Doslova nezapomenutelná je pro Lucii Příhodovou její angloarabská klisna Exotika, která se narodila do prostředí domovské stáje, když jezdkyni bylo jedenáct let. „Měla jsem tu čest s ní růst a to doslova,“ zamýšlí se Lucie nad spojením se svým prvním velkým koněm, v jehož sedle nasbírala mnoho cenných zkušeností.
Jak a kde jste se potkali poprvé? Jaké byly vaše společné začátky?
Vzpomínám si, že 7. března 2003 šli rodiče jako každé ráno nakrmit koně, avšak nečekali, že na ně z boxu vykoukne malá Exotika, jež dostala přezdívku Pípka. Byla narozená víc jak o dva týdny dříve. U nás ve Vlčkovicích jsou stáje propojené s domem, kde jsme bydleli. Takže namísto snídaně před odchodem do školy, jsem pozorovala, jak se Pípka snaží o první krůčky. Ve třech letech se vrátila z odchovny od Kotyzů a tehdy táta řekl, že to bude můj první velký kůň.
Naše společné začátky odstartovala fáze obsedání. Moje maminka ji chystala ze země, lonžovala, zvykala na sedlo či úzdečku. Jakmile byla připravená na jezdce, sedla jsem si a hned jela za vedoucím koněm do lesa, kde Pípka jako hříbě chodívala se svou matkou Expectation Ren na procházky. Neměla jsem sice žádné zkušenosti s obsedáním, v tu dobu jsem jezdila jen poníky, jenže Exotika je vlastně takový větší poník, měří totiž 156 centimetrů.
Čím si vás tato klisna získala nejvíce a proč jste si takto padly do oka?
Pípka už jako hříbátko byla velmi vnímavá, komunikativní a nebojácná. Chodila jsem si s ní do výběhu hrát, mazlila ji a myslím si, že už tehdy jsme spolu navázaly velmi citový vztah. Proto mi ji táta později svěřil a pak dokonce daroval k mým šestnáctým tým narozeninám. Dospívaly jsme spolu jak věkově, tak jezdecky a žily jedna pro druhou.
Je něco, v čem vás konkrétně jako jezdce posunula dál?
Pípka mě častokrát při tréninku trápila a nechtěla spolupracovat. Arab když nemá náladu, postaví si hlavu a přesně taková Pípka je. Naučila mě být trpělivou, věděla jsem, že nesmím přitlačit, jinak ztratím její důvěru. Na závodech mi vše vracela dvojnásob. Nespočítala bych, kolikrát mě zachránila, když jsem byla nervózní a udělala chybu.
Jaké má základní charakteristické znaky a chování?
Temperamentní, závodivá, citlivá a tvrdohlavá. Od pohledu není zrovna milá, hodně se šklebí, cizí člověk by se jí až bál. Jsem proto mamince vděčná, že mi umožnila, aby Pípka trávila důchod u nás doma ve Vlčkovicích.
Má Exotika nějaké speciální libůstky ve stáji nebo pod sedlem?
Miluje drbání ve hřívě a pod sedlem ještě teď má nejraději, když se může proběhnout do kopečka.
Vybavíte si nějaké veselé historky nebo zajímavé zážitky? Co naopak společné slabé chvilky?
Pípka by se pro mě rozdala, má obrovské srdíčko a vždycky když na ni zavzpomínám, mrazí mě po zádech. Byla mi skvělou parťačkou dlouhá léta, závodily jsme spolu sedm sezon a nedokážu popsat, co všechno jsme spolu zažily. Chtěla bych však zmínit zlomový okamžik. Při mistrovství České republiky mladých jezdců v Borové 2013 jsme po drezurní zkoušce získaly nejlepší hodnocení a po čistém crossu jsme měly náskok jedné chyby do závěrečné skokové zkoušky. Během hodiny se naše sny o mistrovském hattricku začaly rozplývat. V kopcovitém terénu se Pípka zaskočila zadní nohou do šlachy přední nohy, rozhodly jsme se tak ze soutěže ze zdravotních důvodů odstoupit. Smutek, dohady a následné úvahy co dál, proměnila až myšlenka, že se Exotika připustí.
Kterých společných úspěchů si ceníte nejvíce?
První úspěchy se dostavily při kritériích šestiletých koní, kdy jsme při kvalifikačních kolech dvakrát vyhrály a ve finále KMK v Humpolci vybojovaly druhé místo a zároveň i druhé místo ve finále Stříbrné podkovy. Každý závod krom výše zmíněného jsme zvládly dokončit a toho si cením nejvíce.
Když jsme obě dospěly do mistrovské úrovně v roce 2010, spadala jsem do juniorské kategorie. Hned při prvním startu na tomto šampionátu jsme si dovezly zlatou medaili. Rok poté jsem vstoupila do kategorie mladých jezdců, ani ve vyšší úrovni jsme nenašly konkurenci a přivezly domů titul mistra republiky. Další rok Pípka zopakovala mistrovskou formu a byla z toho třetí zlatá medaile v řadě. V roce 2013, než přišlo zranění, jsme dokázaly zvítězit na úplně prvních mezinárodních závodech, které se pořádaly na Pánské líše, a to v úrovni CCI-L **.
Zmínila jste, že po zranění začala plnit své mateřské povinnosti. Jak nyní vypadá její každodenní program?
Nynějším Pípky posláním je předávání toho nejlepšího ze sebe svým potomkům, ať už geneticky nebo při procházkách přírodou. Porodila nám již čtyři hříbátka a těšíme se tento rok na další. Její každodenní program zahrnuje ranní seno a jádro, po krmení tráví podle počasí den ve velkém kopcovitém výběhu. V podvečer dostává znovu seno, jádro, vitamíny a granule.
Foto: Renata Štieberová, Kuba Zembron, Zuzana Šedá, Jiří Bělohlav / poskytla Lucie Příhodová