V letošním roce se v Přeštěnicích uskuteční hned troje závody ve všestrannosti. Kromě těch ve dnech 15. až 17. dubna se v tamním rozhlehlém areálu uskuteční soutěže v této disciplíně od 3. do 5. června a nakonec ještě 23. až 25. září.
„Troje závody ročně pořádáme od loňského roku. Té práce kolem toho je opravdu hodně. Přípravy nám zaberou zhruba dva měsíce. Poslední týden před samotnou akcí už je opravdu hektický. To už tady naštěstí bývá spousta dobrovolníků, kteří nám s tím pomáhají, a to i z řad samotných jezdců, kterým patří veliké poděkování. V poslední době těch lidí hodně přibylo a my jsme za to moc vděční. Závody se nám dělají mnohem příjemněji, protože když nás kolem toho je takováto parta, tak je to super,“ popisuje pětadvacetiletý Jan Štván, jehož rodina areál provozuje.
Přípravy na start sezony s číslovkou 2022 nebyl vůbec snadný. „Letos jsme po zimě měli na trati mnoho polomů. V první řadě jsme tak museli zlikvidovat padlé stromy a větve, které se nám válely po závodišti. V tuto chvíli už přichází na řadu obnova starých překážek. Některé jsou už pro dubnové závody připraveny a další budeme obnovovat v následujících týdnech,“
uvedl Štván před více jak týdnem v podcastu EquiRadia. „I samotný povrch je velice náročný na to, aby byl korektní. Naše kolbiště je trochu specifické na údržbu, protože ten povrch není úplně ideální. V tomto týdnu nás čeká prosívání pískem a utahování povrchu tak, aby byl na první dubnové závody připraven,“ konstatoval necelý měsíc před akcí.
Terénních překážek je v Přeštěnicích celá řada. Některé jsou novější, některé už něco pamatují. „Původní překážky vymýšlel můj taťka, s čímž jsem mu pomáhal. Od roku 2017 nám tady dělá stavitelku tratí Gabriela Slavíková, která do toho přinesla své zkušenosti a pohled jezdce. Běžně vyjíždí na zahraniční závody, je trenérka ve Sportovním centru mládeže, takže dobře zvládá práci s dětmi a postupně začala celý areál přetvářet tak, aby odpovídal opravdu těm moderním trendům. Začala od nejvyšší úrovně S a v letošním roce bychom měli postupně aktualizovat také už poslední stupně ZK a Z, a tím už budou zdejší trati podle jejích představ,“ prozradil Jan Štván, který sám při závodech zastává funkci sekretáře a hlavní kontaktní osoby.
Z hlediska příprav bylo podle něj nejnáročnější připravit vodní překážky. „Měli jsme nejdříve problémy s povrchy. Při prvních závodech sice povrch vydržel, ale při dalších se začal bořit až jsme museli na poslední chvíli vodní překážku z crossu vyloučit. Nakonec nám poradil Václav Žižka z Pardubic, jak dělali povrchy u tohoto typu překážek oni. Od té doby máme opravdu pokoj a povrchy krásně drží. Jako podklad je tam štěrk, resp. makadam, na kterém je položena geotextilie a na vrchu je prosívka, aby se povrchy nemohly mísit. Krásně to pak celé drží,“ vysvětluje postup, jak udržet toto atraktivní překážku zároveň bezpečnou pro účastníky.
V Přeštěnicích mají také jednu specialitu, tou je Vlčí jáma. „Tato překážka je v kombinaci se schody, což se už v dnešní době moc na tratích nevykytuje. Schody se původně překonávaly směrem dolů a jelikož je náš celý areál zasazen do svahu, tak to bylo náročné i na psychiku jezdce. Pohled dolů musel být šílený. Naštěstí jsem si to vyzkoušel pouze z traktoru a ani tak to nebylo nic příjemného,“ pousmívá se Honza. „V současné době stavitelka otočila směr překonávání této překážky a schody se skáčou nahoru. Je to asi o něco příjemnější, minimálně na tu psychiku jezdce.“
Kromě krosu však na závodišti musí být perfektně připravena i závodní plocha pro drezuru a parkur. „Kolbiště už jsou nyní na rovině, zasazené do míst, kde však původně žádná rovina nebyla. Byla to stráň, která byla srovnána těžkou technikou pro potřeby závodů. Samotná údržba obou kolbišť zase tak náročná není, u krosu je to o něco horší. Potřebujeme k tomu i trochu lepší počasí, protože pokud je příliš vlhko, tak se nám začnou traktory trhat ve svahu, a tím naopak ten povrch zase ničíme. Obecně ten kros a jeho povrch je na údržbu náročnější,“ přiznává.
V rozhovoru
pro EquiRadio ale současně prozradil, že do budoucna by v areálu mělo vyrůst zcela nové kolbiště. „V tuto chvíli považujeme budování nového kolbiště za náš nejdůležitější projekt. Aktuálně je totiž naší největší slabinou právě to stávající kolbiště. Nové by mělo vzniknout téměř ve stejných místech, jen z druhé strany stánku. Mělo by být výrazně větší. Naše kolbiště má rozměry aktuálně 75 x 45 metrů, a to nové by mělo být 100 x 80 metrů. Rozhodně součástí tohoto projektu bude obnova povrchů. Chtěli bychom písčitý povrch s geotextílií jak na novém, tak i na tom stávajícím place, z něhož se stane opracoviště. Do budoucna je připraven i projekt nové věže, kde by mělo být lepší zázemí pro rozhodčí i diváky. Měla by být znatelně vyšší a měla by nabízet rozhled po celém krosu,“ plánuje Jan Štván.
Jak rychle se areál podaří modernizovat, to bude záležet i na přízni sponzorů. „V poslední době se nám podařilo pár sponzorů získat, za což jim chci moc poděkovat. Většinou to bylo formou sponzorské překážky, kdy oni zaplatí výrobu a my jim za to garantujeme deset let reklamu. S dotacemi je to o něco horší. Doufali jsme, že na projekt nového kolbiště se to podaří, nicméně aktuální situace ve světě těmto dotacím úplně nenahrává. Většinu tedy budujeme z vlastních zdrojů. Je to takový náš celoživotní projekt. Rodiče začali budovat kolbiště od začátku a zabralo jim to téměř patnáct let. Ten původní plac byla spíš vyhrabaná strouha do země a z vlastních zdrojů to šlo pomaleji. Na druhou stranu tím, že ten areál je už dnes docela zaběhlý a závody fungují, tak to budování jde o něco snáz,“ zůstává Honza Štván optimistou. Za jak dlouho se podaří nové kolbiště vybudovat, co raději odhadovat nechce. „V ideálním případě by to mělo být do pěti let, ale to opravdu střílím od boku. Až se to povede, tak bychom určitě rádi začali pořádat více parkurových a drezurních závodů. Chtěli bychom, aby tady alespoň jednou za měsíc nějaká jezdecká akce proběhla,“ dodává.
Foto: Josef Malinovský
