím s klisnou Kitty Marion v největším německém sprintu Goldene Peitsche v Baden Badenu. Jaký ohlas měl tento úspěch ve Španělsku?

Bylo to docela nečekané vítězství a moc jsme s ním před startem nepočítali. Víc jsme věřili Rodaballovi, který o den později vyhrál grupu 2. Pro španělské koně to jsou jedny z největších úspěchů za poslední dobu. Letos někteří předtím zaběhli na listed úrovni ve Francii, ale tohle byly grupové dostihy v Německu, kam se od nás moc často nejezdí.

Doma se to lehce oslavilo, proběhlo uznání a jede se dál. Ve Španělsku už byli i lepší koně než tihle, ale já jsem hlavně rád, že jsem se na takového dostal a dokonce i vyhrál. V Německu jsem párkrát jezdil, ale víc mě tam znají díky dostihům PMU. Když jsem startoval ve Švýcarsku nebo Francii, tak Němci sedí ve svých kavárnách a sázejí. Díky tomu mě tam už poznají.

Jak jste zatím celkově spokojen s letošní sezonou?

Poslední dva měsíce se povedly. Začátek sezony byl pobyt v Dubaji, kde nebylo moc šancí a nechal jsem tam dost sil. Po návratu do Španělska jsem bez odpočinku hned zaplul do běžného režimu a trochu se ta únava se mnou táhne. Už bych byl docela rád za dovolenou, ale ta přijde tak za tři nebo čtyři měsíce.

V uplynulých týdnech se podařilo vyhrát řadu dostihů a je to fajn, jsem spokojený. Doufám, že to ti koně ještě potvrdí v dalších dostizích a bude se dařit až do konce sezony. V Madridu nás ještě čeká pár vrcholů a možná i výjezd do Říma, tak to bude ještě zajímavé.

Co vlastně brání tomu, aby na Evropský pohár žokejů dorazili i španělští koně, hraje roli výše dotací nebo velká cestovní vzdálenost?

Je to asi souběh několika věcí. Dotace jsou dobré, ale bylo by třeba poslat do Prahy někoho z nejlepších španělských koní, aby dokázali vyhrát. I Španělé sledují dostihy ve Francii a vědí, že naše špička dokáže bodovat na listed úrovni nebo i výš. Dlouhá cesta a nejisté vyhlídky na úspěch od účasti spíše odrazují.

Hlavní dostih na 1400 metrů by mohl být atraktivní, ale je tam i problém termínové kolize. Podobných dostihů máme ve Španělsku dva nebo tři a je těžké obětovat někoho z nejlepších koní na nejistou cestu do Prahy. V minulosti už koně na přihláškách byli a i letos jsme o tom přemýšleli, ale termínově to nevyšlo.

Určitě by pomohlo, kdyby měl některý z pražských dostihů status blacktype. To by možná přilákalo o dvacet procent víc koní, hlavně klisny z Francie, Německa a motivovalo by to i Španěly. Tento status zatím v Česku chybí a to je asi ten nejdůležitější faktor.

Foto: Bohumil Křižan, Jockey Club ČR