U koní se Lukáš Žákovčík pohybuje už více než pětatřicet let. Momentálně je jeho hlavní disciplínou všestrannost, ale za tu dlouhou dobu, kdy s koňmi pracuje, vyzkoušel už mnoho dalších odvětví jezdeckého sportu.
Jeho první kontakt s koňmi proběhl už v ranném dětství, kdy jeho bratr jezdil u pana Nákelného v Horních Bludovicích, a ten ho také ke koním přivedl.
Jak vzpomínáte na své jezdecké začátky a kde se odehrávaly?
Jako malý jsem začínal v Českém Těšíně voltiží a pak na ponících. V pony sportu jsem získal spoustu zkušeností a ty jsem si převedl i do světa velkých koní.
Později jsem se dostal k všestrannosti, která je i nyní mým hlavním zaměřením v jezdectví a dosáhl jsem v ní úrovně dvou hvězd. Zkusil jsem dále od dostihů přes western, drezuru, parkur, voltiž, až po vozatajství.
Kde jste měl možnost poprvé závodit a která další místa jste pracovně navštívil?
Mé první oficiální závody byly v Ostravě na Baníku s mým prvním závodním koněm, klisnou Colou. Celý život se věnuji práci s mladými koňmi a od toho se odvíjela migrace mé osoby a mých svěřenců po různých areálech po České republice i zahraničí.
Které osobnosti vám předávaly cenné zkušenosti v průběhu vaší kariéry?
Měl jsem štěstí na úžasné trenéry. Mezi ně u nás v České republice patří Zdeněk Žíla, pan doktor Panáček a manželé Žilinští. V zahraničí to byli Alexandr Wilms, Patricia Bachinger a drezurní jezdkyně paní Elisabeth Kolarik. Neměl bych zapomenout, že k military mě přivedla paní Alice Hovjacká, která mě trénovala a dala mi k dispozici jednoho z nejlepších koni, kterého měla ve stáji, a to Noridese. I té patří mé díky.
Které úspěchy jsou pro vás nejcennější?
V mé kariéře bylo mnoho úspěchů a za největší považují to, že mi dělají moji koně radost a vždy mě dovedou do cíle.
Na které z nich vzpomínáte nejraději?
Jezdil jsem spoustu koní, ale jen jeden je ten životní, a to je Una Battuta. Ta mě nikdy nezklamala a vždy mi vyhověla, jak nejlépe uměla. V současné době mám dva své koně Arna a Clarissu, ale i Unu beru jako vlastní.
Čemu dále se v oblasti jezdeckého sportu profesně věnujete?
Vedle vlastního ježdění se věnuji trénování koní a jezdců. V areálu Farma u Lesa Sudoměřice u Bechyně pořádám každých čtrnáct dní soustředění. Dále se věnuji přípravě mladých koní na zkoušky a körungy. V zahraničí jsem také působil jako pracovní jezdec.
Jak se vám daří propojit karieru a osobní život?
Po letech se mi tohle povedlo skloubit díky tomu, že má partnerka má stejné zájmy a trénuje se mnou a také spolu závodíme.
Když se vrátíte do minulosti, jaké byly vaše počáteční ambice a kam se to poté posunulo?
Jako mladý jsem vůbec závodit nechtěl. Byla to taková z nouze ctnost, protože jsem byl jediný kluk v oddílu a ty problémové koně nikdo nechtěl jezdit. Bavila mě spíše práce okolo koní a příprava mladých koní do sportu, ale závodění mě nebralo vůbec. To přišlo až v pozdějších letech, kdy to po mně bylo vyžadováno majiteli koní a zároveň mě to začalo bavit.
Co patří mezi vaše budoucí jezdecké plány?
V současné době mám poslední sezonu s Unou Battutou v military, to si chceme užít na plno. S Arnem de Gothia-M mám ambice do KMK, aby ukázal své kvality plemeníka a s Clarissou uvidíme, jestli začne sportovat nebo bude díky svému původu chovnou klisnou. Nesmím zapomenout, že na mě čekají ještě čtyři tříleté klisny na obsedáni, takže mám o zábavu do budoucna postaráno.
Foto: Marcel Runštuk, Michaela Purnoch / poskytl Lukáš Žákovčík