Se svým životním belgickým valachem Nourejevem N Z (Nelson Z x Haarlem) se Janka Francová setkala poprvé, když mu bylo šest let. Od začátku spolu startovali na mezinárodní úrovni a hned v úvodní fázi společného soužití sbírali dobrá umístění v soutěžích určených mladým koním. Později se propracovali až do úrovně Grand Prix a na této obtížnosti také mnohdy nenašli přemožitele. „Byl to pan kůň, opravdu nezapomenutelný. Dodnes ho máme, je mu devatenáct let a užívá si zbytek svého života u přátel na Slovensku,“ zmiňuje Janka Francová.
Vzpomenete si ještě na vaše první společné setkání? Čím si vás Nourejev získal?
První setkání proběhlo ještě v době, kdy jsem pracovala ve stáji pana Hanulaye. Spolu s dalšími koňmi byl přivezen do stáje i Nourejev jako pětiletý. Hned v prvních momentech dokazoval, že má obrovskou schopnost a chuť skákat, ale byl nesmírně tuhý v těle. Spoustu lidí si ho zkoušelo, na nějaký čas dokonce ze stáje odešel, ale o rok později ho koupil můj nynější manžel. Původně ho chtěl mít pro sebe jako koně do amaterské úrovně, aby na něm mohl ještě jezdit a skákat. Seznámila jsem se se svým manželem a poté se spojili opět mé cesty i s Nourejevem.
Z původního plánu se z něho stal Grand Prix kůň …
To by v té době asi nikdo neřekl, ale ano. Stalo se to přesně tak a osud spojil naše cesty dohromady.
Posunula jste se ve své kariéře díky tomuto koni ještě někam dál?
Určitě mě posunul do toho nejvyššího parkurového levelu. Dělal mi to vždy hodně jednoduché, chtěl vždy situace řešit sám za sebe. Já jsem se mu musela v jistém ohledu trochu více přizpůsobovat, ale pokaždé chtěl překonat překážku čistě. Já jsem se průběžně samozřejmě učila ho jezdit lépe a důsledněji, protože na tu vyšší úroveň musíte svého koně mít pod kontrolou při každém cvalovém skoku. Čím vyšší parkury jsme skákali, tím to bylo techničtější a byla potřeba jezdecká zdatnost. Myslím, že jsme tak nějak rostli společně. On učil mě a já jsem ještě více zdokonalovala jeho, aby se více uvolnil a byl lépe pod kontrolou. V té době mi velmi pomohla svým tréninkem Zuzana Zelinková a při této spolupráci jsme se posunuli do těch nejvyšších parkurů. Celé toto spojení mi hodně dalo, jelikož Zuzana je velmi precizní a chce, aby to všechno mělo hlavu a patu.
Jaké byly jeho základní povahové a charakteristické znaky?
Nourejev byl svéhlavý a chtěl si dělat mnoho věcí po svém, ale zase na druhou stranu charakter měl úžasný. Když musel chodit okolo překážek, tak se jich hrozně bál a moc se mu to nelíbilo, ale jakmile jsem necválala proti skoku, tak on na něj správně zatáhl a chtěl ho překonat a hlavně čistě. V tomto to s ním bylo jednoduché. Navíc to byl velmi silný kůň, takže v soutěžích na čas se s ním dalo na překážky najíždět i z velmi krátkých obratů i zešikma. Kvůli té jeho opatrnosti se nedostával pod skoky a dával si dobrý pozor na vzdálenost, nekomplikoval si odskok. Jak říkám, hodně toho za mě dělal, až bych řekla, že to dělal vše v podstatě sám. Byla to skutečně veliká osobnost od prvního setkání a když máte takového koně, tak mu klidně svéhlavost a lehkou rozmazlenost odpustíte, když pak za vás vyhrává závody.
Společných úspěchů máte za tu dobu jistě mnoho. Můžete zmínit některé pro vás nejcennější?
Začalo to tím, že zvítězil v soutěži pro mladé koně na mezinárodních závodech v Rakousku. Nejdříve v Ebreichsdorfu byl druhý v kvalifikaci a poté vyhrál finále v Areně Nove ve Wiener Neustadtu. Tentýž rok vyhrál mezinárodní závody v Linci a jako sedmiletý již překonal v Ebreichdorfu svou první stočtyřicítku čistě. V osmi letech ovládl mistrovství Slovenska mladých koní, a i nadále sbíral úspěchy na mezinárodních závodech. Jako devítiletý vyhrál svou první Grand Prix v Pezinku a o rok později již stratoval v soutěžích do 150 centimetrů. Na této obtížnosti skončil pátý v silné konkurenci při Grand Prix Bratislava a první místo jsme vybojovali při prvním tříhvězdičkovém olomouckém CSI.
Byla jste vy jeho poslední jezdkyně nebo ho po vás sedlal ještě někdo další?
Nikdo další s ním nestartoval. Do mé péče se dostal jako šestiletý a už u nás také zůstal. Já jsem ho jezdila do jeho třinácti let, což už se poté ukázalo jako ideální čas na ukončení jeho kariéry.
Jaký byl jeho další osud po ukončení sportovní kariéry?
Dva roky si užíval pastvin a byl pouze ve výběhu. V této době je zpátky na Slovensku, kde ho současný prezident Slovenské jezdecké federace pan Vladimír Chovan. Občas se na něm ještě sveze, ale i tam tráví většinu času ve výběhu a v pohodě. Krásně se tam o něj starají a Nourejev prožívá svůj zasloužený důchod.
Foto: poskytla Jana Francová
