„Poprvé jsem si sedla na koně, když mi byly čtyři roky. Pamatuji si, že to bylo s dědou někde na louce a hned jsem věděla, že bych chtěla strávit život s koňmi. Ke koním mě tedy přivedl můj děda, který dříve jezdíval dostihy,“ říká v úvodu rozhovoru nadějná parkurová reprezentantka Rozálie Pichrtová. Letos tato jezdkyně prožívá velmi úspěšnou sezonu v podobě zahraničních výjezdů, účasti při mistrovství Evropy a také umístění v TOP 10 s Šejnou při mistrovství České republiky mezi mladšími juniory. 

 

Věnovala jste se vždy pouze parkurovému skákání nebo jste vyzkoušela i některá další jezdecká odvětví? 

Hned od začátku jsem jezdila převážně parkur. Měla jsem však i drezurní poničku Dorinku, s níž jsem vyhrála snad každou soutěž, do které jsem v té době nastoupila. Na tu moc ráda vzpomínám. Moje hlavní disciplína, tedy parkurové skákání, je pro mě jedinečná svou elegancí a adrenalinem.  

 

Jak vzpomínáte na své první závodní zkušenosti? Který kůň s vámi překonal vaši první oficiální soutěž a kde k tomu došlo? 

Moje první závody jsem absolvovala v Horní Loděnici v roce 2016 právě se zmiňovanou pony klisnou Dorinkou a hned jsem při nich také zvítězila. Prvních oficiálních závodů jsem se účastnila v roce 2017 v Nových Zámcích, skončila jsem na třetím místě a bylo to také v sedle Dorinky.

 

Kdo vás poté dále zdokonaloval a předával vám nové zkušenosti? Jaké byly vaše silné a slabé stránky? 

V začátku mě určitě nejvíc ovlivnil můj děda, jenž mě vždy podporoval ve skákání a celkově v jezdeckém sportu, za což jsem moc ráda. Moje silná stránka byla, že jsem vždy po pádu chtěla zase hned jezdit a nikdy jsem se nebála, to mi naštěstí zůstalo dodnes. Slabší stránkou při mých začátcích bylo pobízení. Za postupné zdokonalování vděčím nejvíce mému nejlepšímu trenérovi Janu Kubrickému a také tátovi. Oba mi moc pomáhají a dělají pro mě „první poslední“.  

 

 

 

Na které koně vzpomínáte nejraději? Byl některý z nich nejvíce výjimečný? 

Vzpomínám ráda na všechny své koně, kterých bylo už dohromady sedm. Nejvíce mi zatím zůstávají v paměti tři poníci Pedro, Mana a Dorinka. Velice výjimečnou klisnou pro mě momentálně je také Šejna, s níž jsme během dvou let společně dosáhly výkonnosti ST*.

 

Co jsou podle vás klíčové faktory pro dosažení úspěchu právě ve vaší jezdecké disciplíně?

Nejdůležitější klíčový faktor je určitě celoroční příprava a koncentrace před závodem. Jelikož mám více koní a každý z nich je trochu jiný, tak je potřeba ke každému přistupovat podle jejich potřeb. 

 

Jaké sportovní ambice jste měla ve vašich začátcích a jaké jsou vaše dnešní plány v jezdectví? Čeho byste dále chtěla ještě v tomto sportu dosáhnout? 

Když jsem začala jezdit, tak mezi mé hlavní ambice patřila účast při mistrovství České republiky. Toho jsem se v minulém i letošním roce úspěšně zúčastnila, avšak mým životním snem bylo posunout se na mistrovství Evropy. I to jsem si letos mohla splnit, sice to neproběhlo úplně podle našich představ, ale byla to neskutečná zkušenost. Dále bych se ráda podívala znovu na evropský šampionát a asi jako každý sportovec, tak i já sním o olympiádě. 

 

Foto: Zenon Kisza, Digishoots, Vendula Molinová / poskytla Rozálie Pichrtová