reklama 11A

Miroslav Trunda: Jezdectví je moje hobby. Přesto má olympiádu na dosah

ikonka

V poslední době se hodně mluví o účasti Miloslava Příhody na olympiádě v Tokiu, nicméně není jediným českým želízkem v ohni. Miroslav Trunda má za sebou svou zatím nejúspěšnější sezonu a jako základ úspěchu vnímá svou absolutní volnost v rozhodování.
26.12.2019 17:43  |  Autor: Pavlína Záhorová  |  Rubrika: Sport  |  
EXKLUZIVNĚ
| FANCLUB
reklama 12D

Miroslav Trunda je úspěšný český reprezentant ve všestrannosti a především také opravdu schopný veterinární lékař. Navíc má také opravdu slušně nakročeno k účasti na Letních olympijských hrách v Tokiu v roce 2020. Povídali jsme si nejen o jeho sezoně, ale také o tom, jak vnímá svou kombinaci rolí jezdce a veterináře.
 
Kolik koní jste měl letos v tréninku? Komu koně jezdíte?
 
Letos jsem pracoval s celkem osmi koňmi, všichni jsou moji. Nejezdím žádného koně od smluvních majitelů a ani to neplánuji. Na příští sezonu mám ve svých stájích deset koní od čtyř do devíti let.
 
To je opravdu už slušné číslo, navíc přihlédneme-li ke skutečnosti, že profesí jste terénní veterinární lékař. Jak náročné bylo všechny tyto činnosti během sezony ukoučovat?
 
Evidentně se to zvládnout dalo, ale samozřejmě byly chvíle, kdy jsem během sezony cítil větší psychický i fyzický tlak. Nicméně vzhledem k tomu, že se jedná o dvě odlišné záležitosti, práci s koňmi cítím spíše jako odreagování. Obecně závody a výcvik koní vnímám jako svoje hobby. Mým primárním cílem není sbírat žluté pentle, nikdo mě nikam netlačí, a to považuji jako obrovskou výhodu. Prostě dělám to, co mě baví, a to do takové míry, kam mě to až pustí.
 
Ano, ale přestože olympiáda původně nebyla vaším cílem, máte ji aktuálně na dosah, je to tak?
 
Chtěl jsem si letos jen vyzkoušet sbírat olympijské body a zjistit, co to všechno obnáší. A právě to bych označil jako jednu z cest k úspěchu, že ani já sám jsem na sebe žádný tlak nevyvíjel. Aktuálně jsem na pátém místě ve sloučeném světovém žebříčku, přičemž postupuje šest jezdců. Mým úkolem je ovšem ještě splnit do 1. června kvalifikační limit dokončených čtyř dlouhých hvězd. Důvod, proč ho ještě nemám, je ten, že má klisna je teprve osmiletá, proto jsem se rozhodl absolvovat letošní sezonu pro sbírání olympijských bodů v krátkém formátu. Což v praxi znamená, že délka krosu je kolem čtyř kilometrů, v dlouhém formátu absolvují koně přibližně ještě o dva kilometry více. Díky tomu nemusím svého koně tolik zatěžovat v tréninku a můžu si ho pošetřit do dalších sezon.
 
Počítáte s tím, že pokud se vše podaří, pojedete na olympiádu na vlastní pěst, nebo v tomto směru budete shánět sponzora?
 
Dalo by se říct, že jsem navázal spolupráci se sponzorem, který by mě rád podpořil, takže uvidíme, jak se bude celá součinnost dál vyvíjet. Zatím jsem si všechno platil ze své kapsy a díky tomu jsem si mohl dovolit být sám sobě šéfem. Finanční podpora určitě tuto cestu ulehčí, ale podmínkou pro mě je, že rozhodovací právo budu mít vždycky já. Samozřejmě vnímám, že v tomto směru je můj přístup jiný než u většiny tuzemských jezdců, ale myslím, že pokud má být jezdec ve sportu delší dobu, je takový pohled nezbytný. Tato úvaha je jedním ze stavebních kamenů předních světových jezdců, kteří mají vždy většinový majetkový podíl na koni. 
 
Krom splnění kvalifikačního limitu na olympiádu máte nějaké další konkrétní plány na příští sezonu?
 
Plány se budou pochopitelně vyvíjet podle zdravotní kondice a připravenosti koní. Hlavním cílem jsou samozřejmě olympijské hry v Tokiu. Dalšími vrcholy sezony by měly být mistrovství světa osmi a devítiletých koní v Blenheimu a mistrovství světa šesti a sedmiletých koní v Lion d´Angers.
 
Na závěr bych se ještě ráda zeptala, jestli vnímáte jako výhodu kombinaci vašich rolí veterináře a jezdce.
 
Vzhledem k tomu, že ošetřuji a servisuji koně předním domácím, ale i zahraničním jezdcům, jak v domovských stájích, tak i na závodech, považuji to za velkou výhodu a zkušennost. Jsem rád za možnost skloubit v jedné osobě jezdce, trenéra, veterináře, potažmo i kováře, protože to dá člověku velmi široký úhel pohledu na určitý problém. Každopádně nemůže být na vše úplně sám. S drezurní přípravou mi pomáhá Šárka Charvátová a se skokovou Pavel Vachutka, s ním spolupracuji již téměř deset let. Důležitou roli hraje moje partnerka Adéla Svobodová, s kterou diskutuji technické pasáže v krosové části.
 
Ilustrační foto archiv Miroslava Trundy




reklama 13D

NEPŘEHLÉDNĚTE