Parkurovou jezdkyni Kristýnu Schütte, dříve Mikulkovou, si z kolbišť většina z nás pamatuje v barvách Stáje Karsit. Jejím prvním nezapomenutelným koněm se tehdy stala hessenská klisna Leandra Karsit, s níž startovala v soutěžích až do stupně T.

 

Vzpomenete si ještě na vaše první setkání s Leandrou?

 

Poprvé jsem ji viděla práve ve stáji Karsit. Tenkrát se na ní vystřídalo již několik jezdců, a tak nějak mi jí bylo spíš líto. Neměla moc chuť skákat a zdraví už jí také moc nesloužilo. Říkali jsme jí "Bába". Když jsem ji dostala na ježdění, bylo mi jasné, že pokud s ní budu chtít závodit, musíme jí vrátit chuť do života. A to se nám, myslím, celkem povedlo. Tehdy jí bylo dvanáct let.

 

Vyžadovala tedy speciální přístup? V čem práce s ní spočívala?

 

Trénovali jsme spíš v terénu, plavení ve vodě, pravidelné konzultace s veterinářem a kovářem nám efektivně pomohly k rychlému vrácení její kondice.

 

Startovaly jste spolu tedy už v první sezoně?

 

Ano. Musím podotknout, že to byla nejen první sezona za Stáj Karsit, ale i v podstatě první opravdová sezona pro mě. Do té doby jsem jezdila jen příležitostně. Tato sezona pro mě byla nezapomenutelná hlavně díky Leandře. Vyhrála se mnou mé první L, S i ST. O rok později jsme startovaly i v parkuru stupně T.

 

Nebojovala jste díky takovému raketovému startu se strachem?

 

Mám to štěstí, že strach jsem nikdy nepociťovala. Ale nervozita byla, pocit odpovědnosti možná více.

 

Můžete popsat Leandry povahu? Měla nějaká specifika?

 

Měla milionové srdce a věřím, že by pro mě skočila i do ohně. Neměla ráda stříhání, to byl vždy boj, ale nikdy mě nekopla. jinak byla celkem matador, jen tak ji nic nerozhodilo. Každý říkal, jak je ošklivá, ale mně se líbila.

 

Je nějaký společný okamžik, který vám utkvěl v hlavě?

 

Určitě nezapomenu na dojetí do cíle v ST při Poháru v Praze. Už jsem věděla, že jsme vyhrály - nešlo zadržet slzy. A pak samozřejmě smutný okamžik, když jsem opouštěla Stáj Karsit. Postarala jsem se o to, aby na ní už nikdo nejezdil. Odvezli jsme ji na pastvu, kde si užívala několik let rodičovských povinností. Před pár lety odešla do nebeských pastvin - doufám, že se tam má dobře.

 

Co všechno vám jezdecky dala?

 

Naučila mě toho spoustu právě tím, že mi nedala nic zadarmo. Musela jsem se umět včas rozhodnout, neváhat s distancí, rychle reagovat.

 

Foto se svolením Kristýny Schütte