Členka reprezentačního B kádru v kategorii mladých jezdců pro disciplínu všestrannost a reprezentantka Jezdeckého klubu Bártův Dvůr Přeštěnice vyrůstala v rodinné stáji svých rodičů. I to je důvod, proč se jezdectví věnuje úplně od malička. S jezdeckým sportem začala ve svých deseti letech a v ten samý rok obdržela závodní licenci a postupně rozvíjela svou sportovní kariéru. Nicméně jak sama říká, na koni seděla dříve, než se vůbec naučila chodit.
Vybavíte si svůj úplně první kontakt s koňmi a na kterém místě se dále odehrávaly vaše jezdecké začátky? Kdo vás ke koním přivedl?
Na svůj první kontakt s koňmi si bohužel nepamatuji, ale podle mojí mamky jsem ke koním tíhla úplně odmalička. Ještě, než jsem začala jezdit sama, jsem se vozila na jízdárnu na poničce, na které trénoval můj brácha a vždycky jsem prý strašně brečela, že ho musím na poníka pustit. Moje jezdecké začátky se odehrávaly v naší rodinné stáji Bártův dvůr Přeštěnice. Ke koním mě přivedla moje mamka, která je zároveň mojí trenérkou, a to od mých úplných začátků až dodnes.
Které jezdecké disciplíně se věnujete nejvíce a jaké výkonnosti jste v ní dosáhla? Vyzkoušela jste i některá další jezdecká odvětví?
Věnuji se převážně všestrannosti, kde jsem zatím dosáhla výkonnosti CCI2*L. V době, kdy jsem se ještě věnovala pony sportu, jsem pravidelně startovala i na skokových závodech, kde jsem s mojí poničkou Timeou dosáhla výkonnosti STP. Jednou jsem se také na zkoušku zúčastnila soustředění Working Equitation.
Jak vzpomínáte na své první závodní zkušenosti? Který kůň s vámi překonal vaši první oficiální soutěž a kde k tomu došlo?
Moje úplně první “závodní” zkušenosti byly s poničkou Aťkou, se kterou jsem ve dvou letech startovala na hobby závodech, jako nejmladší účastník v jízdě zručnosti. Zaměstnala jsem tenkrát rovnou dva lidi. Mamku jako vodiče a tetu Marušku jako pomocníka na překonávání náročnějších překážek a pojistku, kdybych náhodou padala. První oficiální závody pro mě byly drezurní závody ve Slapech u Tábora, kde jsem startovala se shetlandskou poničkou Aťkou a haflingem Kippem. S Aťkou jsem byla nakonec vyloučena, protože jsem do obdélníku vjela s pláštěnkou a s Kippem jsem získala páté místo.
Máte za sebou i nějaké zahraniční stáže a jiné pracovní zkušenosti spojené s jezdeckým sportem?
Poslední dva měsíce v roce 2021 jsem strávila v roli pracovního jezdce v irské stáji nedaleko města Galway, kde se mimo jiné věnují právě všestrannosti. Před mým odjezdem jsem dostala nabídku, abych tam zůstala a startovala na jejich koních ve všestrannosti. Tuto nabídku jsem vzhledem k mým možnostem, co mám díky svým rodičům tady v Čechách, odmítla a rozhodla se věnovat svým koním. Každopádně to pro mě byla skvělá zkušenost a určitě to nebylo naposledy, co jsem se vydala někam do zahraničí.
Další skvělou zkušeností pro mě byly hned první dva měsíce v tomto roce, které jsem strávila i s jedním ze svých koňských parťáků u Kateřiny Santarové, jako pracující student. Celé dva měsíce jsem měla možnost být součástí skvělé party lidí. Mohla jsem pracovat s různými koňmi, sledovat práci ostatních a posouvat se společně se svým parťákem správným směrem. Z této zkušenosti jsem si vzala opravdu hodně a jsem vděčná za možnost i nadále spolupracovat s někým, jako je právě Káťa Santarová.
