Exkluzivní rozhovor nám poskytl rovněž Miroslav Trunda, který vycestoval na začátku března do Portugalska na mezinárodní závody. Jeho cestu za získáním kvalifikačního limitu pro účast na olympijských hrách v Tokiu mu však zkomplikovalo nejdříve zranění klisny Shutterflyke a následně, stejně jako všem ostatním, hromadné rušení veškerých sportovních mítinků.

 

Máte za sebou tříhvězdový závod v Barocca d'Alva, který jste bohužel nedokončil. Přibližte nám, prosím, průběh tohoto mítinku.

 

Všechno se vyvíjelo podle plánu, cesta do Portugalska byla sice dlouhá, nicméně koně zvládli transport bez problému. Jeli jsme na dva zátahy a spali na severu Španělska. Cesta byla dlouhá asi 2850 kilometrů. Na místo jsme dorazili v úterý večer a ve středu byly kondičky. Koně prošli bez problémů, po cestě nebyli ani unavení. Ve čtvrtek a v pátek už byly na programu drezurní zkoušky. Starlington šel v pátek, Shutterflyke ve čtvrtek a měla zatížení 39 trestných bodů. Šla letos svoji první drezuru a hodně tam foukalo od moře. Trošičku se poplašila ve středních cvalech, ale pořád jsme byli v limitech, pořád to byla dobrá drezura. Starlington získal 35 trestných bodů. Je teprve sedmiletý a šel podruhé, nebo potřetí dvouhvězdovou soutěž, takže to bylo fajn. Spousta koní měla problémy s větrem, který tam foukal od moře. Opravdu to byly poryvy, písmena se třásla, obdélník taky. Nicméně tohle bylo všechno v pořádku.

 

Následující den, v sobotu, probíhaly krosy. Byly postavené korektně, krásné soutěže, nebyly nikde žádné problémy, pouze ve čtyřech dlouhých hvězdách měla řada jezdců s jednou kombinací potíž s tím, že chtěli, jestli by jim stavitel do této komplikované pasáže neumožnil dát variantu, nicméně staviteli nepřišlo toto místo nijak obtížné. Ve finále tam byl jen jeden problém a všechno probíhalo bez problémů. Já jsem začal v sobotu se Starlingtonem, ten přeběhl kros hned v dopoledních hodinách, pouze s malou penalizací za čas. Jinak si byl jistý na překážkách, na to že to byl po zimě relativně obtížný kros, tak se s ním dobře vypořádal. 

 

Shutterflyke měla startovat někdy kole půl páté, nicméně stal se tam nějaký karambol během dne, takže se muselo čekat na sanitku, a start nám posunuli zhruba o hodinu a ještě tam byl časový posun o hodinu méně, tedy startovala v sedm hodin našeho času. Kros doběhla tři vteřiny před limitem. Když jsem z ní seskočil, tak jsem si všimnul, že má v korunce zaražený kus dřeva asi dva centimetry hluboko do kopyta. Pokusil jsem se dřevo vyndat, nešlo mi to, ale po chvíli se to uvolnilo. Od té chvíle jsem viděl, že na končetinu nechce došlápnout, nicméně byla plná adrenalinu, takže po tom doběhnutí se cítila relativně v pořádku. Celou noc jsem končetinu ledoval, nemohl jsem samozřejmě použít léky, chtěl jsem to zkusit. Nevěděl jsem, jak to bude ráno vypadat. Ráno jsem se rozhodl, že na kondičku nepůjdu, protože bolestivost byla výrazná a nemělo by to smysl. Klisnu jsem tedy hned od rána zaléčil a už jsme nepokračovali dál.

 

Starlington prošel v neděli kondičkou bez problému a na parkuru jednou shodil na posledním skoku. Co se týká Starlingtona, tak to byly vydařené závody, má splněnou půlku kvalifikace na mistrovství světa mladých koní v Lyonu. Co se týká Shutterflyke, tak to moc šťastný výlet nebyl.

 

To je samozřejmě v rámci olympijských příprav velká komplikace. Byť se nejednalo o kvalifikační závod, byl tento start důležitý. Popiště proč.

