V srpnu uplynou dva roky od smrti trojnásobného vítěze Velké pardubické Peruána. Jeden z nejvýkonnějších českých odchovanců, který během čtrnácti sezon vyhrál dvacet dostihů a na dotacích vyběhal přes 7 milionů korun, se dožil 29 let. Letos na podzim se syn Agadira a Pergoly do svého domova v Zámrsku vrátí alespoň symbolicky prostřednictvím bronzového portrétu v pohybu, který na objednávku majitele Václava Bruny připravuje známý sochař Petr Novák z Jaroměře.

 

Jak minulý týden na svém twitterovém účtu informoval redaktor České televize  a spoluautor Peruánovy životopisné knihy Vlastimil Weiner, socha vítěze Velké pardubické z let 1998, 1999 a 2000 je již dokončena v hlíně a nyní se chystá její odlití do sádry a posléze bronzu.

 

"Nejdříve jsem udělal čtvrtinový model a podle něho potom hliněnou sochu 1:1. Teď se odlévá v Kalné do sádry a až bude hotová, pojedu tam a budu pokračovat v práci. Můžu ještě posunout nějaké detaily, neboť sádra mi zase ukáže něco navíc oproti hlíně," řekl Petr Novák serveru Jezdci.cz.

 

Práce na Peruánově portrétu bude trvat ještě šest měsíců. "Už tady stál z hlíny a teď je ve stadiu forem zalitých sádrou, vlastně zase zmizel. Neexistuje, aby se mohl znovu zrodit v bronzu," usmívá se sochař.

 

Peruán měl srdce

 

Myšlenka, že by kultovní kůň z přelomu tisíciletí měl mít vlastní sochu, vznikla nedlouho po jeho smrti 17. srpna 2017. V Zámrsku se sešli jeho majitelé a příznivci, promítali si záběry valachových úspěchů a vzpomínali. "Pan doktor Bruna prohlásil, že si Peruán zaslouží sochu, jako se dělaly hrdinům a vítězům olympijských her v antickém Řecku. Že je prostě na místě ocenit tohoto skvělého koně," vzpomíná Novák.

 

 

Jediným požadavkem manželů Brunových byl nápis s letopočty Peruánových triumfů ve Velké pardubické a podpisem "vděční Brunovi". Ohledně pojetí samotné sochy dostal Petr Novák volnou ruku. "Připadalo mi nesmyslné dělat koně v zootechnickém postoji. Říkal jsem si, že Peruán musí být zachycen v trysku. To byl přece ten pohyb, který mu přinesl všechna vítězství," zdůvodňuje.

 

Novák zúročil, že se s Peruánem opakovaně setkal. V Pardubicích si ho před lety kreslil a fotil, z minulosti měl zapsané i jeho míry. Prvním výsledkem této práce byl bronzový portrét v osminové velikosti, který věnovali podnikatelé tehdejšímu prezidentovi Václavu Klausovi při jeho návštěvě východních Čech.

 

"Peruán měl ušlechtilou hlavu a zároveň výraz inteligentního koně, od kterého nelze očekávat žádnou zákeřnost. Byl to špičkový atlet i povahově vyrovnaný kůň. Mohl jsem si ho v klidu změřit, vyčistil jsem si ho a strávil jsem s ním nějaký čas," popisuje Novák. "Měl krásné sebevědomé oko, podle toho se ledacos pozná. Byla to prostě osobnost. Dobře to bylo vidět, když ho v penzi vedli jako hrdinu v čele slavnostní přehlídky před Velkou pardubickou. Ostatní koně vyrazili ke zkušebnímu skoku a on byl k neudržení, nejradši by běžel s nimi. Bylo vidět, že má srdce."

 

Krása koně vychází z účelu

 

Koně považuje Petr Novák za jeden ze stěžejních motivů své práce. Vytvořil plastiky pro hřebčíny Kladruby nad Labem, Slatiňany i Napajedla. Je také autorem pomníku jezdecké srážky u Střezetic nebo portrétu T.G. Masaryka na koni. "Naposled jsem dělal pětinový model kladrubáka Generale Aversa. Koně jsou pro mě nejlepší práce, spojil jsem s nimi život a považuji je za nejlepší téma," konstatuje.

 

V minulosti portrétoval celou řadu plnokrevníků, například klasického vítěze Monolita, šampiona plemeníků Rainbows For Lifea nebo Džentileho. Když si v roce 2000 kupoval svého prvního koně, byla to Behistounova dcera Nivnice.

 

"Většina plnokrevníků si je typově velmi podobná. Jsou chováni za konkrétním účelem, jsou to stroje na rychlý dostihový cval. Aby se mohli bezchybně pohybovat, musí mít krásné proporce a mechaniku. Krása koně podle mého názoru vychází z účelu. I atlet je krásný proto, že je souladný, v opačném případě by nemohl vykonávat atletický pohyb," říká Novák.

 

 

"A přesto - jeden plnokrevník drží hlavu trochu níž, jiný zase výš. Každý má nějaký osobní výraz už v tom pohybu. Aby si byl podobný, sochař z něj nesmí udělat karikaturu, udržet míru. Vyžaduje to určitý vhled a pochopení pro mechaniku pohybu a vzájemné odlišnosti koní," dodává.

 

Během let už několik zakázek z dostihových stájí obdržel, ale nejsou zase tak časté. "Jednou tady za mnou byl vyslanec majitele a sondoval, jestli bych neudělal sochu jednoho slavného koně. Cena by nebyla problém, ale ztroskotalo to na tom, že celý proces trvá rok. Sochy se dnes už netvoří, ale vyrábějí a současná výroba je mnohem jednodušší než dřív. Vyřeže se horkým drátem z polystyrenu, na to se dá vrstvička sádry, dodělají se nějaké detaily a je to hotové. Zatímco já se párám s kostrami, pomocnými modely i studiemi. I když koně portrétuji už mnoho let, je to zkrátka úsilí, které stojí čas," uzavírá Petr Novák.

 

 

Foto: M. Horák (socha) a Václav Volf (dostihové záběry)