Kdo vás dále zdokonaloval a předával vám nové zkušenosti? Komu nejvíce vděčíte za to, čeho jste v jezdeckém sportu dosáhla?
Po celou dobu mojí kariéry je mým hlavním trenérem moje mamka a právě jí, taťkovi a bráchovi vděčím za všechno, čeho jsem do teď dosáhla. Už od mých začátků jsou mi všichni neskutečnou oporou a tráví se mnou většinu svého volného času na závodech, či různých soustředěních. Spousty cenných zkušeností mi předal také Robert Pokorný, se kterým občas trénuji parkury a při větších závodech se mnou také prochází crossové tratě. Zapomenout určitě nesmím také na trenéry z všestrannostního SCM. Od letošního roku jsem začala více spolupracovat už se zmíněnou Kateřinou Santarovou, se kterou se věnujeme převážně drezurní přípravě a celkovému přiježdění koní.
Kdy se u vás dostavil takový ten první zásadnější úspěch a kterých dalších si osobně ceníte nejvíce?
Jako první zásadnější úspěchy bych označila třetí místo při mistrovství České republiky ve všestrannosti na pony, třetí místo na finále Zlaté podkovy na pony a čtvrté místo v pony žebříčku se Sisi v sezóně 2015, která pro mě byla první aktivní sezónou ve všestrannosti.
Nejvíce si určitě cením titulu mistryně České republiky ve všestrannosti z kategorie juniorů a třetího místa v juniorském a pony žebříčku. Dále potom vítězství ve finále Zlaté podkovy, dokončené soutěže CCIOJ2*L v polské Strzegomi a všech úspěšně dokončených soutěží, ze kterých se já i moji parťáci vrátíme v pořádku domů.
Na které své koně vzpomínáte nejraději? Je některý z nich pro vás nejvíce výjimečný?
Opravdu ráda vzpomínám na všechny koně, se kterými jsem měla možnost pracovat. Nejraději asi vzpomínám na poníky Smootlyho a Kippa, kteří teď předávají zkušenosti dalším dětem. Poté také na plnokrevného Netvora, který si nyní užívá krásný aktivní důchod u své nové majitelky.
Nejvíce vyjímeční jsou pro mě dva koně. Ponička Sisi, která mě provedla mými prvními crossy, byla mi tou nejlepší učitelkou a se kterou jsem sbírala své první úspěchy. Tím druhým koněm je teplokrevný Caledon, který byl mým prvním velkým koněm a prošel se mnou soutěžemi od úrovně ZK až po S, a ačkoliv závodní prostředí začal poznávat až se mnou, byl mi vždy velkou oporou a hned od naší první sezóny v kategorii dětí se mnou začal sbírat úspěchy. Oba tito koně stále stojí u nás ve stáji a mám je každý den na očích.
Jakým dalším aktivitám jste se v rámci jezdectví věnovala a jaká je vaše aktuální pozice v tomto prostředí?
V současné době se starám o koně u nás ve stáji a věnuji se výcviku dětí na pony. Dále se pak věnuji přípravě svých aktuálních koní na sezónu a výcviku svých mladých koní.
Jaké sportovní ambice jste měla ve vašich začátcích a jaké jsou vaše dnešní plány v jezdectví? Čeho byste dále chtěla ještě v tomto sportu dosáhnout?
Asi jako každému, tak se i moje ambice postupem času mění. Na začátku jsem chtěla hlavně udělat Zkoušky základního výcviku jezdce a obdržet závodní licenci, dále jsem se pak chtěla dostat na republikové mistrovství. Když jsem si splnila tuto metu, tak moje ambice směřovaly k medailím. Aktuálně až tak moc neplánuji, tuhle sezónu si chci hlavně pořádně užít a uvidíme, co nám přinese. V nadcházejících sezónách bych se pak chtěla zúčastnit mistrovství Evropy.
Foto: Stanislav Pitela, Marcel Runštuk / poskytla Šárka Štvánová