 

Důležitý byl proto, že klisna potřebuje zajet tři dlouhé hvězdy, aby mohla absolvovat čtyři dlouhé, a musíme dodržet dvacet tři dnů mezi krosy. Není to třeba jako u parkuru, kde se může startovat po čtrnácti dnech, eventuálně po týdnu na další závody, my musíme mezi krosy skutečně dodržet rozestup těch dvacet tři dnů, tím jsme trochu víc limitovaní, respektive je větší časový nárok na olympijskou kvalifikaci. Nicméně, když jsem odjížděl z Barocca d'Alva, tak jsem mluvil s Italy o tom, jak to vypadá v Montelibretti, říkali, že závody normálně jsou. Netrvalo ani 24 hodin a závody byly zrušeny. Takže jsem se nahlásil do Holandska, ale Holandsko bylo po pár dnech také zrušeno, a teď je situace, jaké je. Je otázka, jak se bude vše vyvíjet dál.

 

Mezinárodní jezdecká federace vyzvala všechny pořadatele, aby po dobu minimálně čtyř týdnů závody zrušily. S ohledem na to, že kvalifikační limit má být splněný do 1. června, je to vůbec řešitelné?

 

Pokud nedojde ke změně a začali bychom startovat 1. května, tak to reálné je, muselo by však všechno klapnout na první dobrou. Ale já mám informace, že už se ruší některé květnové mítinky, takže pokud bychom v květnu nezahájili, je to nereálné.

 

Jaké by bylo z vašeho pohledu optimální řešení? Termín olympiády se blíží a lhůta pro splnění kvalifikací nejde příliš prodlužovat, třeba do konce června.

 

Když jsem se vracel z Portugalska, získal jsem od Belgičanů neoficiální informace, které údajně mají od své federace, že by měla být olympiáda posunutá do období prosince. Jsou to samozřejmě neoficiální zprávy, jestli to tak bude, nebude, to je otázka. Další neoficiální zprávy jsou, že by měla být olympiáda posunutá o dva roky. Nevím, jak by to bylo s kvótami, nevím, jak by to bylo s kvalifikačními limity. Dovedu si představit, že, pokud by olympiáda byla na přelomu roku, kvalifikační termín by byl pravděpodobně posunut, třeba do období září, nebo října, nevím. Pak bychom měli šanci.

 

Upřednostňoval byste tedy právě tuto variantu?

 

Určitě ano, ani bych nechtěl čekat další dva roky. Myslím si, že pokud by se olympiáda posunula na období přelomu roku, bylo by to asi nejlepší řešení. Nicméně kámen úrazu by bylo v tomto období, jak bychom dokázali koně nachystat na tento termín. Ale situace se vyvíjí každým dnem jinak, takže budeme zatím vše pozorovat a sledovat, jak máme jezdit, jak se máme připravovat.

 

Jaký je váš aktuální režim? Nejste jen jezdec, ale také veterinární lékař, takže předpokládám, že musíte vyjíždět do terénu za koňmi svých klientů.

 

Nejezdím jenom na akutní problémy, ale co mě překvapilo, přestože jsou zavřené hranice, obchody s Amerikou pořád fungují. Třeba ještě včera večer (neděle 15. 3., pozn. redakce) jsem dělal přednákupní vyšetření koně pro Američany s tím, že kůň zde bude eventuálně čekat do doby, než karanténa pomine. Co se týká mě, v dopoledních hodinách připravuji své koně a po obědě jezdím po pacientech, takže v tom se nic nemění.

 

Přistoupil jste na nějaká hygienická opatření, třeba k nošení roušky či respirátoru?

 

Přiznám se, že ne, nicméně se snažím, aby podání ruky, kontakt s majiteli nebyl takový jako v normálním období. Chováme se obezřetně a snažíme se spíš pomoct koním, udělat práci kolem zvířat. Roušku zatím nenosím, uvidím, jestli mě situace donutí.

 

Ilustrační foto archiv Miroslava Trundy